Tak ať maminka nedopouští, aby její děti vychovávaly nějaké přitroublé filmy... (má si je vychovávat sama - a jo vlastně, ono je to náročné...)

To jako, že se dítě nebude koukat na pohádky?

V hlučném provozu se používají sluchátka či špunty do uší.

Nevím co řešíte - maximálně na vás přijde sociálka, že děti řvou jako paviáni.

...nám se osvědčila ignorace...se slovy "kam odešel ten hodný chlapeček"?...a fakt to fungovalo...až přestal řvát, vztekat se, cokoliv co nebylo přijatelné ...tak se "najednou" objevil...tak do 4-5 let to opravdu na mladého platilo...

polejte jí studenou vodu a bude po řevu.....nebo ji vezměte a posaďte do lavoru se studenou vodou...

Polít byste se měla spíš Vy...pokud máte takové nápady

Teď je doba samá psychologie, domlouvání a "hlavně žádná facka apod.". Dodneška si pamatuju větu naší mámy, když jsem přišel jako malej paňár s brekem a chtěl si něco vydupat: "Moc neřvi, nebo ti nasekám na zadek, abys měl proč!" A v tu ránu bylo po křiku. Nikdy mě naši výrazně nemlátili, jen když jsem něco fakt hodně podělal. Záchytku jsem zevnitř doposud neviděl a ani na škole jsem žádné větší blbosti nevymýšlel. Takže "v klidu zakázat, vysvětlit, hlavně netrestat" - s tím prostě nemůžu souhlasit. Zpravidla tuhle radu dá bezdětná psycholožka s čerstvým titulem, která ani "zatím děti nechce, protože by jí překazily kariéru".

My teda netrestame, protože to podle mě nemá smysl. Akorát je to pro rodiče náročnější. Je tak jednoduché dát děcku na zadek...a myslet si, jak to zabírá. Představte si když jste vytočený, co Vám tak nejvíc pomůže? Kdyby Vám někdo jednu ubalil? Těžko :-)

Všechny děti v tomto věku jsou skoro stejné. Prostě zkouší, co rodič vydrží a co povolí! A dítě si velmi rychle uvědomí, co si může dovolit a co ne. Hlavní je nepodlehnout a nedovolit dítěti to, co si chce vyřvat a vyplakat. Velmi často děcka pláč jenom hrají, až mi to přijde směšné.

Vyhodit z místnosti nebo postavit do kouta a říct: Až přestaneš brečet (zlobit), tak se můžeš mezi nás vrátit. Když dítě pochopí, že si nic nevyřve a že záleží pouze na něm, co se bude dít,tak velmi rychle přestane. Taky je možné říct: Převlékni se do pyžama a běž do postýlky, a až přestaneš brečet, tak se můžeš převléknout zpět a vrátit se mezi nás. Nebo přehodit řvoucímu dítěti přes hlavu deku a KLIDNĚ a MÍRNĚ říct: Až přestaneš brečet, můžeš si tu deku sundat a vrátit se mezi nás.

Deku jsem nezkoušela, ale "Jdi vedle, jdi se vyřvat za dveře, až se uklidníš, tak mi přijď říct co se děje..." - to u nás pomáhalo.

Jak se říká: "Bůh ti to oplatí na dětech" - A já chytím hned v úvodu dvojčata Na nich je teprve vidět, co jsem dělal já.

Může to mít částečně i z těch filmů, řešila jsem nedávno něco podobného s dětmi a když jsem jim vysvětlila, že ně některé ty shity se dívat nebudou, protože nemají úroveň, nahradili jsme je trochu kvalitnější produkcí a celkově i zkrátili čas strávený před obrazovkou - voilá, děti se chovají zase celkem normálně

Chtít obecnou radu jak se chovat při situaci kdy dítě zlobí, křičí ,odmlouva je nesmysl.někdy potřebuje pohladit jindy potrestat.