Já bych se rozhodla podle sebe, ne podle dcery. Zní to možná sobecky, ale dcerce se nic nestane, je určitě dobře živená a milovaná, pokud si prso vynucuje, je to dle mého laického názoru spíš ze zvyku. Nečekala bych, až ji začnou zajímat pohádky nebo jiný způsob uspávání, to může trvat i do tří let. Náš syn byl "závislák", dožadovat se prsa velmi často a razatně (v tomto věku 12 - 13m) už naštěstí jen večer a v noci. Odstavili jsme ho ze dne na den, už jsem dál nemohla, budil se každou noc klidně desetkrát, aby si zadudlal. Naštěstí mi hodně pomohl manžel, já bych ten jeho řev snad neustála, přišál se i přes hořčici, pepř a podobné babské prostředky pro snadné odstavení Po dvou nocích byl celkem klid. Chce to jen na začátku pevné nervy.

Hm, tak nejdříve raději napíši, že jsem matka a odkojila jsem tři děti a teď mohu napsat názor ..... kojení je k tomu, aby se dítě nasytilo, ne uspalo. Pokud jde o různé řeči biomatek o emočních vazbách a kojení a blá, blá, blá ..... i děti, které maminky kojit nemohly mají se svýmy matkami naprosto stejné vztahy, jako děti kojené.

Jo, a ještě mě strašně baví kecy typu, dítě ví, co chce Jo, roční ví, že chce být přilepené na mamině a desetileté ví, jaký chce iPod .... a tak to těm děckám dopřejte, ať nebečí. Slabý rodič, je špatný rodič. A může to okecávat a balit do citů, lásky, instinktů, přírody ..... Dítě silného rodiče si nic nevymáhá pláčem, protože cítí a ví, že nic nevymůže!

Vždy jsem byla zastáncem kojení. První dítě jsem kojila 9 měs., dvojčata 6 měs.

Teď je mi 40 a nemůžu pomalu chodit, jak se mi bortí kosti odvápěním a osteoporózou. Není na vině samozřejmě jen to kojení, ale už se na to dívám jinak.

Nevím jestli je pro ženu kojení vhodné. Pro miminko určitě, ale já jsem na tom i díky kojení zle. Nejsem obézní 180cm/59 kg, takže to tím nebude a jím zdravě.

To usímání u prsu. První dítě usímal u prsu, utli jsme to, 3x vynesli nachvíli autosedačku s dítětem kolem bloku s bylo po problému. Dvojčata - ta usímala sama od začátku, prostě nebyl čas se jim tolik věnovat. Takže přehnaná péče o dítě maminkám škodí! :).

Osteoporoza ani jakákoli jiná "-poroza" rozhodně není z kojení. Kojila jsem obě děti déle než Vy (2 roky a rok), osteoporózu v 50 letech nemám, ale před lety (když se o mě pokoušela artróza) jsem přestala jíst bílou mouku, cukr a maso. Už jsem zase fit, všechny zdravotní problémy mě přešly. Doporučuji změnit jídelníček: http://www.zdravejsi-zivot.cz/prekyseleni-organismu/

http://www.zdravi4u.cz/jidlo-...a-je-hlavni-pricinou-starnuti

https://www.novinky.cz/zena/z...ze-prekyseleni-organismu.html

Zdroj: https://www.poradte.cz/spolecnost/46116-jak-se-zbavit-ekzemu.html

Zdroj: https://www.poradte.cz/spolecnost/46116-jak-se-zbavit-ekzemu.html

Řekla bych, že rady psycholožky se trochu míjí se žádostí o radu mladé ženy. Za dotazem cítím žádost o radu co dělat teď jinak, aby od teďka dítě spalo bez kojení. Stejně jako je snadné klepnout "like" na příspěvky kamarádek na FB, ona chce radu, jak přestat - ne jak utlumovat a přestávat. Někde ještě hlouběji cítím rozmrzelého, nerudného manžela, který chce aby byl klid a ona neví jak na to. Možná se pletu, ale mezi řádky toho je napsáno víc, než v "žádosti".

Paní psycholožka evidentně ví o kojení kulové. Roční je ještě miminko a maminku i prso potřebuje. Pokud je tedy jediným problémem pocit, že "by se mělo přestat, protože se to tak dělá".

Jestli jsem dobře pochopila, takž přestat kojit chce paní hlavně proto, aby dcera nebudila tatínka. Chápu, že se potřebuje vyspat. Ale věnovat hodiny, dny, možná týdny učení. Ztráta neskutečné spousty energie, nervů na to, co dítě nakonec stejně udělá samo?

