Přeháníme? Pokud ano, pak jenom trošku. Pravda, české celebrity se zatím nerady svěřují s tím, kterou část těla či obličeje jim chirurg vylepšil. I tak se lidé s chutí dohadují, zda Heleně Vondráčkové prospělo větší poprsí, nakolik sluší Leoně Machálkové narovnaný nos a jak prokoukl Václav Klaus po operaci očních víček. Nicméně třeba světácká Dara Rollins se vůbec netají, že si pořídila nová ňadra. A obdivovatelé se necítí "uměle" ošizeni.
Na pláži nahoře bez
"Na pláži chodím nahoře bez a manželovi je příjemné, když se chlapi ohlížejí za mými prsy zvětšenými z dvojek na čtyřky," říká jedna z oslovených žen, dobře situovaná podnikatelka, která za různé zákroky zaplatila sto třicet tisíc korun.
Stejně spokojená, momentálně nezaměstnaná servírka s úsměvem naznačuje: "Manželovi je pětapadesát a moje nová ňadra se mu dost líbí. Vůbec pro něj nejsou něčím cizím a nepřirozeným..."
Zatímco známé osobnosti, hvězdy a hvězdičky, které byly prvními klienty plastických chirurgů, se k zákrokům příliš nehlásí, jejich následníci považují "zásahy do krásy" za přirozenou věc. Bez zábran mluví o motivaci, jež je dovedla pod skalpel. Padesátitisícové, ba stotisícové finanční výdaje považují za dobrou investici do zvýšené sebedůvěry i zkvalitnění partnerských prožitků.
K narozeninám nový nos
Stejně jako v západním světě, i u nás přestávají být zkrášlovací operace tabu. V lepší společnosti už dokonce patří k dobrému tónu ukázat, že "na to mám". V USA, kde je estetická plastická chirurgie nejrozvinutější, není ničím neobvyklým věnovat dívce k osmnáctým narozeninám poukaz třeba na operaci nosu. Mimochodem, osmnáctiny nejsou náhodným termínem, zákrok v dřívějším věku by byl z lékařského hlediska předčasný.
Česko je zatím o něco puritánštější. Souvisí to s totalitní minulostí. Však si vzpomeňme! Před nějakými dvaceti roky by dáma s vyholeným podpažím a alabastrově hladkýma nohama působila nepatřičně. Víc než ženu-budovatelku by připomínala pro režim nespolehlivou buržoazní paničku. V horším případě povětrnou dámu od barového pultu. Nicméně dnes svět doháníme s větrem o závod.
Kuchařka vedle modelky
Klientelu českých plastických chirurgů ve stále větší míře tvoří "obyčejné" profese. "Ze sta pacientek je devadesát, možná pětadevadesát takzvaně normálních žen. Prodavačka, sekretářka, podnikatelka nebo kuchařka ze školní jídelny," říká uznávaný plastický chirurg Zdeněk Pros.
Zhruba deset procent těch, kteří chtějí něco poopravit, jsou muži. Je to málo, nebo hodně? "Přicházelo by jich určitě víc. Jen kdyby se nebáli! Obecně snášejí bolest hůře než ženy, které zatnou zuby a pro krásu něco vydrží. Muži se rádi stavějí do pozice, že plastické operace neuznávají. Ve skutečnosti se spíše obávají případné reakce okolí," nabízí vysvětlení Zdeněk Pros.
Podle jeho mínění zhruba polovina zákroků odstraňuje na první pohled patrný handicap, zatímco druhá část spadá do kategorie operací směřujících k vizuální dokonalosti. Návštěvnice ordinací si nejčastěji objednávají liposukci, tedy odsátí tuku (podbradek, břicho, boky, stehna, kolena), zvětšení prsou a operaci očních víček, při níž se odstraňuje nadbytečná kůže a tukové váčky. I muži zhusta volí liposukci a víčka, trojici nejfrekventovanějších zákroků však místo ženského zvětšování prsou doplňuje "přestavba" nosu.
Pardál s hřívou
U plastického chirurga si můžete připadat jako u jídelního lístku v dobré restauraci. Anebo v autosalonu nad katalogem doplňkové výbavy. Víčka, liposukce, ňadra, nos - o tom už byla řeč. Jenže tím rejstřík zdaleka nekončí.
