Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Poradna: Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?

Dost často si připadám jako naprosto nemožná matka. Někdy mi taky ujedou nervy a na své předškolní děti křičím, pak se jim omlouvám a je mi to celé strašně líto. Čtenářka Matylda poslala dotaz do rodinné poradny.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

T28e86r82k52a 69Č12e85r81v77e29ň36á28k26o18v76á 8648571346257

Přijde mi, že hlavní problém není ani tak v tom důsledku- tedy křičení na děti- ale v příčině. Paní je přetažená, na všechno sama, mít chlapa kamioňáka je skoro stejné, jako být na děti sama (snad krom finanční stránky věci). Protože, v drtivé většině případů, ten když přijede, tak se nevrhne na hlídání dětí a výchovu, chce se hlavně vyspat, najíst a odpočinout si. A paní musí kolem dětí ještě prát manželovi a starat se o něj (aspoň obecně, samozřejmě může být muž světlá výjimka). Nedivím se, že je přetažená, nevyspaná a občas jí ujedou nervy, ruku na srdce, v její situaci bych na tom byla stejně. Docela by mě zajímalo, čí nápad to byl, pořídit si 3 děti, když věděli, že na ně bude v podstatě sama. Pokud chlapa, tak je to pěkný sobec. Řešení bych viděla spíš v tom, že by muž, byť za cenu snížení finančního standartu v rodině, upustil od kamioňákování a našel si práci tak, aby byl více doma. Pak by se mohli o povinnosti lépe podělit, a nevystresovaná, odpočatá maminka je pro rodinou pohodu důležitější než pár tisícovek měsíčně....

+2/0
8.2.2016 9:11
Foto

M86a20r13i31e 20P71o53k46o88r68n49á 9375384150

Jenže ten pán nejezdí s kamionem pro zábavu, vydělává penízky. To by bylo lepší, aby omezila chození do práce ona, aspoň na čas. Paní prostě není stavěná, aby stihla spoustu práce. Má snad automatickou pračku, možná i myčku nádobí. Můj muž spoustu let odjížděl na celý týden, z domu vůbec nebyl zvyklý dělat domácí práce. Když si žena umí zorganizovat čas, tak udělá spoustu práce doma i na zahradě. Předpokládám, že paní ani po večerech nešije oblečení na děti. Podle mne je chyba v její neschopnosti nebo lpění na zbytečnostech, vždyť děti za chvíli povyrostou a budou pomáhat s úklidem apod. Kdyby byla důsledná, tak už má děcka navyklá a ušetří si zbytečné řvaní.

0/0
8.2.2016 11:33

T72e87r54k34a 30Č20e43r54v72e23ň86á97k47o53v65á 8828601236377

Vždyť nikde nepíšu že její muž jezdí s kamionem jen tak, pro srandu králíkům. Chápu, že peníze být musí, ale dají se vydělat i jinak, nejen ježděním po světě. Vy jste možná superžena a zvládnete všechno, to Vám gratuluji, ale ne všechny jsme tak úžasné. Pokud se paní vybodne na práci, aby byla doma, tak na tom budou finančně zhruba stejně, jako kdyby se pán vybodl na kamion a šel hákovat do fabriky + paní zůstala ve své práci. Navíc si dovedu představit, že paní chce vypadnout mezi lidi a ne jen řešit kakání, čurání a hračky. A taky si myslím, že pro tři kluky bude lepší, když je bude táta vychovávat a nebude to jenom ten "divnej chlap co doma jednou za dva týdny stráví víkend". Osobně bych se nenechala uvrtat do tří dětí, kdybych věděla, že chlap nebude po ruce, abych se na něj mohla spolehnout. Jedno, dvě ještě budiž, ale tři? Jen se snažím říct- nesuďte tak rychle.

0/0
8.2.2016 11:48
Foto

M78a78r76i74e 50P93o82k29o73r57n75á 9155404810

Tak já superžena rozhodně nejsem, protože jsem dost často odsunula z mého hlediska nepodstatné věci, jako třeba umývání každého ještě nezaschlého mušince(berte jako přirovnání a nadsázku), ale ty děti jsem měla taky tři. Paní si stěžuje hlavně na to vodění do školky, což je tedy banalita naprostá. Myslím, že ta by si stěžovala, i kdyby manžel byl po ruce. Ona je asi opravdu případ, který na takovou rodinu "nemá". Má zaměstnání, které nevyžaduje žádné další zvyšování kvalifikace a podobně. Co by dělala v tom případě?

