Diskuze

Poradna: Dcera se chová jako sobecký rozmazlenec. Jak to utnout?

Jsem trochu nešťastná ze sobeckosti svojí pubertální dcery. Jak jí mám přimět k tomu, aby se zajímala i o jiné a ne jen o sebe a svou vlastní zábavu?
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Já svému - sice mladšímu - 15 let - synkovi do pokoje nechodím a už vůbec neprudím...chodí za ním často kamarádi a když mají přijít tak je mazec a maká jak barevný, aby si pokojík uklidil...to samé s domácíma pracema...nevyhodils pytel s odpadkama?...je to Tvůj úkol, tak tam ten pytel bude ležet, dokud ho neodneseš...a narozky?...s těma bych se nebavila vůbec... v rodině oslavíme, popřejeme a pak má oslavu se spolužákama, kterou ráda připravím, ale nemusím se zúčastnit :-) ...a zatím nám to "šlape"...

0 0
možnosti

V pubertě je změna v podstatě nereálná. Přežít a vychutnat si vlastní chyby ve výchově a doufat v lepší zítřky. Pokud udržíte dceru na škole, a nebudete jí příliš kritizovat, vyžerete si to až do konce, je možné, že k sobe po pubertě najdete cestu. Stejně jsme tím prošli se sestrou. Empatie je na útlumu dodnes, ale alespoň bydlí jinde.;-)

1 0
možnosti

je normalni, ze si holka slavi narozeniny s kamarady a nezve rodinu.

Co ale rodina jako takova - to jsou takovi skrti, ze nikomu z rodiny nedelaji rodinnou oslavu narozenin doma? Neni nic spatneho ani pro tu holku slavit narozeniny na 2x!

5 2
možnosti

Četl jste špatně. Ona domácí oslavu nechce. To je rozdíl. Prostě v tomhle maminka ještě poslouchá, ovšem už jí dochází, že je něco špatně. Je otázka jakou má dcerunka povahu, jestli si nechá něco vysvětlit a nebo ne. Otázka domácího servisu podle mě byla nastavená pozdě. Já si některé věci musela obstarávat sama dříve. A mamka věděla, že např, na táboře si přeperu ponožky a nebo spodní prádlo. Nevozila jsem si na 14 dní jeden kus na den. Ani jsem tolik oblečení neměla.

0 0
možnosti

Jak jste vychovala, takové sklízíte ovoce. Jsem z vesnice ze statku a od malička jsem musela pomáhat. Chodit králíkům na trávu, obstarat dobytek (přinést vodu, kydat hnůj), pást kozu, husy, kačeny. Chodit na pole sbírat klásky, makat při žních. Pomáhat mamce v kuchyni. A jsem tomu ráda. Dneska děcka nevynesou ani koš na odpadky. A nepoznají slepici od kohouta. Nejsou připraveni do života ani holky, o klucích ani nemluvím. Věčně čumí do mobilu nebo počítače se sluchátky na uších. Hrozná doba.

6 8
možnosti

Svatá pravda. Vidím, jak to chodí u příbuzných : Matka myje nádobí, táta ho utírá, 15 letá dcera si hraje s tabletem. Byl jsem svědkem toho, že máma jí 7x během hodiny řekla, aby vynesla koš, nakonec ho vynesl táta. S takovou výchovou nemůže nikdo čekat, že dítě si samo od sebe všimne, že je potřeba něco udělat.

7 1
možnosti

Nechápu, na co si matka stěžuje. Nejdřív se chová k dcerunce jako princezničce a najednou po ní chce práci? A ještě s bonusem - aby si sama všimla, že je třeba něco udělat? Tohle se dá pouze vypěstovat, a to důsledností. Onehdy mi vyprávěl kolega, že uložil cca 13letému synovi, že bude denně vynášet odpadkový koš a večer mýt nádobí. S manželkou přicházeli domů kolem 21,30 hod.. Hned zpočátku se stalo, že koš nebyl vynesený. Kolega synka vytáhl z postele a ten upaloval s košem. A příště už si na své povinnosti myslel. Od té doby uběhlo už asi 5 let a syn si své povinnosti plní běžně.

3 2
možnosti

Přesně. Moje 4letá dcera byla mnou několikrát upozorněna, ať si uklidí hračky než půjde spát. Neuklidila. V 11 hod jsem ji vzbudila a uklidila. Zkusila to ještě jednou a od té doby uklízela. V pubertě jsem ji nesměla na prádlo sáhnout, prala si sama a i vařila. Chce to laskavou důslednost.

1 2
možnosti

Si pamatuju přesně toto. Hlavně to o uklizení a domácí práce celkove.