Vadí vám odstálé boltce? Nic těžkého, domů půjdete s oušky pěkně u hlavy. Navíc tvarovanými podle vašich představ. Trápí vás vrásčitý obličej i krk? Objednejte si facelift a zmizíkem opravte datum narození v občance! Chcete plné, smyslné rty, jaké špulí manekýny z titulních stránek módních magazínů? Zaplaťte deset tisíc a polibky se pohrnou. Jste pardál v nejlepších letech a dobývání "dvacítek" vám kazí kouty s pleší? Nechte si přesadit vlasy ze zátylku! Pro lékaře je to úděsně zdlouhavá piplačka, ale vám se s bujnou hřívou vrátí radost z konverzace se slečnou z kadeřnictví. Závidíte akčním filmovým hrdinům bojovně vysunutou bradu a ostře řezané lícní kosti? Zaklepejte na dveře ordinace. A pak vzhůru do akce!
Pohled skrz prsty
Estetická chirurgie je jen jednou z částí plastické chirurgie. Dodejme, že částí nejdiskutovanější a rovněž nejvýnosnější. Jak jsou na tom chirurgové, kteří zkrášlovací výkony provádějí? Vždyť nezachraňují životy ani zdraví... Neporušují lékařskou přísahu, když berou do ruky skalpel a řežou do zdravého těla?
Zdeněk Pros mluví otevřeně: "Je to těžká otázka, s níž jsem se musel kdysi také vyrovnat. V počátcích chirurgické kariéry jsem se zajímal o rekonstrukční výkony. Předpokládal jsem, že budu lidem zachraňovat úrazem oddělené části těla, přišívat je zpět. To měla být náplň mého profesionálního života. Jenomže pak jsem se shodou okolností dostal k estetickým zákrokům, které jsem předtím bral za poněkud méněcenné, nepovažoval je za opravdovou medicínu."
Postupně však poznával, že tahle činnost má velký psychologický aspekt. Když se provede dobře, zvedne pacientovi sebevědomí a často velice pomůže jeho psychice. "V tom tkví smysl estetické plastické chirurgie, která je - proč to nepřiznat - v povědomí doktorského stavu zafixována jako něco povrchnějšího. Možná se najdou kolegové z jiných oborů, kteří se na nás dívají tak trochu skrz prsty. Po pravdě řečeno, sám si někdy připadám spíše jako řemeslník s určitým estetickým cítěním," tvrdí Zdeněk Pros.
Úspěšný plastický chirurg vydělává větší peníze než obdobně renomovaný všeobecný chirurg, snáze se vyšvihne na volnou nohu, snadněji sklízí obdiv okolí, jelikož práce, kterou vykonává, přitahuje pozornost médií. Co naplat, když si někdo slavný nechá narovnat nos, píše se o tom víc, než když mu vyříznou žlučník. A operatér se na mediálním zájmu přihřeje.
Hledáte práci? Prokoukněte!
Ačkoli ve vyspělém světě odstartoval velký rozvoj plastické chirurgie, jejímž zakladatelem je český akademik František Burian, ve druhé polovině dvacátého století, historie oboru je mnohem delší. Uprostřed devatenáctého století a zejména na jeho konci se začalo se zkrášlováním, které bylo tenkrát vyhrazeno pouze nejbohatším a společensky nejangažovanějším vrstvám.
Prapůvod oboru je třeba hledat ještě mnohem dříve. Věrohodné údaje o prvních plastickochirurgických výkonech se datují k roku 1440. Zřejmě tehdy v Indii vznikla metoda rekonstrukce amputovaného nosu lalokovou tkání z čela, dnes známá jako indická plastika. Další zmínka pochází z Itálie. V roce 1597 chirurg Tagliacozzi provedl rekonstrukci nosu pomocí pažního laloku. V dávnověku však zákroky neměly za cíl pacientův půvab, nýbrž zmírnění následků zranění zpravidla utrpěných v boji.
"Skoro každý teď touží vypadat dobře," usmívá se Zdeněk Pros. "Mnozí si na sobě musí dávat záležet i proto, aby si udrželi nebo získali zaměstnání, byť jejich práce se zjevem přímo nesouvisí." Změnil se i pohled společnosti.
Zdeněk Pros vyslovuje prognózu: "V současné době už nejsou plastické operace ničím mimořádným. Za deset či patnáct let budou i v naší republice naprosto běžné. Se stejným pocitem, s jakým se chodí k zubaři, se půjde na plastiku." Nereálná předpověď? Pomíjivý módní výstřelek rozmařilých zbohatlic, které už nevědí, za co vyhodit peníze? Kdepak! Obecně sílící trend, jenž nelze zabrzdit. Dnes ho někteří z nás ještě přijímají s rozpaky. Ale zítra a pozítří se zkrášlující pomoc přírodě stane zcela normální, neudivující součástí života.
