Děti ovlivňují život žen jako nic jiného, ať už jsou, anebo nejsou. Tak nějak to říká vysloužilý ředitel školy alias Jiří Sovák v seriálu My všichni školou povinní své utrápené bezdětné manželce v podání Blanky Bohdanové. Tahle "svatá pravda" platí i po dvaceti letech, přesto se něco změnilo.
Hlasujte: Sympatizujete se ženami, které se rozhodly zůstat bezdětné?
Zatímco dříve si ženy bez rozdílu vzdělání počínaly stejně a až na výjimky přičinlivě naplňovaly model: svatba a dvě děti, dnes sílí skupina těch, které potomky jednoduše nechtějí. Musí se přitom obrnit před veřejným míněním, protože na bezdětné se v českých luzích pohlíží málem podezřívavě: Nejsou nějaké "ujeté"? Kam se poděl jejich mateřský pud? Nebudou to ostouzeníhodné sobecké kariéristky?
Ale kdeže! Život bez dětí není hřích, ale svobodná volba. A zvykejme si, že rodin, co si tuhle cestu vyberou, bude přibývat.
Rodina jinak
Nemine málem jediný větší rozhovor, v němž by nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká nemusela vysvětlovat, že nebaží jen po pracovním úspěchu, když si nepořídila rodinu. A přesvědčovat okolí, že bez ratolestí nestrádá.
"Záleží na tom, jestli rodinu vnímáte klasicky - tedy manžela a děti, nebo míníte rodinným zázemím okruh velice blízkých osob. V tomto druhém pojetí svůj rodinný život samozřejmě mám a v něm jsem náramně spokojená. Nechybí mi nic. Já to prostě neřeším, jednou jsem se tak rozhodla a tak to je," vysvětlovala tato atraktivní sedmačtyřicetiletá právnička třeba v televizních Krásných ztrátách.
Mateřství se rozhodla oželet i naše přední sopranistka Eva Urbanová. Létá světem křížem krážem, vystupuje v prestižních operních sálech. V ojedinělých volných chvílích relaxuje při řízení rychlých silných aut, jež jsou jejím koníčkem. Také život pětačtyřicetileté pěvecké star se hodně vzdálil od klasické ženské role. Přesto si v koutku duše zřejmě připouští i jistou obavu, že by jí ve stáří mohlo něco chybět.
"Doufám, že si jednou nebudu vyčítat, že jsem měla mít radši rodinu. Myslím si ale, že rodina můžou být přátelé, i když vím, že jich spousta odpadne," vyjádřila se Urbanová svého času pro Lidové noviny.
Volba z nouze?
Nemít děti není ovšem vynálezem jedenadvacátého století. I dříve dávala řada žen, především umělkyň, přednost kariéře. Třeba filmové hvězdy třicátých a čtyřicátých let Lída Baarová, Adina Mandlová nebo Nataša Golová. V mládí si užívaly slávy a pozornosti hromady ctitelů, stáří prožívaly vesměs osaměle a v nemoci se o ně starali cizí lidé.
Těch současných bezdětných je v uměleckých kruzích také habaděj. Namátkou módní návrhářka Blanka Matragi, zpěvačky Hana Zagorová, Heidi Janků či Petra Janů.
Psychologové a sociologové ovšem upozorňují, že věc má jeden háček. Žen, které skutečně racionálně upřednostní život bez dětí kvůli kariéře, je minimum. Někdy je to totiž spíš volba z nouze a náročné zaměstnání bývá jen zástupným důvodem. Ten pravý vězí v tom, že žena v ten správný čas nenajde partnera, se kterým by děti chtěla mít. Stačí se kolem sebe porozhlédnout po bezdětných třicátnicích.
"Je mi třiatřicet a jsem už silně znepokojená, ba zoufalá. Dřív mi děti lezly na nervy, ale od třiceti po nich začínám už moc toužit. Bohužel se mi nedaří najít partnera, se kterým bych si dokázala představit svůj budoucí život," stýská si Mirka na serveru Doktorka. Takových hlasů v bleděmodrém najdete v této internetové debatě o bezdětnosti fůru.
V podobném duchu se ostatně vyjádřila třeba Helena Vondráčková, když před časem poznamenala, že našla ideálního partnera, až když byla na děti stará.
