buď to bude dělat s tím kdo na něj má čas, prootže ten druhý dělá něco jiného nebo se to nebude dělat vůbec...nechceš to dělat s tatínkem nebo s maminkoou,nebude s eto dělat , najdi si jinou činnost..nepomůže, bud ehysterickej, natočit vodu do lavoru a posadit ho do toho i v oblečení..ono ho to přejde..uděláte to tak 2 x a bude klid....

Tak Honzík potřebuje dost jasně nastavit hranice (které si Vy s manželem proberete a nastavíte předem).

To děti běžně a rády dělají. Před ním musíte být zajedno, o jeho výchově diskutujte až večer v posteli. Tam to jde nejlépe. To je teprve rajc!

Neví si chudáci rady s tříletým dítětem, které s rodiči krásně cvičí. Co proboha budou dělat s puberťákem, jak si myslí, že ho budou zvládat?

Aha, tak tříleté dítě štve proti sobě rodiče. Sama mám tříleté dítě a období vzdoru je fakt chuťovka, ale prostě dohodnout pravidla a na nich trvat a neshazovat partnerovu autoritu, že mu něco povolím, co on zakáže. Pokud se mi něco nelíbí, řeknu mu to, ale až tam dítě nebude.

To je celkem normalni - i u nas, ze kdyz je dite s jednim z rodicu, tak je "to nejhodnejsi" a kdyz je s obema tak proste vic zkousi. Nikdy nas to ale nenapadlo nejak slozite resit. Proste vecer si chce jeste dcera trosku hrat (rodic X by to povolil, rodic Y uz ne) - vetsinou zareaguje ten kdo je zrovna po ruce (dobre tak jeste 5 minut) a druhy to proste respektujeme (i kdyz se nam to nemusi libit) a nebudeme se kvuli tomu hadat. Pokud by slo o nejake slozitejsi veci (rodic X zasadne nesouhlasi s veci A, kdezto rodic Y s ni souhlasi) tak je potreba si o tom v klidu promluvit pred tim/potom a ne se zacit hadat pred ditetem. "Podivej Pavle, opravdu mam problem s tim ze diteti dovolis pit pivo, navrhuji ze mu to uz nikdy nedovolime a budeme na tom striktne trvat".

Nebudete vy matikarka?

Já už myslel, že alespoň vy necvičíte. Dál jsem to pak ani nečetl .-)

Já tedy nevím, ale přece pokud jsou spolu měli by věci dělat spolu. Je to malej kluk, jak se má vyznat v tom, že když je jenom s maminkou nebo s tatínkem platí určitá, u každého trochu jiná, pravidla a když jsou spolu tak co? Nemělo by to v tom případě být hlavně o jednotnosti obou rodičů? A hlavně ta pravidla mají být stejná.

Absolutně špatná rada od odbornice.

Recept je jednoduchý: alfa-jedinec (v uvedeném případě asi otec) má v podobných situacích zakročit zcela rázně, a nekompromisně trvat na řešení, které prosazuje slabší z páru (beta - matka). Takříkajíc si řešení beta-jedince přivlastnit a trvat na něm.

Tím si jednak jednoznačně udrží své alfa postavení (on - ALFA - řešení BETY schvaluje a dohlíží na to /garantuje/, aby bylo prosazeno) a současně dá malému fakánkovi jasně najevo, že on je v rodinné hierarchii maximálně na pozici gama.

Tzn. malému ukáže, že přes koalici alfa-beta nejede vlak.

za reckou abecedu

To je zase story Tříletý fakan prý štve chudáky rodiče proti sobě a ti zoufalci musí prosit o radu, páč si s děťátkem nedovedou poradit Jako je mi jasný, že si tyto příběhy vymýšlíte, ale přeci jen... řešit takový blbosti?