Kazdy kdo pije si duvod najde proc pije. Alkoholik nikdy neprizna, ze ma problemy s pitim. Nikdo jiny mu nemuze pomoc napr. psychoterapeut, jak tu nekdo uvadi.Alkoholik musi sam priznat ze ma problem a musi i sam skoncit. Ani leceni nepomuze. Byli lide, co byli na leceni pote zacali znovu pit Ja pani Karle preju pevne nervy pokud bude mame pomahat ( platit za ni atd ... ) tak tim ji jedine bude podporovat v dalsim piti nebot to mame vzdycky " projde " .Drzim palce

Znám případ z nedávné minulosti, kdy podobný problém měl tatínek mého známého. Když byl střízlivý, chlap ze zlata, rozdal by se, úžasně šikovnýa vstřícný. Ale stačily 2-3 piva a nebo 2 paáky a byl to děs. navíc jeho opice byly agresivn, řval, urážel, rozbíje, co mu padlo pod ruku, kálel pod sebe a všechno mu bylo jedno. A léčit se také odmítal. nakonec od něho doslova utekla manželka i oba synové, ten drhý vydržel nejdéle. Ale také to ve finále vzdal..... pak ho jednou našli doma v excrementech mrtvého... Dalo by se říci - škoda dobrého člověka, ale toto už nebyl člověk ale páchnoucí lidská troska. A i když to zní možná blbě, ulevilo se všem...

Pád na dno je někdy tím jediným možným řešením.

Pokud se ta dcera bude o matku stale starat a tahat ji z problemu, tak sve matce jenom ublizuje .Matka ji velice vyuziva. Pokud se matka jednou sama dostane do problemu a dcera ji nepomuze, jedine tak zareaguje.

Poslechnout sestru a až příště matka zavolá z hospody, ignorovat. Dávat takovému člověku nějaké ultimátum nemá smysl, stejně si bude myslet, že to nemyslíte vážně.

Neviděl bych to tak černě. Alkoholik to může u nás v Česku dotáhnout hodně daleko.

Mají to těžké obě, matka i dcera.

U paní se tomu alkoholismu popravdě ani nedivím, mít za partnera člověka s bipolárkou (k tomu navíc žárlivého) je rozhodně značný, vyčerpávající mazec; plus k tomu práce, péče o děti... a když "to" skončí, člověk se zkrátka konečně sesype; jen v tu dobu už kolikrát on ani nikdo kolem neví, proč vlastně, protože příčina toho je už kolikrát časově velmi vzdálená a z toho časového odstupu už i jakási "rozplizlá" (zkrátka to není žádné jednorázové velké drama, jako např. přírodní či válečná pohroma apod.); člověk si tak nějak zvykne, že mu vlastně nikdy není dvakrát do skoku, a navíc s přehledem zapomene, že takhle usoužený nebyl vždy, že býval jiný.

Myslím si, že paní matce by velmi mohl pomoci šikovný psychoterapeut, s nímž by si dobře "sedla" (a jenž by jí pomohl znovu najít cestu k sobě samé, k náhledu, že má před sebou dost možná ještě 20 nebo i více roků života, které přece, sakra už jednou, vůbec nemusejí být ošklivé, naopak to mohou být ty nejhezčí; a také, a to možná hlavně, k pocitu, že není ještě úplně k ničemu).

Velice držím palce všem zúčastněným stranám.

Hodně těžká situace a naši rodině bohužel velmi známa. Loni v prosinci do vygradovalo tak, že se šla maminka projít v -15 v mrazech , sestra prosila, brečela marné, prý si musí vyčistit hlavu. Po pěti hodinách co nedorazila domů, strach, panika výčitky. Máte na výběr, být pasivní a potom žít s výčitkami, nebo pomáhat a vědět, že jen přikládáte polínko do ohně. Maminku jsme hledali a nenašli, nakonec jsme přemluvily naše manžely a ti ji našli v potoce, zmrzlou a bosou, zavolali policii a lhali, že ji neznají. Byla odvezena na záchytku. Ráno jsme si vyply mobily a čekaly co bude stála celá zmrzla na zastávce a dovolala se nám až v poledne. Jely jsme pro ní a daly poslední ultimátum. Záchytku si sama zaplatila. Po tom incidentu si uvědomila, že jsme ji zachránili život, samozřejmě následoval rozhovor, jestli si nechtěla sáhnout na život a proč, má 3 myslím skvělé dcery a také vnučky. Následovalo léčení a zatím to funguje, na jak dlouho, to nikdo neví, ale nechat umrznout vlastní mámu, na to jsme opravdu sílu neměli, je to milovaná babička naších dětí a navíc je nemocná, ano alkoholismus je nemoc

Znam to a udelali jste dobre. U me se sice jedna "jen" o stryce, ale nakonec se na stari srovnal a seka latinu. Ale v lecebne byl x krat, vzdycky tak 3 roky klid a pak do toho spadl znovu. Paradoxne, kdyz uz jeho zena se chtela odstehovat, ze ho necha padnout a rozvede se, byly to jejich dcery, ktere se postavili za tatinka - ze ho nemuzou opustit. Myslim, ze zpetne nelituji.

Jestli to není vymyšlené, tak pokud jí stačí už jen dvě skleničky k silné opilosti, tak to je nejspíš už hodně daleko. To už bude nějaká pokročilejší cirhóza jater a další fatální věci.

Pokud nepřestane pít, protože alkohol zastírá příznaky těchto vážných nemocí a i člověk těžce nemocný vypadá zvnějšku jak zdravý, jen hodně pijící, může z toho být nenadálý a okamžitý konec. Nebo velice rychlý konec.

Pokud s pitím přestane, bude z toho s největší pravděpodobností doživotní tvrdý boj se zdravotními následky toho pití.

Pokud vůbec přežije odvykání, nějaký týden či měsíc tělesné závislosti na alkoholu a nějaký půl roku, rok, pár let psychické závislosti.

Znám ten neustálý boj jestli pomáhat nebo nechat padnout.zavidim všem co to dokázali at tak, či tak, zabouchli dveře a nezrapi se co dal