pár tipů z praxe: 1) sourozenci si opakobaně ubližovali. Pochválím je jací jsou sekáči, že si nenechjí nic líbit a že se vzájemně nezabili. 2) I přes veškerou snahu a pozitovní motivaci opět kašle na příparu do školy, což přináší své "plody". Pochválím ho, že se nenechá zastrašit a jde si tbrdě za svým. 3) 2,5 letý chlapec opět leze na na zábradlí balkónu, asi chce zkusit zda umí lítat. Pochválim ho jaký je odvážný a jak si samostatně dokáže otevřít dveře na balkón. 4) Starší dítě pokračuji ve velmi vynalézevém lhaní aby nemuselo chodit na hudebku ani se připtavovat do školy. Pochválím ho za vynalézavost. Ten se v životě neztratí. 5) Ani po Xté pozitivní motivaci není ochoten dělat své, předem s ním domluvené a jím odsouhlasené, povinnosti. Pochvala za samostné chování. Nebojí se přehodnotit vlastní názor a jít protii proudu. ...

prosím pochvalte mne pozitivně za překlepy

"Hele prcku, proč donesls kyblík písku do mů a vysypal na koberec v chodbě?" ..No, abych mohl zase vysávat, mami. A já budu hodnej a budu ti pomáhat." (zrovna včera u nás tenhle rozhovor proběhl se čtyřleťákem). Všeho moc asi holt škodí... i pochval

Ale není to roztomilý?

Staci se k detem chovat uprimne a bude daleko hodnejsi nez po ruznych vychovnych metodach. Dite vas potrebuje citelne.. at nastvane nebo chvalici..

To jsou rozplizlé kecy. Chválen jsem byl, chválím teď dítě, možná až moc. A taky jsem byl seřezán. Všeho s mírou a hlavně v tom správném okamžiku. To dělá trest trestem.

No já nevím, možná i ano, ale v dospělosti je takhle chválit nikdo nebude a z vlastní zkušenosti vím že je to potom těžké když Vás nikdo nepochválí jak je rok dlouhý. Prostě to člověku chybí. A tak se pochválím sama

Ta paní Westwoodová je ale šikulka

Jedna dobře mířená facka nebo pohlavek bezprostředně po excesu je rozhodně lepší...

Pro koho lepší? (Já s myšlenkou, že jsou situace, kdy je jedna pohotová lepší než tisíc vysvětlování, souhlasím - ale že bych si myslela, že lépe třískat než chválit... to zas snad ne?)