Jak vždycky říkával můj otec: "Nejhorší je smrt z vyděšení."

Tak mi ke klidnemu a rychlému porodu pomohly 3 veci:

1.Nečíst zadne hororove history o porodech

2.Vybrat si porodnici s porodnim boxem, kde bylo naprosté soukromí.

3.Rajsky plyn

Jako matka 3 děti vím, o čem mluvim

Souhlasim s tim, ze psychika je dulezita, ale bolest nezmirni, jen pomuze se s ni tak nejak poprat. Pred prvnim jsem to moc neresila, prekvapilo me, jak opravdu moc to muze bolet a mela jsem strach, ze je neco spatne. U druheho jsem uz vedela, do ceho jdu, nebala se, nestresovala, vse probehlo idealne a rychle, presto to bolelo vic. A ve tretim ten trend pokracoval stejne. Bolest vetsi (opravdu nesrovnatelna s prvnim), ale spravnou "technikou" jsem si to co nejvic zjednodusla, zkratila a i pres tu "agonii" na to vzpominam v dobrem......jde jen o to "zrelaxovat" sebe, mysl i svaly a volit polohy, ktere jdou spis bolesti vstrict, nez ulevi....ono se to tezko vysvetluje, kdo nezazil, tezko pochopi, navic jsme kazdy jinak staveny...nicmene plati, ze kdyz je na konci zdrave miminko, ta odmena vzdy prevysi tu bolest (tedy, melo by to tak byt)

Žena, která měla bezbolestný porod, měla štěstí, nikoliv zásluhy. A stresovat nastávající maminky je hnus, velebnosti.

zaverecne tri body clanku jsou skutecne usmevne - jak ma zenska na hekarne s dvaceti ostatnimi, neustalimi monitory, vyplnovanim dotazniku a kdeceho, poslouchajici pokyny casto uspechanych a podplacenych sester asi "vypnout neokortex" a nestresovat se?

neustalymi* - fuj....

Myslím, že pokud neexistují fyzické zádrhele u ženy a dítěte (úzká pánev, velký plod) je psychika důležitá. A filmy, kde rodička řve jako na lesy a mlátí s sebou na posteli by měli zakázat. Někdo by měl prvorodičkám říct, že to dítě musí ven tak jako tak, že to bude bolet, ale vydržet se to dá. Za mě: porod lepší jak zubař...

Ráda bych to podepsala. 10 porodů za jednu zanícenou osmičku!

Nechalal bych jednou porodit. Aby ji přešly ty hloupé řeči.

Tipuji, že takto sama rodila. Na webu najdete mraky příbehů spokojených žen, které takhle bez utrpení (nezaměňovat bolest a utrpení) porodily, naštěstí už i v ČR. Takovýto porod je nejbezpečnější pro matku i dítě. Vím, že se vymezujete proti domácím porodům, takže i pro vás je důležitá informace, že to jde i v porodnici (bohužel ne ve všech). Inspirace třeba stránky Anny Kohutové.

Proč to není označené jako inzerce?

Jojo, prodavači štěstí, úspěchu a snadných porodů.

Asi zalezi, jak je kdo na tyto informace citlivy a jak moc je bere vazne (je zrejme, ze dost lidi ma sklony k prehaneni). Porod je hodne individualni zalezitost a zavisi i na telesne konstituci zeny. Ja osobne jsem mela porod dobry, byl hodne rychly na prvorodicku - od podani klystyru byla mala za 50 minut na svete (ne ze bych chtela rodit kazdy mesic, navzdory vsemu to proste prijemna vec neni). Urcite k tomu prispelo i to, ze mam na porody asi idealni panev (dle toho, co namerila lekarka), ale mozna i to, ze jsem se porodem vubec nezabyvala, vubec jsem o nem nepremyslela, strasidelne historky poustela hned z hlavy, proste jsem to brala jako normalni vec, asi jako to, ze si musim vytrhat oboci, abych nevypadala jako Breznev, duverovala jsem porodni asistentce a vubec jsem se toho nebala. Myslim, ze pozitivni pristup je dulezity, nestresovat se dopredu a nevidet za vsim nejaky problem. Ale neni samozrejme samospasitelny. No holt se mi to dobre mluvi, kdyz jsem to mela tak "snadne" :-).

Ale ono to o tomhle asi je. O schopnosti nevyděsit sama sebe. Sama jsem rodila "obyčejně", navíc jsem v obou případech v konkrétní porodnici i pracovala...a přesto... poprvé jsem si první dobu porodní z větší části "odpochodovala" doma a v porodnici jsem se sotva otočila (přijela jsem po osmé večer, malá se narodila těsně před desátou).

Ale když jsem přijela, byla tam velmi emotivní, křičící jiná žena a mne to až neuvěřitelně vyvedlo z míry. Porodila později než já... později stejně emotivně probírala v jídelně, jak to měla těžké (prostě jela do porodnice při první kontrakci) a já snadné, protože tam pracuji.

Nechala jsem ji při tom.

Hodně to je právě o tomto - o schopnosti se nenechat vystressovat, zejména vlastními strachy a posbíranými horrorovými historkami.