| Typ operace | cena v ČR (Kč) | cena v USA (Kč) |
| Operace očních víček | 7000-9000 | 130 000-160 000 |
| Operace odstálých uší | 7000-9000 | 160 000-190 000 |
| Operace nosu | 10 000-25 000 | 190 000-290 000 |
| Zvětšení rtů | 6000-15 000 | 130 000-190 000 |
| Celkový facelift obličeje | 25 000-40 000 | 380 000-480 000 |
| Zvětšení prsou | 48 000-72 000 | 260 000-320 000 |
| Liposukce (odsátí tuku) | 7000-100 000 | 100 000-350 000 |
| Transplantace vlasů | 30 000-150 000 | 100 000-290 000 |
Zážitky klientek: potřebovaly čas, peníze a odvahu
Kateřina
31 let, vdaná, dámská krejčová, momentálně na mateřské dovolené Operace: zvětšení prsou „Mívala jsem jedničky, ale vždy se mi líbila větší prsa. S operací jsem však čekala až po narození dětí. Strach mě netrápil - když se to povedlo jiným ženám, tak proč ne mně. Manžel mi sice zprvu říkal, že jsem blázen, když chci dobrovolně podstoupit bolest, ovšem teď se mu moje prsa líbí a jsme spokojeni oba. Zaplatila jsem sice třiapadesát tisíc, což není málo, ovšem člověk se cítí lépe a za tenhle pocit to stojí.
Moji známí o operaci vědí, nijak mě neodsuzovali, ba naopak spíš obdivovali. Myslím, že jsem neudělala nic nenormálního, a kdybych v budoucnosti potřebovala například odsát tuk nebo nějakou jinou plastickou operaci, klidně bych ji podstoupila.“
Andrea
39 let, vdaná, servírka (momentálně bez zaměstnání)
Operace: zvětšení prsou „Neměla jsem velké poprsí, spíš malé, ovšem za normálních okolností bych o jeho přikrášlení neuvažovala. Jenže kdybyste viděli moje zničená prsa, vlastně jen povislou kůži po narození a kojení dětí, napadlo by vás operační řešení také. Tolik jsem to chtěla, že jsem se ani trochu nebála. Nakonec jsem musela absolvovat zákroky dva. První operace se nepovedla, pokažený výsledek vypadal hrozně. Teprve napodruhé, na jiném pracovišti, se všechno vydařilo. Dohromady jsem vydala sedmadevadesát tisíc, což pro mě není málo. Zvláště teď, kdy jsem bez práce a rozhodně nejsme milionáři. Ale nelituji ani peněz, ani bolesti, která první týden po operaci není malá. Na můj věk teď prsa vypadají opravdu hezky, což mi potvrzuje i okolí. Tedy kamarádky, mužům je neukazuji. Se známými a s přáteli si o tom klidně popovídám, za operaci se nestydím. A intimní život? Manželovi je pětapadesát, moje nová ňadra se mu dost líbí a rozhodně pro něj nejsou ničím cizím nebo nepřirozeným...“
Kristýna
32 let, vdaná, soukromá podnikatelka Operace: liposukce nohou a břicha, zvětšení prsou, zvětšení rtů „Každý má na těle něco, co mu vadí. K plastickému zákroku pak potřebujete tři předpoklady: nebát se, mít peníze a disponovat časem na pooperační rekonvalescenci. Za prvé, čas jsem měla, neboť jsem si mohla práci organizovat z domova po telefonu. Za druhé, sto třicet tisíc, které mě operace stály, nepovažuji za podstatné ve srovnání s pocitem sebevědomí. Jistě, za takové peníze jsem si mohla nakoupit krásné šaty. Jenže aby vám opravdu slušely, musíte je obléci na hezkou postavu. Zastávám názor, že každá ženská by měla udělat maximum, aby byla pro partnera přitažlivá. Rozhodně by ho neměla utahovat jen přes jídlo. A za třetí, strach mě netížil, neboť člověk v životě zažije plno horších věcí, než je plastická operace. Ostatně, není to tak hrozné, ačkoliv po zvětšování prsou zprvu cítíte velké bolesti. Po dětech jsem měla povadlé dvojky, teď mám čtyřky a jsem strašně moc spokojená. Na pláži chodím nahoře bez a manželovi je příjemné, když se za mnou chlapi otáčejí. Vůbec nemohl uvěřit, že zvětšená ňadra mohou vypadat zcela přirozeně. Pokud by se mě někdo ve společnosti zeptal, zda a jak jsem absolvovala plastické operace, určitě bych to nebrala jako nepříjemnou a netaktní otázku. Není zač se stydět!“
