Vkus není vrozená vlastnost, vrozené mohou být určité výtvarné předpoklady, hudební sluch, pohybové nadání a podobně. Ale i bez výrazných předpokladů se člověk při troše snahy a zaujetí může ledacos naučit.
Pokud se člověk některým uměleckým oborem zabývá, jeho vkus se mění a zlepšuje, čili tříbí. Oděv, kromě toho, že je součástí sebeprezentace, je také výtvarným oborem. Oblékání a móda jsou součástí lidské historie a dějin výtvarné kultury.
Čím více znalostí a historických souvislostí ve výtvarném umění (jehož je móda součástí) člověk má, tím lépe dokáže vnímat, tím lépe se orientuje, tím lépe dokáže poznat kvalitu a inspirační zdroje a také zdůvodnit, vysvětlit a obhájit své názory. To znamená, že dobrý vkus nevystačí s intuicí, je třeba mít znalosti, chápat věci v kontextu, rozumět a vnímat různé souvislosti historické i jiné...
Pokud se tedy člověk začne módou a oblékáním trochu zabývat, něco si přečte, pochopí souvislosti, „nastuduje“ dostatečné množství dobrých (i špatných) příkladů, pak se jeho vkus vytříbí a jeho schopnost dobře se obléknout se pronikavě zlepší.
Obecně platí, že čím víc znalostí z určitého oboru člověk má, tím větší mu může přinášet potěšení, takže pak si koncert, výstavu, balet nebo módní přehlídku opravdu užije a není to pro něj jen formální společenská povinnost...
