Velmi pěkný článek! Jen mi trošku vadí, že pokud se Panči už sám oslovuje jako muž, i pisatel článku by ho takto měl označovat. Je to velmi složitý a dlouhý proces, jehož součástí jsou často deprese, pocit neúspěchu a bezmoci. Přesto to za to stojí, pokud tento člověk najde útěchu a spokojenost. Každý z nás by měl být šťastný, bez ohledu na to, co tomu řeknou lidi kolem. Češi, zejména lidé z maloměst, jsou v tomto ohledu ještě hodně odmítaví a cokoliv vybočuje ze zajetých kolejí "muž", "žena", "rodina je pouze muž a žena", je hned skoro kacířství.
Každý z nás se narodí do nějaká schránky. Nikdo z nás si nemůže vybírat do jaké. Pokud jste se narodili do krásného a zdravého těla a k tomu úžasné rodině, gratuluji vám! Na světě je ale mnoho takových, které takové štěstí neměli. Narodili se s postižením. Narodili se do hladu a bídy. Někdo z vás se možná narodil s dispozicí rychle tloustnout nebo se silnou oční vadou. Panči se narodil s chlapeckou duší v holčičím těle. Můžeme děkovat Bohu nebo úžasným schopným lidem, že v dnešní době existují možnosti, jak všem těmto problémům pomoci, tak abychom mohli být všichni šťastní. Musíme pro to hodně udělat i my sami, ale jde to.
Přeju vám všem dost odvahy, abyste se svými strachy a neduhy dokázali poprat jako Panči, který je velký bojovník! 
no to asi jo))))
!
