Vyhodnoťte si jak vaše tchyně vychovala svého syna, vašeho manžela. Je také rozmazlený a nevychovaný? Nebo jen žárlíte, že děti mají babičku rády. Že se zdráhají bezezbytku plnit vaše rozkazy. Nejste tak trochu domácí generál?

Babicka by mela ctit soukromi rodiny. A tatinek by mel stat za manzelkou a ne delat, ze se ho to netyka a zbavovat setak zodpovednosti. Zlate tchyne 400 km daleko. Sice nepohlida, ale ani neuskodi😄

"A jinak tomu nebylo.." - jsme doslova spisovatelský národ:-)

No každopádně tyhle příběhy mají jednoho společného jmenovatele - ne úplně spolupracující manžel/partner. Je to logické, vždyť každý vztahový problém má jednoduché řešení (problém, jedna strana nastíní svoji ideální představu, druhá ji nastíní, pokus o konsensus či kompromis, při neúspěchu změna přístupu ke vztahu z nespokojené strany, nejsi-li ochoten změnit přístup, problém bude věčný). Takže proč se vlastně pře s tchýní o výchovu? Jsou to jednou jejich děti. Bude to tak a tak tečka. Nechcete respektovat pravidla rodičů? Ok, děti budou jinde. Jenže my se dozvídáme, že manžel než aby byla dcera v družině ji radši nechá u maminky narušitelky.. Takže buďto je mu jedno, že si naruší vztah se ženou, nebo je tak natvrdlý, že mu to nedochází..

Za sebe vím, že kdybych si partnerovi stěžovala, že požívám nějakých výhod, o které nestojím vzhledem k tomu, že mi nevyhovuje čím jsou vyváženy a on mi na to odpověděl, že mám být ráda, že požívám těch výhod, o které nestojím, tak se na něj beze srandy vrhnu..

Rodiče mají vychovávat a prarodiče rozmazlovat. Tak je to správné.

No, dohodnout se... promluvit si... ale to je někdy docela hraběcí rada.

Předjímá to, že si druhá strana CHCE promluvit a že se CHCE dohodnout. Nemusí to být pravidlem.

Znám tchyni, která vyrůstala po dětských domovech. Není schopná nebo ochotná se dohadovat, umí se jenom prosazovat. Prostě si to zařídí, aby bylo po jejím, a používá k tomu jakékoliv prostředky, od citového vydírání, po záchvaty vzteku a zloby. Mistrně to všechno kombinuje tak, že člověk nestačí zírat.

Pokud je to podobný případ, pomůže jen jedno - odstěhovat se. Pokud manžel nesdílí potřebu věc řešit - odstěhovat se bez něj.

Ale jistě, že prarodiče jsou od toho, aby rozmazlovali. Nicméně tak to funguje ve chvíli, kdy bydlí jinde než vnoučata, která za nimi přijíždějí na víkend. Pak má rozmazlování své místo. Pokud se rozmazlování, resp. výchova prarodičů stane tou hlavní, je to špatně.

No a o tom, že partner by se měl stavět na stranu své nové rodiny a ne té původní, nemluvím už vůbec.

babičky děti rozmazlují,tak to prostě je...

Pak by se ale výsledku výchovy babiček nemělo říkat mamánci.

Separátní bydlení je nejideálnější. Pokud snacha a tchyně pocházejí z úplně odlišného zázemí, nikdy to nebude fungovat.

S tím rozmazlováním bych to ale neviděla tak černě. Babča určitě ví, že jíst sladké před jídlem není dobré, ale asi si neumí pomoct vnukovi odepřít. Takže je jednodušší naučit vnuka, že má dva světy, kde se musí chovat odlišně. Stejně se musí připravit na školku, školu, zaměstnání...

Jezis a proc by nemocne dite nemohla pohlidat druha babicka? A proc nemuze hlidat tata? Zas tak casto urcite nemocne neni, aby se to nedalo prostridat.

Bydlela jsem taky pod jednou střechou s rodiči manžela - měli jsme samostatný byt i samostatný vchod. Taky to byla "rozmazlovací" babička, ale i babička která když se to po ní chtělo pomohla, poradila. Nebýt tak stará, byl by z ní vynikající diplomat Když nemohla už mlčet a dívat se na "cokoliv", jen utrousila..."..ty to děláš takto, já jsem byla zvyklá to dělat takto, ale ty to dělej jak mslíš..."...no a konec...buď jsem byla "za hvězdu" a eventuleně jsem něco pokazila, nebo jsem trochu přemýšlela a věděla, že babča má podstatně víc zkušeností, tak jsem udělala podle ní...no a s výchovou?...ano, sem-tam se stalo, že synek přišel od babičky špinavý od čokolády před obědem...nebylo to pravidlem, babče jsem řekla že před obědem je to ptákovina a další příště bylo třeba za dva měsíce...ale nemám pocit, žeby nějak podrývala ani nevědomky naši autoritu...dítko vědělo, že babička je babička ale co řeknou rodiče je "svaté"....:-)

Tak to má být. Jenže dneska půlka lidí nevydrží ani s partnerem, kterého si dobrovolně vybrali... natožpak s tchyní, kterou si nevybrali ani náhodou.