Krásný článek. Přeji zdravíčko, štěstíčko do života.

Je to krásný člověk a silná žena. Přeji jí hodně štěstí a zdraví jí i malé. 😊

taky se mi narodil nedonošený drobný syn, člověka to poznamená, zvlášť když to špatně dopadne :-( Ano, život je křehký. Mně naopak pomáhaly šťastné příběhy nedonošených dětí. Celé to inkubátorové období bylo plné psychické bolesti. Do toho šestinedělí, je to neuvěřitelně těžké.

Mám podobnou zkušenost. Taky jsem toužila po šťastných příbězích, jenomže nebyly. Syn byl v té době nejmenší a nikdo nedokázal odhadnout, co bude dál...

Koukám na ten titulek celý den a až teď jsem se odvážil kliknout. Nicméně po přečtení perexu na to jako otec 15 měsíční holčičky a partner ženy v druhém měsíci těhotenství fakt nemám

Naprosto chápu. I mně se to jako rodiči čte těžko

Koho zajímají nějaké bláboli v knize? Nejsem sice rodič a nemůžu říct, že bych tomu rozuměl, ale není jednodušší si pořídit nové a zdravé dítě, než se trápit ztrátou plodu? Neřeknu, když rodiče ztratí staršího potomka, kdy je ta ztráta již opravdu citelná.

Ano chlap to nepochopí nikdy, ale matka si s dítětem vytváří vztah již v těhotenství...

Jak se někdo může pozastavovat nad věkem matky, to tedy žasnu. Já měla dítě ve čtyřiceti a bylo to úplně super. Vše probíhalo ideálně. V porodnici byly matky co měly problém otěhotnět nebo komplikované těhotenství a bylo jim něco před dvacet.

Pro všechny, co se pohoršují nad věkem matky: Rodičky třicátnice a čtyřicátnice nejsou výmyslem dnešní společnosti. Před vynálezem antikoncepce ženy rodily tak dlouho, dokud mohly. Mé babičky i prababičky měly poslední dítě po čtyřicítce, protože se s manžely pořád měli rádi.

To určitě měly, ale jde o to slovo poslední. Ono tělo ženy prostě neošálíte, i když se snažíte...a mluvím z vlastní zkušenosti. A to poslední bylo ve 35. Rozdíl je ohromný. Věřte mi.

Nechápu, že po přečtení článku má někdo potřebu resit věk matky nebo jméno dítěte...

Dobrá, máte asi pravdu. Já bych tedy svému dítěti také jméno "Sebíček" nedal, ale to je na každém. Ani věk bych neřešil i když si v duchu myslím, že 38 let je pro ženu opravdu hraniční hodnota. Nikdy bych ale o takové věci nepsal knihu a nevydával jí. To mi na tom příběhu přijde nejzvláštnější.

Po měsíci co pozná o x let mladšího kluka, tak si s ním pořídí dítě. Nezodpovědnost.

Vidíte a přes všechno jim vztah vydržel, takže co vlastně hodnotíte?

"Mateřství jsem odkládala do svých třiceti, protože jsem tušila, že kdybych měla dítě dřív, bude mi v životě pořád něco chybět."

Opravdu?

No a? Vždyť má pravdu. Po škole většina lidi nemá byt, peníze, zkušenosti v práci a hned šup na mateřskou? Po materske matku bez praxe s malými dětmi nikdo nechce zaměstnat? Tak holt ten pracák, že. .. To nechceš!