0/0
8.2.2016 16:45

J93o94s96e43f 20K84r21o37u88p71a 1599642376218

Nebo, ať zůstane žena s dětmi doma;-)

0/0
8.2.2016 18:51
Foto

M40a18r19i89e 72P62o87k21o88r68n79á 9755534150

Když na ně neřve pořád, tak snad se tak moc neděje. Hračky neřešit, nedostanou hned tak nové a hotovo, při vypravování do školky mít časovou rezervu, trvat na dodržování časového harmonogramu a vyhnout se nějakému kvaltovacímu stresu. Kdysi jsem to zažila. Rezervu jsem neměla jen pro případ, že se nejmladší pokaká a já budu muset převlíkat. Musela jsem stihnout městský autobus s dětmi, pak zas ze školky stihnout další přejezd do práce. Křikem bych nespravila vůbec nic, prostě to muselo odsejpat a bez diskuzí. V práci jsem musela označit štípačku v 7.00, v obchodě snad paní nenastupuje tak brzy.

+2/0
7.2.2016 23:33

J12o71s77e27f 88K64r37o67u54p54a 1719502776238

Spíš by to chtělo trochu se uklidnit, co třeba takhle milenec, to pomáhá;-)

0/0
6.2.2016 15:18

V51l65a44d41i83m92í56r 21J69i64r25k71a 7114276504918

Tady je rada drahá. Neomluvit se může způsobit stejné potíže jako se omlouvat přespříliš. Ve hře je důvěra dítěte, pokud znejistí, není to dobře. Je malé, má zjednodušené chápání, ještě potřebuje maminku prakticky neomylnou. Na omluvy a nějaké rozbory chování má ještě čas, až pobere více rozumu. Vaše dobrá vůle by se mohla snadno zvrtnout v opak. Tady pozor a vážit na lékárnických vahách.

+2/0
6.2.2016 14:04

M40i48c17h92a48e33l44a 90N20o82v48á88k40o94v47á 9172284553366

Omluvit se dítěti, pokud vůči němu uděláte něco, co jste nechtěla, by mělo být normální. to není znakem slabosti, ale naopak sebedůvěry, protože je vám jasné, že to vaši rodičovskou roli a autoritu neohrozí. Kde jinde se mají děti naučit, že v některých situacích je prostě potřeba se omluvit a vše odkoukávají od rodičů.

Chápu, že toho má paní plný brejle, 3 děti v tomhle věku a kluci, to musí být mazec. Já bych doporučila vykašlat se an spoustu prkotin a řešit jen ty opravdu nejdůležitější věci a hranice, on totiž zpětně si člověk i kolikrát uvědomí, že ve výchově zbytečně řešil nedůležité věci a moc to hrotil. Že někdy něco nechtěně rozbijí, zničí, vylejí, jsou to jen věci....Z dětí vyrostou fajn lidi, pokud jsou fajn rodiče a vymezí jim nepříliš přísné hranice. Pokud se to přehání na obě strany, tak to je blbě.

+7/0
6.2.2016 9:06

R94u21d68o16l88f 89K39l69u60s75a96l 8337874609601

Zkuste se "neomlouvat", ale říci, že "vás to mrzí". Zní to mnohem lépe a je to pro dítě mnohem pochopitelnější. Nedávejte pak obecné sliby typu "už se to nestane" a tak podobně, vždy mluvte konkrétně: "udělám xyz, abych už abc nemusela dělat."