Pozdní probuzení
Všechny ženy, které se rozhodnou pro život bez "naplnění ženského poslání", na sebe berou riziko, že později budou litovat. Jeden takový příklad pozdní lítosti přináší ze své ordinace brněnský gynekolog Vít Unzeitig:
"Měl jsem v péči jednu obchodní ředitelku, která se celé roky dušovala, že jí děti nic neříkají. Paní Jana byla velice svobodomyslná dáma, která žila v hektickém stylu. Ve čtyřiceti ale zjistila, že už všechno má a všude byla. Navíc konkurz na její místo vyhrála mladší kolegyně. Jana najednou zjistila, že se vůbec netěší domů a zahořkla i vůči práci. Kariéra i děti byly takříkajíc v čudu a tamtéž se odebral i partner.
Tato žena úplně přehodila výhybku a dnes pracuje v charitativní organizaci. Adoptovala si na dálku chlapečka, zkrátka najednou se ty dříve neuplatněné mateřské pudy odněkud vynořily," popisuje Vít Unzeitig.
Podle něj mezi bezdětnými stále převládají ženy, které děti mít nemohou. "Ženě příroda určila reprodukční funkci a málokterá dokáže z tohoto předurčení vybočit, aniž by toho později želela," domnívá se gynekolog.
Zvykejte si na bezdětné
Podle demografky Jitky Rychtaříkové z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity současná čísla už pomalu dokazují opak. Bezdětnost se u nás stejně jako ve vyspělých státech stane brzy normou a děti nebude mít až pětina žen.
"Dřívější model se mění. Ženy narozené mezi léty 1930 až 1965 se skoro v 95 procentech vdaly a měly průměrně dvě děti, bezdětných zůstávalo sotva šest sedm procent. V současnosti se ženy začínají chovat jinak. I když stále deklarují, že se chtějí vdát a mít děti, v nichž spatřují smysl života, ve skutečnosti svůj záměr kolikrát nenaplní, a to kvůli ekonomickým podmínkám. Česká společnost se změnila skokem. U nás je sice jedna z nejdelších mateřských dovolených, ale dávky jsou nízké. Životní úroveň mladých rodin se relativně zhoršila a mladí lidé už si častěji rozmýšlejí, jestli se vyplatí kvůli dětem přerušit kariéru," míní Rychtaříková.
Podle ní se stále více párů zdráhá přivést děti do nevyhovujících životních podmínek, podstatnou roli hraje i malá dostupnost bytů. Strategie odkládání těhotenství do stále pozdějšího věku leckdy končí tak, že řada žen po třicítce děti nestihne, anebo se jim už otěhotnět nepodaří. Častějšími "odkladačkami" bývají vysokoškolačky.
Sociologové připomínají, že se v současné společnosti mění hodnotový žebříček. Na místo tradičních rolí se dostává vzdělání, kariéra, cestování, osobní pohodlí a snaha udržet si pozici na trhu práce. Ale proč ne?
"Nikdo nemá být lákán či přemlouván k tomu, aby měl děti," soudí přední sociolog Ivo Možný.
Děti jsou sázka do loterie
Je už načase přestat vnímat bezdětnost jako nějaké stigma, radí psychologové. Řada žen dokáže hladce využít prostoru, který obvykle zaplňují děti. Přesunou své priority a najdou smysl života v něčem jiném, aniž by se užíraly.
Prospěje všem, když si žena přizná, že děti "nejsou jejím šálkem čaje", než aby nuceně rodila pod tíhou tlaku okolí. Z nechtěných potomků pak mnohdy vyrůstají nešťastní, problémoví jedinci.
"Zatím to u nás vypadá bohužel tak, že žena, která nepřivede na svět potomstvo, musí disponovat vnitřní silou, aby svoji bezdětnost ustála před okolím. Pořád přežívá tendence bezdětné nějak exkomunikovat ze společnosti takzvaně normálních lidí. Veřejné mínění má jistou setrvačnost a posun k větší liberalizaci ještě chvíli potrvá, a to zvlášť na venkově nebo v malých městech. Jedno by si však měli všichni ti dotírající uvědomit: "Všetečné dotazy zvědavců, kteří to možná ani nemyslí špatně, jsou nepatřičným zásahem do soukromí a intimity. Jsou proti bontonu," míní psycholog Jiří Brančík.
O tom by mohla barvitě vyprávět například herečka Jiřina Jirásková. Sama byla krátce vdaná a pak léta žila s režisérem Zdeňkem Podskalským. Také ona celý život čelí zvídavým dotazům, proč nemá děti. A není divu, že je už na takové otázky na tělo alergická. "O tomto tématu se už odmítám bavit. Je to příliš intimní záležitost a každý máme nějaký osud," zlobí se Jiřina Jirásková.
