Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Dítě zapomenuté na nádraží aneb největší rodičovské trapasy

  • 20
Za trapasové přeborníky jsou považovány děti. Na to, proč je ta paní ve frontě před vámi tlustá, se ty nejmenší umí zeptat s klidnou tváří. Rodiče ale svým potomkům umějí zdatně sekundovat. Budiž jim omluvou, že se svých trapasů dopouštějí stejně jako děti neúmyslně.

Sama mám na svém kontě řadu výchovných přehmatů. Za vrcholné dílo však považuji šest let starou příhodu. Stalo se to o víkendu, kdy dcera vstala takzvaně zadkem napřed. Přežila jsem ranní umývací, převlékací i snídaňové protesty, doutnat jsem začala až u oblékání před procházkou a na explozi došlo při obouvání. Dceřin protest o tlačících botách jsem odrazila o něco pevnějším utažením tkaniček než obvykle a nasazením rázného tempa v naději, že venku "už snad konečně dá pokoj!"

Nedala. Byl to dlouhý souboj. Až když protesty přešly v dlouhý pláč, rezignovala jsem. Když jsem se skláněla ke kontrole boty, došlo mi to. V tom předsíňovém obouvacím zápasu jsem z bot nevyndala novinový papír z večera, kdy jsem chtěla urychlit jejich schnutí.

Pomatení smyslů

Ve vypjatých stresových situacích pácháme slušné obludnosti. Naše přetížené mozky ignorují základní fyzikální zákonitosti a už jen pouhá přítomnost dětí je jim životu nebezpečná.

Lenka například dvě hodiny na bobech vozila křičící dceru, aby si po fyzicky a hlavně psychicky vysilující túře uvědomila, že ji ve zmatcích z příjezdu na hory nepřebalila a dítě mělo celou dobu pleny plné tuhého skupenství. "Byla tak opruzená, že jsem ji chladila sněhem," vzpomíná.

Zasněžené ulice v Olomouci nabídly maminkám možnost vyměnit kočárek za sáňky.

V podobných situacích nezbývá nic jiného než bleskurychle sjednat nápravu a vlastní tupost dítěti vynahradit extra věnovanou pozorností.

Když chybí nouzový východ

Nejstrašnější na rodičovském trapasu je absence únikové cesty. Tlusté paní v supermarketu můžete za neomalenost dítěte vyseknout omluvu a prchnout, když vám však mozek emigruje před vlastním dítětem, zbytek těla zůstane na místě bez možnosti úniku. Oběť vlastního pochybení máte stále na očích, a pokud už je dostatečně velká, jste odsouzen k věčnému připomínání rodičovského zaškobrtnutí.
 
Do nepříjemné situace se před půl rokem dostal i Petr, který si odseděl schůzi rodičovského sdružení své dcery v šesté třídě základní školy, zatímco ona v září nastoupila na osmileté gymnázium.

Po takové příhodě se můžete omlouvat i zvyšovat hlas, ale ani sebelepší triky už vám pošramocený rodičovský profil nikdy nenarovnají. "Když se teď dceři snažím předat nějaké rodičovské 'moudro', s nímž nesouhlasí, podívá se na mě a klidným hlasem řekne: 'Dovol, abych ti připomněla...,' a v tu chvíli je konec," přiznává potupu Petr.

Na třídní schůzky rezignoval i otec syna, který se do té správné třídy na gymnáziu strefil teprve až napotřetí. Ze čtvrtého ročníku ho nejdříve profesorka poslala o rok níže, tam si vyseděl schůzku v 'áčku', aby se dozvěděl, že syn chodí do 'béčka'. A jiný táta pro změnu absolvoval test z angličtiny v domnění, že je součástí třídních schůzek, aby jeho žena druhý den při konfrontaci s učitelkou zjistila, že místo do lavice syna usedl mezi dospělé žáky večerní školy. Že se nemluvilo o dětech, to mu divné nebylo.

Ukáži ti, jak to dělat!

V ideálním světě ráno děti bez řečí vstanou, jdou se umýt, obléknout, najíst se a bez protestů putují do některého zabezpečovacího zařízení. V tom skutečném světě vytáhnete z postele rozespalou trosku a jako mantru stále dokola opakujete - umyj se, oblékni se, najez se, obleč se, pojď, nebo nestihneme školu.

"U nás se rána neobejdou bez křiku, a protože většina povinností je na mně, manžel se jednou rozhodl, že děti vypraví sám," vzpomíná Klára, které její muž v 7:55 vítězoslavně oznámil, že starší syn je ve škole, ten mladší ve školce. "Šlo to bez křiku, asi to s nimi neumíš," řekl.

Hořká pilulka manželových slov se však záhy změnila v cukrkandl. V 8:10 volala učitelka ze školy, zda má jet syn do divadla opravdu v holinkách. 'Dokonalý' otec místo vyčištěných polobotek nechal syna odejít ve starých děravých gumovkách čekajících u dveří na vyhození.