+2/0
6.2.2016 0:12

O16l47g16a 85S13t68o26j54a10n87o54s49k91a 1238376299601

Nojo takové výbuchy znám. A to mám deti jen dve. Nejhorší je když jim to člověk řekne několikrát v klidu,pak několikrát důrazně a pak prostě vybouchnu a zařvu. Co me mrzí je ze oni vážně poslechnou až kdyz zařvu,ráda by jsem si ušetřila hlasivky. A na nějaké diskuze kolikrát není čas,když potřebujete aby se dite klasika po ránu rychle najedlo,obleklo nebo vůbec vstalo..... a občas taky přihodim omluvu. Když vím ze to bylo zbytecne.prostě matky jsou větší nervaci když jsou víc s detmi. Tatínky tolik nezlobi,ty si užívají pokud jsou s nimi malo

+3/0
5.2.2016 23:57

M42i21c61h11a10e77l55a 26L50h10o55t40s59k75á 2119826538917

Když křičím neoprávněně, z nervů, hormonů, únavy, nebo některému z dětí křivdím, omluvím se. Pokud je to oprávněné, a je to součástí vymezení hranic, rozhodně se neomlouvám. Děti jsou propuštěny do svých komnat a když se uklidní, často se mají za co omlouvat ony. A musí vědět za co se omlouvají. V tomhle panuje rovnost... Jediný rozdíl v hierarchii je ten, že mé děti na mě nesmí nikdy křičet. Jsem rodič. O něco vyšší šarže... ;-)

+4/−1
5.2.2016 23:35

V78e89n72d55u48l49a 70S75z91l61a69u78e37r48o24v94á 7332206147438

Šarže? Vy a Vaši potomci jste v armádě?

0/0
6.2.2016 21:56

J64a47r59m54i52l91a 24M70a55c94h75o58v28á 9675874788884

...zdá se mi normální, když něco přepísknu omluvit se...jak dítěti, tak dospělému...to samé používám a učím používat děti slůvka děkuji, prosím, tak taky promiň...co je na tom špatného...mamina z článku je sama na tři malé rarášky, tak není se co divit, že jí sem-tam bouchnou saze...možná by to chtělo více do rodiny alespoň pro pár příštích let zkusit víc zaangažovat tatínka-kamioňáka...:-)

+1/0
5.2.2016 23:10

J65a29r98o41s31l49a17v12a 54K75a45n36i25o21k63o33v98á 7492869752127

Šalomoun - kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Omlouvání se, myslím si, to bych asi nedělala. Když už, tak si k nim sednout, a vysvětlit jim třeba - víš proč jsem se rozzlobila? a snažit se jim to tak nějak vysvětlit.. Já jsem taky občas "ujela" a zvýšila pořádně hlas, ale nediskutovala jsem o tom. Děcka si musí odmala zvykat, že jsou určité limity toho, co jim "projde". Že jsou meze, které se musí naučit respektovat... a že když je překročí.. tak musí s nějakou reakcí počítat..

+1/−1
5.2.2016 18:50

M98i53c73h22a57e34l72a 89L88h71o29t24s63k11á 2699956418207

Ne, omluva pokud se mýlím, nebo reaguji nepřiměřeně, je na místě. ;-) Jinak máte pravdu.

0/0
5.2.2016 23:37

T70o24m28á37š 79M59a47t56ě55j 9875828263682

1) řeknu jednou nic, řeknu podruhé nic, pak hvízdnu a řeknu po třetí.

2) A pokud stále nic ... tak holt zařvu. Naprosto klidně a kontrolovaně až se zatřepou okenní tabulky.

3) A pokud ani toto nezabere (a je to něco důležitého) tak prostě následuje rána.

Ano jsem psychopat, asociál a zasloužím do pekla...

+9/0
5.2.2016 14:42

K44l14á76r18a 94T35r51n41k77o87v86á 3904749744399

Nevypadá to, že by si dotyčná v tom koloběhu mohla najít čas na nějakou zálibu.

