No pánovy to vyhovuje ona prokázala že je ochotná se tomu plně přizpůsobiut tak že nemůže čekat že on něco změní, nemá k tomu důvod. Přijde mi šílené to že na jednu stranu uvažují o společné budoucnosti a na druhou je jí blblé i to požádat ho aby jí vyklidil nějaké místo na věci.....to je jí vážně dobře s někým, s kým nedokáže mluvit ani o takovéhle banalitě provozního charakteru? Jen jestli paní nezaměňuje vyplění samoty za lásku a pěkný vztah.

On si ji samozřejmě nemá povinnost stěhovat domů, ale paní by si měla jasně rozmyslet co chce, zatím zdá se ví jen to, co nechce. Chce aby jí uvolnil místo a nastěhovat se k němu nebo je ochotná bydlet na vesnici pokud by tam šli do něčeho většího nebo je ochotná přistoupit na to že to bude jednou u ní podruhé u něj.to by si měla rozmyslet a pak to s ním normálně probrat a pak se uvidí...

Znám starší pár po šedesátce a ti to řeší tak, že nechodí nikdo k nikomu, vždy se domluví, jedou spolu někam na výlet , na večeří, do divadla a nebo i na dovolenou atd. Ale oba mají své bydlení a dovniř může vždy jen ten, kdo tam bydlí. A vyhovuje jim to oběma. Vědí, že doma je doma.

No dobře, ale tomuto druhu kamarádství bych neříkala "pár".

Pani Marketka na sebe vzala roli sluzky a milenky. Panovi se zrejme hodne zamlouva, ze ta Marketa prijede kazdy vikend, uklidi, povari a pomiluje. A zadarmo. Co vic by si ten pan mohl prat? Jak se rika, hloupy kdo dava, hloupejsi, kdo nebere.

Mám dojem, že o tom, že by pánovu uklízela a vařila, nepsala. (Mohla jsem v obsáhlém příspěvku přehlédnout.) Problém byl hlavně v tom pendlování a stísněných poměrech u něj, když doma má spoustu prostoru.

Zásadní problém ovšem vidím ve větší vzdálenosti a místě zaměstnání. Asi těžko bude chtít někdo z nich změnit svoji práci a je otázkou jestli to je vůbec možné. A myslím si, že to je jen dobře. Starý chlap se svými zvyky a ženská, která také nebude moc flexibilní. Tak jak to funguje to nemá chybu a když ji to zmáhá tak snížit frekvenci návštěv a někdy ho pozvat do města třeba do divadla a nechat přespat (po dohodě se synem) nebo aď jede půlnočním vlakem domů, podle vlastního výběru.

„Radkova garsonka je opravdu hodně malá, ani tam nemám moc prostoru, abych si tam mohla přestěhovat svoje věci. Navíc je mi hloupé ho pokaždé prosit, jestli by mi ještě něco neuvolnil. Zdroj: http://ona.idnes.cz/pribeh-ctenarky-vztah-na-dalku-spolecne-vikendy-ftk-/vztahy-sex.aspx?c=A170125_143301_vztahy-sex_jup“ - a co s sebou potřebuje tahat? Jedny kalhotky, jedny ponožky, náhradní tričko, pyžamo, zubní kartáček a krabičku s léky. Ručník a mýdlo by jí partner mohl půjčit.

Na jednu návštěvu jo, ale pokud se scházíte pravidelně a něco o tom víkendu taky podnikáte, tak to může být jednou oblečení do divadla, jindy na lyže...

Já měl podobný problém s ex. Přestalo mě to bavit a odešel jsem cca po půl roce. Naše představy, co je vztah byly rozdílné...

proč se nestřídáte????

protože pán nechce, dost častý jev: žena se podřídí, muž zůstane zabýčený ve svých stereotypech (může fungovat i naopak, ale já znám spíš ten první případ)

Tak možná to pan bere tak, že v týdnu má svůj klid a o víkendu mu paní přijede a pěkně si zašu..., ehm. pomiluje se s ní

přesně, ideální stav ;-)

Nechce ke mě jezdit? No ať nejezdí. Povinný to není. Ani pro mě není povinný tam jezdit. Pokud bych byla unavená z pendlování, prostě bych řekla " Ráďo jsem z toho dojíždění utahaná, nechtěl bys raději přijet ty ke mě?" a pokud by byla odpověď nechtěl, popřála bych mu krásný víkend beze mě.

Ve vztazích, zejména v počátku, je to jednoduché a pořád stejné v patnácti i v padesáti. Příliš „tlačit na pilu“, příliš se snažit, příliš vycházet vstříc (například každý týden cestovat za chlapem do jeho ušmudlané garsonky plné harampádí) je nestrategické a člověk tak snižuje šance na rovnocenný, delší partnerský vztah.

Zvláštní je, že značná část lidí chápe už od puberty, že přinejmenším v začátcích vtahu člověk musí při drobných i větších neshodách umět alespoň zahrát, že má toho druhého „na háku“ a nesmí ani na vteřinu působit dojmem „jsi moje poslední šance a udělám všechno proto, abys se mnou zůstal/a.“ Ale existují lidé, kteří to nepochopí nikdy...

Jenže osamělí zoufalí lidé mnohdy dělají zoufalé věci.