Kolikrát jsem si v pubertě řekla a dneska si ten bordel v pokoji uklidím. A ejhle máma přišla s nařízením uklid si pokoj. A Just jsem to min. O týden odložila. Nebudu ji přece dávat najevo že poslouchám. Ale budu uklízet pro svůj pocit že chci a ne kvůli příkazu a takto to šlo celou pubertu. A kdyby to bylo jen o tomto. Bože dej ať jsou moje holčičky jine. Haha ;-)

12 0
možnosti

A já ti na just nedám najíst. A s tím, že budou vaše holičky jiné bych nepočítala. Pokud jim budete tolerovat to, co vám vaše matka, tak vás lituju.

0 5
možnosti

Většina už byla řečena. Podle mě 16leté slečně stačí jen to říct, aby si všimla, a dávat pozitivní příklad, aby si měla čeho všimnout. Zbytek časem přijde sám, až začne bydlet sama.

6 1
možnosti

Asi jsem to nepochopil s tím "pozitivním příkladem". Ten snad matka dává pořád, už tím, že jí nikdo neříká "uvař večeři, vyper prádlo, umyj okno", a ona přesto dělá co je třeba.

2 0
možnosti

Snadná pomoc. Chceš si žít po svém ? Fajn, ale ZA SVÉ a se vším, co k tomu patří.

Tamhle jsou dveře, zítra v nich bude jiný zámek.

1 15
možnosti

Té holce je šestnáct, proboha! V tom věku prostě nemůžete dítěti ukázat dveře, dát na ně zámek a říkat mu něco ve stylu, že má žít "za své". Bylo by to i nezákonné. To jednak. A za druhé by to vztahy v rodině téměř jistě nezlepšilo, spíše naopak.

21 0
možnosti

Divné by mi naopak přišlo, kdyby o deset let starší bratry pozvala na oslavu s kamarády. To by mi přišlo divné i kdyby ti bratři byli o tři roky starší.

Že sama od sebe nepomůže, ale donutit se k tomu dá, to je taky normální. Problémová situace je "sama od sebe nepomůže, a když se jí snažím donutit, tak začne vřeštět aby nám přišli vynadat sousedi / otevře okno a křičí že skočí / s brekem uteče z bytu a vrátí se ve dvě ráno".

14 0
možnosti

jo to suhlasím mám o 10 starší ségru a nikdy mne ani nenapadlo ji zvát na oslavu mých narozenin s mými kamarády a ségru stejně tak.protě těch 10 let je velkej rozdíl a co bychom tam jako každá dělala já u ní na oslavě se staroušema a ona s "děckama"? Rozhodně to teda ani jedné z nás nebylo líto a necítily jsme se ukřivděné, přece oslava s kamarády je něco jiného než oslava s rodinou a normální je že to lidi do sebe moc nemíchal, to je stejný jako na oslavu s pubertálníma kamarádama pozvat roriče to už se můžete jít rovnou společensky zahrabat.:D

10 1
možnosti

Vykašlat se dítěti na uklízení jeho pokojíčku, to mi připadá normální, Ale přestat mu vařit a prát, to je snad trošku moc ne?

A že holka sama od sebe s ničím nepomůže? To dělá málokdo. Za mnou taky dítě nelítá a neptá se, jestli s něčím nechci pomoct. Ale když normálně řeknu něco jako "prosím tě, dneska odpoledne je potřeba vysát, ale mně se to zrovna nehodí/nechce se mi do toho" nebo "potřebuju, abys zaklidila nádobí do myčky a umyla parapety", tak to, někdy s menším brbláním, v klidu udělá.

Možná i díky tomu, že spolu odjakživa komunikujeme přirozeně, že domácí práce nejsou žádný "bič", ale něco, co se prostě běžně dělá s tím, že to udělá ten, kdo zrovna má čas. Nebudu rajtovat na "principech" a nutit dítě k vytírání koupelny ve dnech, kdy přijde ze školy utahané v pět hodin a musí si zopakovat učení na zítřejší čtvrtletku.

U pisatelky je ještě možná ten problém, že po dceři asi nikdo nic dosud moc doma nežádal, a teď se to snaží řešit "rychlým řezem".

17 0
možnosti

Do pokojů dětí lezu jen omylem, peru pouze to, co donesou k pračce (a neotáčím nalíc- kdo to tam jak dá, tak to pak najde suchý). Občas nakouknu do dětí koupelny a pak ječím, že jsou dobytkové (ale čím dál víc si dávají pozor a střídají se v úklidu = hulákají kdo a jak to udělal minule, Pokud je moc zle, volám na ně, ať si vezmou hodně ostrej nástroj a jdou se humánně zabít ven, aby nebyl svinčík doma).

Prostě puberta. Přijde, odejde. Chce to jen pevný nervy;-D

14 0
možnosti