Cha. Já si celý život myslím, že jsem obyčejná trémistka a ona je to diagnóza

Na gymplu jsem ničila (jediné dva) prstýnky. Vždycky jsem si je mačkala, když jsem měla trému. Málem jsem vylítla od maturity, protože u prvního předmětu se mi totálně zatemnilo a já sotva věděla, jak se jmenuju. Ve chvíli, kdy jsem vyšla z místnosti jsem věděla všechno.

A co xenofobie? Proč se trestá?

Protože je to zločin!

(dělám si legraci – viz můj příspěvek níže)

Kéž by si tenhle (nebo podobný) článek přečetli všichni ti zbabělci, kteří své názorové oponenty označují dehonestačními nálepkami xenofob, islamofob, rusofob, homofob..., jen aby jim zacpali hubu, aby proti nim nemuseli používat argumenty – přestože tyto „fobie“ skutečnou fobii neviděly ani z rychlíku.

A co když jen nemám ráda lidi?

Tak to nemáte sociální fobii, ale jste misantrop.

Já trpím touto poruchou cca 3-4 roky a co se mi osvědčuje je ji brát jako své druhé já. Holt je tady se mnou a to jsem já. Někdy se ukáže víc, někdy míň, někdy o ní ani nevím. Co vím, je, že prášky nezabraly, jen moje uvědomění. Všechno je v hlavě a když je člověk řešící typ, lepne si tahle nemoc přesně na něj. My to ale zvládnem (pro ty další, co se stydí vyjádřit). PS. Zároveň se nevyhýbám situacím, co jí jdou naproti, naopak. Trénuju se tak.

No mě lékařka doporučila čtivo na toto téma..... A prý chodiť vice mezi lidi...

Znam par lidi s touto poruchou, ale nepije nikdo. Na druhou stranu se muze zavislost vytvorit u kde koho bez ohledu na zdravotni stav.

Dcera touto poruchou trpi uz nekolik let. Zijeme v zahranici a jeji lecba spocivala v tom, ze ji rikali, ze musi myslet pozitivne a do skoly se tesit. Dcera jim rikala, ze do skoly chodi rada a uceni ji bavi, ale nedokaze tam dojit. Tak to trvalo dokud nebyla dospela a nepatrila pod psychiatra pro dospele. Tam ji rekli, ze svemu problemu moc dobre rozumi a ze se ma podivat na internet, jak se to leci. A tim to skoncilo. Nastesti ji dal obvodni lekar potrebne leky a kdyz je nejhur, tak si je vezme. Snazi se je brat co nejmene, ale studuje moderni hudbu a skladatelstvi a v ramci skoly tak musi sve skladby i prezentovat, coz je pro ni peklo.

Různým stupněm sociální fóbie trpí v průběhu života 10 až 20% populace. Většina má ale jen mírné příznaky, se kterými se dá bez většího omezení žít. Těžkých případů, které člověka izolují od společnosti natolik, že je odkázán na invalidní důchod je daleko méně. Bohužel - tato porucha se často vyskytuje duálně s nějakou další poruchou, nejčastěji depresí a alkoholismem - člověk pije tak dlouho "na kuráž" aby si dodal odvahy a zbavil se ostychu při kontaktu s cizími lidmi až se rozvine závislost.