Udělám pro tebe vše

Správný rodič je tvor obětavý. Pečlivě ořezává pastelky, kontroluje obsah tašky, telefonuje ostatním rodičům, aby zjistil znění úkolu na druhý den, opakuje násobilku i vyjmenovaná slova, zatímco nudou zborcené dítě u kuchyňského stolu zírá do stropu.

Ilustrační snímek

Taková domácí příprava je však podmíněna brilantními znalostmi dospělých, kterých se nám občas nedostává. Alena takto například vtloukla synovi rok 1620 jako termín upálení Mistra Jana Husa, Eva v očích čtrnáctileté dcery klesla, když jí k svátku věnovala dekorativní krabičku s nápisem ve francouzštině. Dítě znalé cizího jazyka jí znění okamžitě přetlumočilo: "Na první zoubek".

Zákaz telefonování

Ministr dopravy uvažuje o úplném zákazu telefonování za jízdy autem, dítěti životu nebezpečné může být i telefonování rodičů v bytě.

Burzovní analytička Michaela je za normálních okolností ženou, která zvládá dělat několik věcí najednou, když ale zůstala se svými dvouletými nemocnými dvojčaty doma a přitom pracovala, její schopnost chobotnice s osmi chapadly vypověděla službu. S telefonem na uchu řídila své podřízené a zároveň vařila oběd.

"Když jsem dotelefonovala, děti už jedly. Mozek se během pár vteřin přešteloval na 'režim doma' a v tu chvíli mi to došlo. Do těstovin jsem kromě zeleniny v konzervě omylem dala i část masové konzervy pro psa," říká. S vědomím neschopnosti být dobrou matkou volala pediatrovi, který ji uklidnil, že pokud tak nebude vařit pořád, děti přežijí.

No bože, tak jsem zapomněla

Nejstrašnější z rodičovských hříchů jsou ty z kategorie zapomínacích. Když prošvihnete pracovní schůzku, dá se to nějak omluvit, když zapomenete na vlastní dítě, je to průšvih, který vysvětlíte jen tomu, kdo má na svém kontě stejný.

Jeden lékař nechal svého syna na vlakovém nádraží, protože si rodina do kalendáře poznamenala termín příjezdu ze školy v přírodě o den později.

Čerstvá matka Klára, zatím neuvyklá na to, že se kočár v příštích letech stane její nedílnou součástí, krátce po porodu nechala své spící dítě v obchodě. "Zapomněla jsem na něj," přiznává. A jiný otec zase svoji malou dceru omylem vyklopil ze saní a dorazil domů bez ní.
 
Vyvarovat se zcela takových hříchů je prakticky nemožné, značně omezit se dají snad jen neustálým kontrolováním potomka i termínů zapsaných v kalendáři.

Chybějící zkušenosti

V souboji pohlaví jsme na tom s rodičovskými trapasy jako mámy a tátové silově dost vyrovnaní. Zatímco ženské přehmaty jdou obvykle na vrub přetíženosti z přemíry povinností, ty mužské má na svědomí spíše nedostatek zkušeností.

Přijďte si povídat do Kavárničky

Přiznejte se také ke svému rodičovskému faux-pas.

Oněnka z Kavárničky

Jak jinak vysvětlit, že otec vybavil svého syna na cestu na tábor topinkou s česnekem, co 'ocenil' zbytek spolucestujících v autobusu, stejně jako že mu na dvoutýdenní pobyt mimo domov přibalil jen dvoje ponožky. Jiný tatínek na doporučení pediatričky vehementně v lékárně požadoval Priessnitzův obklad na bolest krku své dcery a další táta vyslal pro rohlíky svoji čtyřletou dceru do dva kilometry vzdálené vesnice, zatímco si četl noviny.

Hříchem se nechlubit

Zatímco matky obvykle tíhnou k ututlání svých rodičovských přešlapů, muži je často dávají na odiv. Chyba. Základní pravidlo jakéhokoliv rodičovského přehmatu zní: nikdy svůj hřích za čerstva nesvěřovat druhému z rodičů. Politování a uklidnění po takovém vyzpovídání je nepravděpodobné, přijde jen zavržení a výčitky.

Pokud to věk dítěte a okolnosti umožňují, hrajte si na pracovníka úřadu na ochranu osobních dat. Povinnost mlčenlivosti porušte jen v přítomnosti člověka, kterého s dítětem nepojí pokrevní ani jiné pouto. Jen tak se dočkáte ujištění, že se vlastně vůbec, ale vůbec nic nestalo, že jste dítěti prokázali službu, protože posilujete jeho imunitu i odolnost a připravujete je na různá úskalí života.

Pokud se dítě navzdory vašemu pochybení zdárně vyvíjí, odhalte je až s odstupem let.