Ve světě je tomu dávno úplně jinak. Například v Německu a Rakousku si nepořizuje děti až dvacet procent žen. Bezdětné páry začínají být zajímavé pro obchodníky. V USA už fungují specializované cestovní kanceláře, obchody či restaurace označené nápisem "childfree", kde mají zákazníci jistotu, že jim za zády nebude vřískat mimino nebo je v bazénu nepocáká batole v období vzdoru.
Pravdou je, že nemít děti má i své nesporné klady. Žena si může užívat absolutní svobody a utvářet si život podle svých představ. Je odpovědná jen sama za sebe a nepodstupuje žádné riziko, že nějakým řízením osudu přivede na svět nezvladatelného jedince, který třeba propadne drogám nebo se stane kandidátem pro polepšovnu. Ono mít děti je vždycky tak trochu sázka do loterie.
A že ve stáří ty bezdětné spláčou nad výdělkem? Ale to se může stát každé. I mnohonásobné matky leckdy odcházejí ze světa coby osamělé a zahořklé obyvatelky domova důchodců.
Dobré přátelství je větší jistota
Eva Jurinová, někdejší oblíbená moderátorka Novy a nyní mluvčí motolské nemocnice, se vdávala v pětatřiceti za rozvedeného čtyřicátníka. Jak sama přiznává, otázky, proč nemá děti, dostává často a vůbec jí to nevadí. Trpělivě odpovídá, že potomky zkrátka nestihla. Nebyla si jistá, že přišel ten pravý okamžik. "Jsem fatalistka, takže si říkám, že jsem je prostě mít neměla," shrnuje svůj postoj.
A nikdy vás to netrápilo?
Byla bych neupřímná, kdybych teď řekla, že ne. Občas se mi zasteskne, ale nevnímám to jako svůj životní problém. Navíc mám za to, že pokud si žena zvolí takový životní styl, že by se synkovi nebo dceři nemohla plně věnovat, je pro obě strany lepší dítě nemít.
Nezdá se vám, že je v našich poměrech vnímána bezdětnost málem jako prohřešek?
Ten pocit vskutku mám. Nemít děti bývá v očích některých lidí dokonce větší minus než takový podivný druh mateřství, kdy se žena dítěti dostatečně nevěnuje. Třeba si je naplánuje jen proto, aby si udržela svého muže. Nebo rodina přivede na svět několik dětí, které pak nedokáže uživit a dát jim základní podmínky k životu. Existují naopak dobře situované ženy, jejichž děti mají první poslední včetně chův na hlídání.
Jak pohlížíte na tento způsob mateřství?
To nelze hodnotit paušálně, ale po pravdě moc neobdivuji ambiciózní a zaměstnané ženy, které svěřují děti do péče babiček a paní na hlídání. Kolikrát nevyčerpají ani řádnou mateřskou dovolenou a utíkají od dítěte ke své kariéře. Ani si neuvědomují, že potomkovi nedávají to, co v nejdůležitějším období vývoje potřebuje. Přitom navenek říkají, jak je pro ně role matky nezastupitelná, a když je potřeba, vytvoří image spokojeného rodinného štěstí... Tohle se mi nelíbí.
Myslíte si, že žena musí volit mezi mateřstvím a kariérou?
Umím si představit, že bych dítěti věnovala své pohodlí, čas i kariéru, že bych se o ně bála čtyřiadvacet hodin denně. Před matkami, které tohle dokážou, se hluboce skláním. Některé skvěle vychovají dítě dokonce i bez otce a majetku. Někdy si říkám, že já bych byla možná příliš úzkostlivá a nezdravě na dětech závislá a třeba by mi přinesly víc trápení než radosti. Těchto rizik jsem ušetřena, takže z tohoto úhlu pohledu vedu poměrně bezstarostný život.
Jaký program si chystáte na stará kolena namísto péče o vnoučata?
Upřímně, teď o tom vůbec nepřemýšlím, ale podvědomě cítím, že těch aktivit nebude málo. Pokud chcete vědět, jestli se bojím osamělého stáří, tak to může potkat i matku tří dětí s kopou vnoučat. Od moudrých lidí slýchám, že dobré přátelství na celý život je větší jistotou než děti.
 BEZDĚTNOST V EVROPĚ
Bezdětných žen narozených v roce 1955 bylo: Demografové odhadují, že v příštích letech se bude v Česku rodit méně než 1,4 dítěte na jednu ženu a bezdětnost naroste na 15 až 20 procent. |
