"V jednačtyřiceti letech se stále může chlubit štíhlou a vypracovanou postavou. Říká, že je to právě tím, že nikdy neměla děti."

Keci, s tehotenstvim se metabolismus nemeni. Jsem uplne stejne stara, nepredpokladam, ze sportuje vic nez ja (to by bylo pro amaterskou sportovkyni takrka nerealne) a podle toho taky vypada mene stihleji a mene vypracovaneji...to ze ja uz mam nejake to tehotenstvi za sebou s tim proste nema co delat.

Prostě existují muži a ženy, kteří nechtějí mít děti. Je to jejich věc a zdůvodňovat to nemusí. A vůbec to neznamená, že by měli být nešťastní či nespokojení.

Na některé otázky je lepší odpovídat no-comment než vymýšlet rádoby duchaplné důvody.

Ale nepochybuji, že by byla dobrá matka, která by vzala dítě do ZOO apod., i když to tam nesnáší. Je spousta rodičů, kteří s dětmi nikam nechodí, například naše etnikum jsem na výletě ještě neviděla. Raději nechají děcka cachtat se v městské kašně.

Židovka - nežidovka, i některé jiné by raději zabily dítě než aby se o ně musely starat. Zákon sice uleví, když jde o zabití před porodem, ale svědomí, to je sviňa, to neuleví nikdy. Pak dojde na silácká slova, jak jí je prý dobře bez těch dětí, co zabila ...

Vy jste opravdu chytrej, jak stará Blažková....

„Chelsea si navíc není jistá tím, zda by uměla dítě správně vychovat a zvládla by období jeho dospívání. „Speciálně kdybych měla dívku, nemám zdání, jak bych se popasovala s tím, kdyby žila podobný život jako já v době dospívání.“

Tohle ve skutečnosti neví jistě vůbec nikdo a každý to zjistí až ve chvíli, kdy je vržen do praxe a stane se rodičem. Fakt, že ona o sobě jako o vychovateli pochybuje znamená jedině to, že o tom přemýšlí, což je pozitivní jev a ve skutečnosti by nejspíš výchovu zvládla...

To je právě to dogma. Nechce ho, tak jí to vůbec nevyvracejte. Má rozum a je spokojená. Žádný stres.

Ta má problémy sama se sebou ještě i teď.

Protože nežije život tak, jak byste si přál vy?

Kdyz je nechce, lepsi ze je nema a nemusi se to nijak zduvodnovat, tecka.

Horsi je kdyz nekdo kdo ty deti nechtel je nakonec ma a on i deti tim trpi nebo naopak ten kdo je moc chce je nema - to je potom horsi problem.

Když děti nechce, tak je dobře že je nemá.

Když jde šestnáctiletá dcera na potrat, tak jí snad sakra okamžitě seženu nějakou dobrou antikoncepci - nejlépe nitroděložní tělísko, které se může zavést už během potratu.

Co kecám, když zjistím že šestnáctiletá dcera má přítele, tak jí seženu nějakou dobrou antikoncepci - notabene když vidím že se se mnou nebaví.

A co kecám, když mám dceru a dostane menstruaci, tak jí rovnou řeknu že případně koupíme prášky na akné / bolestivou menstruaci, aby neměla pocit že mi musí říkat "mami, mám přítele a chceme spolu spát" až je bude chtít.

To byste své dceři už ve 12-ti letech cpala antikoncepci?

Tvl, vypadá na 60+

Je docela běžné, že ženy, které nemohou mít děti, samy sebe časem přesvědčí, že je vlastně nechtějí, nebyly by dobré matky atd. Je to dle mě alibismus, dle mě po dvou potratech už to prostě nejde. Pokud žena a koneckonců i chlap nemohou mít děti, je těžké se s tím srovnat, ale přiznáním si pravdy a srovnáním se situací, může být hodně osvobozující. Lhát ostatním není žádná výhra, ale lhát sama sobě je tragédie.

"Je to dle mě alibismus, dle mě po dvou potratech už to prostě nejde."

To platilo za našich prababiček, kdy se potraty dělaly pletací jehlicí na kuchyňském stole, ale dnes už to vážně nehraje roli.

V bývalém SSSR (kde se těžko dala sehnat slušná antikoncepce, ale potraty byly zadarmo) máte ženské které byly na potratu i více než 10x.

Jestli nemůže mít děti, tak bych z toho vinila spíš odkládání na věk 35+.