Manžel měl taky problémy se spánkem, tak se prostě po 3 měsících nevyspání přestěhoval na rozkládací gauč v obýváku. Bydleli jsme ve 2+1. Manželství to rozhodně neuškodilo. Chvilky spolu, jsme si pak i víc užívali. Možná i proto, že jsem byla víc v pohodě, protože jsem nemusela běhat uprostřed noci z místnosti do místnosti. Dítě spící v samostatném pokoji se budí a křičí naprosto stejně, ať se kojí nebo ne. Já tak mohla dělat vše doslova v polospánku... Paní má dětský pokoj, tak proč tam nemít 1 velkou postel, kde by se pohodlně vyspala. Stejně ji časem bude potřebovat. Děti totiž rostou;o)

Do dvou let už jsme byli zas v jedné posteli. Jen ve vlastním 3+1. Dcera spala v ložnici pořád. V postýlce vedle nás, se prakticky nebudila. A když ano, neplakala. Kojit se přestala těsně před nástupem do školky. Vysvětlili jsme ji co a jak a navíc za každý den dostala do pokladničky drobný penízek. To vymyslel manžel:o) Ale stejně by fungovala i jiná odměna.... Během 4 dnů si na kojení ani nevzpomněla. A jako "školkou povinná" se hrdě přestěhovala do svého pokojíčků. Jen občas k ránu přišla za námi do ložnice. Jediným osobám, kterým tak dlouhé kojení vadilo byla tchýně s tchánem. Ale po pár letech kdykoliv přišla řeč na prospěšnost kojení hrdě hlásili, že jejich vnučka byla kojena do 3 let! :o)))

Syna jsem musela odstavit už ve 2 letech, kvůli lékům. A byl to rozhodně mnohem náročnější. Pro malého a hlavně pro tatínka. Já ležela s horečkami v posteli. Když jsem byla OK, už jsme znovu nezačali. V ložnici s námi spal do 4 let. Teď má 6, skoro každý den se ve 3 v noci přesouvá k nám do postele. Dělá to tak automaticky, že si to ani nepamatuje. Posledních týden k nám nepřišel. Myslím si, že lámat v dětech něco násilím nemá cenu

Jako bych ten dotaz psala sama, začátek i průběh stejný (naštěstí už jsme o dva roky dál). Moje malá navíc nebyla už kolem roku přisátá celou dobu kojení, ale "čuměla kde co lítá", což mě, upřímně řečeno, dost prudilo, protože kojení před spaním bylo třeba na dvacet minut.

Bohužel univerzální rada neexistuje, ale mně celkem pomohla knížka Klidné spaní a ukládání od E.Pantley, nabízí hodně variant.

Než nějaká dobrá duše upustí jedovatou poznámku o matkách, které si neporadí a jak to před třiceti lety šlo i bez knížek, bych jen doplnila, že "dobré" rady zasloužilých matek se omezovaly výhradně na doporučení typu "nech vybrečet" a "nesmíš kojit dřív jak po třech hodinách".

No a pak je tu zlaté rodičovské pravidlo - klid, nic netrvá věčně.

Taky jsme měli v příbuzenstvu dítě kojené do cca 4 let. Nekomentovali jsme to, protože se nás to netýkalo. Myslím, že takhle velkým dětem jde spíš o to, aby s nimi maminka byla před usnutím a kojením je matčina přítomnost zaručena. Neteř už mléko neměla, dítě prs jen dumlalo. Asi místo dudlíku. Matka u dítěte zpravidla usnula, takže z večera neměli manželé nic.

Řešila jsem to samé. Akorát že klukovi byly už dva roky. Vyřešila to změna prostředí a tím i rituálu před spaním. Odjeli jsme na chalupu, všechno tam bylo jiné: pokoj, postýlka, všechno. A navíc byla docela zima, nechtělo se mi "odhalovat".

Šoupla jsem ho do postýlky, usnul jak špalek. Když jsme se za pár dní vrátili domů, už jsme se ke starému rituálu nevrátili.

Změna prostředí pomáhá .

Taky si myslím, že když to mamince nevadí a dcerka chce, tak proč ji o "to" připravovat...já jsem byla v podobné situaci se synkem...skončil sám ve 2,5 letech...opravdu už určitě nejde o výživu, ale o pocit bezpečí a možná zvyk dítěte...dělejte co Vám říká srdíčko...