Jsem z generace, která neřešila, jak tam dole vypadá. U mě byl nástřih nutný, protože šlo o klešťový porod. A tenkrát se s rodičkami nikdo nebavil, nebyly jsme lidské bytosti, ale jen objekt lékařské péče bez vlastní vůle. Hojení probíhalo dlouho a dodnes jizva občas bolí (synovi je 38), ale sebevědomí mně rozhodně nezhoršila.

Až do tohohle článku mě nenapadlo, že by mi měl nástřih snížit sebevědomí. Bolelo to, jasně, ale nikdy mi nepřišlo, že by ta dolní část ženského těla byl vrchol estetiky. Jako když si někdo zlomí prst - když to špatně sroste a člověk ho neohne, to je blbý. Ale že je křivej? No jasně, vždyť byl přece zlomenej. Žádné ženě se nechci posmívat, pokud jí nástřih snížil sebevědomí ohledně jejich krásy, pro mě je to nejspíš snazší, protože jsem si nikdy krásná nepřipadala. Podle diskuse to ale vypadá, že mají ženy trauma spíš z bolesti, zbytečného zákroku nebo jednání personálu.

Přesně tak... Není to nic moc. Kvůli bolesti hned a často přetrvávající i dlouho potom, kvůli případným následkům, když se jizva špatně zhojí... Ale sebevědomí či estetické dopady by mě nikdy nenapadlo řešit.

Mám pocit, že tyto a podobné články spíš ženy do té pozice sníženého sebevědomí vmanipulovávají... Můžem si říkat, že jen slepice na takové blbiny dá, ale ta moc "obecného mínění" je hodně velká. Před pár desítkami let nikdo neřešil neoholené podpaží - dnes už nebýt alespoň "vkusně přistřižena i tam dole" vyvolává dojem, že žena přinejmenším nedbalá, ne-li přímo špindíra... a za chvíli už se budem koukat, zda to tam máme i pěkně natvarováno...

Takto, bez nástřihu bych pravděpodobně první dítě nevytlačila. A byl dobře provedený. Nicméně hormonální smršť po porodu způsobila, že jsem se v podstatě několik týdnů poté nebyla schopná se "tam dolů" podívat a zjistit, jak to tam vypadá (pro rýpaly, to opravdu neznamená, že jsem se nemyla). Byla jsem totálně rozhozená a ještě teď, pět let poté, si pamatuju, jak jsem asi dva, tři týdny po porodu doma v koupelně brečívala a nevěděla si se svým vlastním tělem rady - bolavá kapající prsa, bolavý spodek, který reagoval úplně jinak než předtím... Srovnat se s tím dalo slušnou práci. Druhý porod byl za odměnu, i když s prasklinkou, a přestože byla bolestivější než nástřih, už jsem věděla, co a jak. Čili ano, chápu, že nástřih může ženu vyvést z míry, znám to sama na sobě.

Svým způsobem je pro mne docela děsivé to že porod, který čistě z logiky věci je přirozená věc a naprostá většina žen by ho měla zvládnout zcal bez lékařské asistence se v mysli většiny lidí včetně lékařů stal v podstatě něčím mezi nemocí a chirurgickým zákrokem. Jsem toho názoru že by lékaři měli ženám umožnit v maximální míře přirozený porod a zasahovat opravdu jen v případě abnormalit, kdy je ohroženo zdraví nebo život matky či dítěte......nástřih to ještě nic není ale kolik císařský řezů se dělá a přitom to není nutné.dokonce jej některé matky vyžadují, protože nechtějí zažívat tu bolest..tak si raději nechají přežezat břišní svaly než aby dítě normálně porodily.pro mne nepochopitelné...

Nejsou to lékaři, kteří by ženám kradli kompetence v porodu - je to příroda, která nás jaksi obdarovala dětmi s většími hlavičkami, než by jaksi bylo zdrávo, aby "byl porod přirozená věc a dal se zvládnout zcela bez lékařské pomoci".

Nelze mít všechno. Můžeme si prosadit přirozené rození, ubude ale novorozenců, protože jich velká část umře. Mně by to tedy vadilo, já jsem ráda, že máme k dispozici lékaře, kteří nám děti zachraňují a usnadňují jim ten příchod na svět, který podle přírody už dávno, ale dávno jednoduchý není.

Jistě, malá část žen, která si potřebuje prosadit svou za každou cenu, na to bude mít jiný názor. Místo vděku - budou na doktory držkovat.

Já se při porodu modlila, at už asistentka vezme ty zpropadené nůžky a konečně nastřihla tu hráz. Dcera vždy "povylezla" a hráz ji zase zatlačila zpátky. Žádné sebevědomí mi to nenarušilo, děti mám dvě a o šití ani nevím.

No kamarádkusešili tak že tam má bouli a problémy nyní při sexu jde kvůli tomu na plastiku kde jí to budou dávsat do kupy.....ten jí doslova řekl "proboha které prase vám to šilo"...tak že né vždy je to tak že o tom žena neví.

Pro mě bylo nejdůležitější, aby se mnou doktoři komunikovali. Kdyby udělali zákrok bez mého souhlasu, asi bych jim za to nastřihla hlavu.

Porodní asistentka vám řekne: bud vás nastřihnu, nebo se natrhnete a budete tlačit hodně dlouho, než se natrhnete. Co si vyberete?

Tak od toho je porodní přání, aby rodička vyjádřila, co chce a co ne.

Ale na druhou stranu doktor se rozhoduje podle aktuální situace a ne vždy je průběh porodu ideální.

IMHO je nástřih hráze na porodu "to nejmenší". Vlastní zkušenost. Rodila jsem malé dítě a stejně se natrhla za nástřih, protože to byl fakt fofr. Ale paní doktorce se šití moc povedlo, ještě žertovala, že si dá záležet "aby taťka nic nepoznal".

Ještě by mě zajímalo, kolik žen, které nastřih nechtějí, hráz na porod poctivě připravují.

V tom je ovšem právě ten problém.. Kdyby Vás bývali nenastřihli, dost možná by k natržení vůbec nedošlo.. Pokud se jednou střihne, dojde k prudkému oslabení odolnosti dané tkáně, což může v důsledku zhoršit celou situaci....

Takže o to jde. Přednost sebestředného sebevědomí před zdravím dítěte. Degenerace mateřského půdu jako vyšitá.

Osobni dotaz: ten styk 5tydnu po porodu jste chtela Vy nebo muz? :) Nemusite odpovidat, ja si to jen nedokazu takhle brzo predstavit :)

Tezko rict, asi zalezi, na koho clovek narazi a jak ten to strihne. Ja jsem rodila skoro ctyrkilove dite (3950 g) s pomerne velkou hlavou, nastrihli me, coz jsem vnimala jen jako lehoucke, sotva znatelne pichnuti. Zhojilo se to dobre, rana neni a zjevne ani nebyla nijak velika, ted uz ani nepoznam, kde to vlastne bylo, a na nejake sebevedomi tohle v mem pripade nemelo absolutne zadny vliv. Myslim, ze hlavni vliv na vzhled rodidel a z nej plynouci sebevedomi ma porod jako takovy. Proste otvor je maly, dite velke...

Ja rodila male dite, necele tri kila. Malinko me nastrihli na konci (bych tam jinak snad funela doted, protoze mi to proste neslo....), o rane vubec nevim, zasita perfektne, bezbolestne.