moje máti jedla celý těhotenství pomeranče..je to ovoce, který nejím a vadí mi i jeho vůně....tak teď vím proč ...

"Dítě si tak již ve fázi embrya přivykne na hořké polyfenoly třeba v kapustě."

Já jsem poměrně slabý na biologii; může mi někdo prosím vysvětlit, jak přesně si embryo zvykne na nějakou chuť, tj. jak se aktivují jeho chuťové receptory (na jazyku), když jsou mu posílány živiny pupečníkem rovnou do krevního oběhu? Když mi dají kapačku, ve které budou cukry, tuky, vitamíny, minerály, atd., poznám, jestli ty látky filtrovali z mrkve nebo z jablka? Bude mi mrkvová kapačka chutnat a jablková ne?

Tak ono mimino v brise vyplazuje jazyk, takze vnima chut plodove vody. Obcas si dokonce lokne (a pak cura).

tak aspoň už vím, kde se stala chyba. 6 a půl měsíce z 9 jsem prozvracela a jediné, co jsem byla schopná pozřít byla jablka. A syn se po nich dnes může utlouct. Kdybych bývala nebyla takový slaboch a trochu se vyhecovala, mohl mít dnes k zelenině kladný vztah..... Mea culpa. Teď už je pozdě bycha honit, k večeři budou palačinky....

Já vás úplně chápu. Všude se píše hodně ovoce a zeleniny, hodně ryb, hodně pít. Ale co mám dělat, když je mi po tom blbě? Naštěstí u nás se zelenina jí často, tak prostě začnu to dítě vychovávat až v postnatálním věku, no.

S ovocem a zeleninou dcera problém nemá, ale s tou školkovou stravou a omáčkama a knedlíkama jakbysmet...

Článek jsem nečetla, protože již nadpis mi připadá jako nesmysl. V těhotenství jsem se totiž na zeleninu nemohla ani podívat, děti zeleninu milují. Od malička dodnes.

Ja jsem se zase zeleninou cpala jako diva a deti ji moc nemusi :)

Sice to není k tématu článku - ale docela by mě zajímalo, jak se slučuje tohle "vaše dítě se to učí už v prenatálním stavu" s názorem "vražda to není, je to moje tělo a budu si s ním dělat co chci"

Pokrytectví světem vládne...

Já s Vámi naprosto souhlasím, moje dítě bylo moje od chvíle, kdy jsem věděla, že tam uvnitř je. Napadá mě jen, že to první je vědecký pohled, kdežto to druhé osobní názor.