Lásce té nikdyneuniknem

láska je krásná, někdy však bolestivá

a provází nás každýmdnem

někdy je sladká, někdy zas hořká bývá

někdo ji málo mívá, jiný zas moc

někdy je skutečná, někdyjen sen.

někdy je veselá a někdy lítostivá

a patří k sobě, jakden a noc

láska, stále nášživot provází

a provází nás celým životem...lef

"Dnes ani ženy nechtějí mít doma nějakého plešatého pupkáče, který smrdí potem."

.

To jsem nějak nepochopil. Takže, když muži vypadají s věkem vlasy, tak si má hodit mašli nebo začít nosit paruku - co radíte paní psycholožko?

Tento seriál čtu pravidelně, ale byly zde mnohem lepší články, tento svědčí o nedostatečných životních zkušenostech autorky, a je trochu školometský. Ale má i dobré části.

Zkušenosti našich babiček : obě po smrti svých manelů, mých dědečků konečně začly vyprávět - jak byly svým manželům jen služky, souložnice, vychovávatelky, kuchařky, uklízečky, pradleny, ... Rozvést se nemohly, nikdy nepracovaly, neměly vlastní majetek, neměly vlastní příjmy, neměly kam jít a široké okolí by je odsoudilo. Tak mlčky trpěly, dělalo se to tak běžně. Tak mi, prosím, nemalujte sladká a tolerantní manželství našich prarodičů, která trvala celá desetiletí.

Moje babička přežila dědečka asi o deset let a celou dobu o něm špatné slůvko neřekla... Ale poprvé v životě jsem ji viděla se třeba nahlas smát. Všechny roky předtím jsem ji znala jen jako tichou, mírnou, laskavou. Překvapilo mě, kolik v ní ve skutečnosti bylo šibalského humoru.

Krásně a moudře napsané. Velice se s článkem ztotožňuji. Pani doktorku obdivuji za její profesionalitu a zároveň lidskost. Děkuji, ráda jsem si početla a zamyslela.

"Dnes ani ženy nechtějí mít doma nějakého plešatého pupkáče, který smrdí potem"

Nemytého tlusťocha chápu, ale co s tou pleší? Půlce chlapů prostě padají vlasy. Někomu to začne řídnout ještě před maturitou a rozhodně to nezpůsobuje lenost, nebo nedostatek hygieny. Že ženy nechtějí mít doma chlapa s pleší, to je jako napsat, že chlapi nechtějí mít doma ženskou s malými nebo povislými ňadry. To by si tak někdo mohl zkusit. Za 3 vteřiny by došlo k hromadnému vyškrábání očí, lynčování a možná i nějaké žalobě na genderovou diskriminaci a prosazování nezdravých ideálů krásy.

Mě to také zarazilo, navíc s postupujícím věkem bude plešatějících mužů výrazně víc než polovina, k stáru se snižuje kvalita vlasů i ženám. Ve skutečnosti je to tak, že většina žen na husté kštici partnera nelpí a shledává okouzlujícími i spousty plešatých a plešatějících mužů...

Mám s článkem jeden drobný problém, žena prý nechce mít doma plešatého pupkáče, co smrdí potem. Tak pupkáč nejsem, pravidelně sportuji a postavu mám dost dobrou, potem nesmrdím, ale nějak si nevím rady s tím, že mám pleš. Potřeboval bych poradit, co s tím ? Já to do teď nijak neřešil, měl jsem dojem, že o to u chlapů nejde. Třeba Yul Bryner, Bruce Willis, Vin Diesel mi přijdou docela sexy i s pleší. Po přečtení tohoto článku jsem se naprosto sesypal. Co teď mám to řešit jako Wayne Rooney ?

Vin Diesel neni plesaty.

Názory pani psychologičky sú celkom výstižné. Z vlastnej skúsenosti by som vyzdvihol vzájomnú úctu, rešpekt a asi hlavne s tým súvisacu toleranciu.

K našim babičkám by som na základe rodinných skúseností dodal asi toto: Počas vojen prišli o všetko, zomierali im deti, muži rukovali, alebo ich vyprevádzali kopať protitankové zákopy, pričom nemali istotu, či si nekopú ich muži, súrodenci a synovia hroby, utekali pred frontou atď..

Chcem tým povedať, že rebríček hodnôt mali úplne iný a oveľa viac si vážili úplne obyčajné veci. Po jednej z návštev mojej 93 ročnej prababičky otec skonštatoval: "Tá žena prežila dve vojny, umreli jej niektoré deti, ovdovela a tesne nad hrobom má viac optimizmu a humoru ako väčšina mladých ľudí, ktorí majú celý život pred sebou." Pretože život jej ukázal, čo je skutočne dôležité a ťažké obdobia jej životnej púte, že "závady" partnerov, ktoré sú dnes dôvodom na rozvody, sú vlastne nepodstatné malichernosti. Jedinými skutočnými hodnotami v manželstve sú totiž deti a partner, ktorý je schopný pre tie deti,ale aj pre druhého partnera, obetovať sám seba a čo je ešte dôležitejšie, chce pre nich žiť. Pohladenie prapravnúčaťa bolo pre tú ženu asi neskutočným zadosťučinením a dôkazom, že nežila nadarmo. Moje prababičky a pradedovia hovorili o svojich "druhých polovičkách" s obrovskou úctou, pričom im to nebránilo hovoriť aj o ich chybách, pretože chceli, aby som sa poučil s ich životných skúseností. Ale keď už spomínam, o chybách partnerov hovorili len ženy, u mužov si to nevybavujem.

Já bych se rád zeptal paní Jitky, jestli to platí ve vztahu osob stejného pohlaví!

Ano, platí.