+13/0
5.2.2016 13:38

I83v11a 92K18a79i21s16e25r63o51v96a 6858381404648

Myslím ,že paní je úplně normální, na 3 malé kluky je sama, ještě chodí práce ... přece není robot:-)

+8/0
5.2.2016 14:00

J38a84n 22F63r34o87l22í69k 6916180535294

Také to nepovažuji za nějaký extrém. Mé mladší vnuky jsme pojmenovali demolični četa. Někdy mě přiváděli k šílenství (a pak si vzpomenu co mě říkala moje matka o mém chování k babičce ve věku 4-5 let a tom jablku co nepadá daleko od stromu) a já vybuchnu seřvu je a někdy i spíše symbolicky seřežu. Mladší je tvrďák, ale starší (dnes 9) je citlivý a když ho po uklidnění obejmu a promluvím pár smířlivých slov tak cítím jak se ke mně tiskne a je sám rád, že je to za námi. Letos se ale třeťák (jak to jen utíká) úplně změnil a dospěl ze stádia nezbednosti k odpovědnosti zejména ve vztahu ke školním povinostem. Prostě člověk si to nesmí moc brát. ;-)

+4/0
5.2.2016 14:24

K94l49á87r53a 78T66r39n75k43o80v66á 3624269474289

Ještě se neradujte, ještě přijde puberta, to bude teprve dílo, ale vy už jste zkušeností zjevně prošel, takže to přežijete i s vnuky.:-)

+4/0
5.2.2016 15:03

K47l76á39r96a 65T29r23n62k97o77v15á 3814319394819

No vždyť to píšu, psycholožka radí, aby chodila třeba na keramiku, to bych ráda věděla kdy.:-)

+2/0
5.2.2016 14:59

H96e68l91e67n36a 57Č34í74ž63k14o70v77á 9471901652738

Tak ona ta psycholžčina rada není v principu špatná, ale fakt je problém, co s dětmi, když třeba nemáte vůbec žádné hlídání (a manžel navíc má takovou práci, že sice stokrát může chtít, ale ani on hlídat nemůže). Druhá věc je, že člověk je kolikrát z "běžných" věcí tak utahaný, že nejlepší relax je "pitomý" spánek, a veškeré jiné věci, byť jsou jinak celkem fajn, ho odrovnají ještě víc.

+4/0
5.2.2016 15:28

K86l94á90r55a 49T77r54n55k50o89v66á 3654239964699

Máte pravdu, ale... jak říkáte, když nemá kdo hlídat a manžel nemá čas nebo není, tak takové rady akorát naštvou.

+3/0
5.2.2016 15:50

S69i83m74o53n19a 37B51ě83l24á76k97o90v16á 2980551369673

Problém je, že ono to někdy jinak než křikem nejde... i když to pak třeba člověka mrzí.

+9/0
5.2.2016 13:34

B32o64h14u75m82i41l16a 11M35a53j39e87r63o90v87á 4597611494

A když křičí na vás vaše dítě kterému je přes třicet tak by se mělo také omluvit co??????

+1/0
5.2.2016 13:31

H17e51l96e87n13a 83Č56í93ž50k86o47v28á 9351621892398

Není to hezké, ale fakt je, že lidi na sebe ječí dost často. Ono je občas lepší ječet než v sobě dusit zlobu. Taky je rozdíl, jak a proč na sebe ječíme... zda prostě proto, že nám obyčejně křupají nervy, nebo třeba proto, že si myslíme, že jsme něco víc než jiní. Ale to už je "filosofování", nechme ho v této debatě spadnout pod stůl.

Ano, je mi už dávno přes třicet, a občas (coby spíše temperamentní jedinec) ječím na svou matku. Ovšem, ona je také poněkud temperamentní, a tak zase ječí na mě. A většinový výsledek? Nakonec si padneme kolem krku, jedna druhé se omlouváme, vysvětlujeme, že už to prostě jinak nešlo, že to v dané chvíli "muselo ven". Pak si dáme víno, popovídáme si o babičce, prababičce, o celé rodině, navzájem se dojmeme, brečíme, dáme si pusu a nakonec si třeba pustíme nějaký pěkný film. Ale... věci se většinou vyjasní.

Zato... otec na mě neječel nikdy. Ani já na něho. Náš vztah byl mlčenlivý (byť slušný a korektní), emoce byly jakoby "zakázané", když se mu něco nelíbilo, jenom na mě vyčítavě koukal (a věřte, bylo to strašné, pro mě mnohem větší trest než nějaké ječení)... ale cca od mých 15 let jsme si spolu neměli co říct (snad proto, že jsme si nic pořádného neřekli nikdy). Aby bylo jasno: táta byl hodný, měl mě rád, já jeho taky, ale neuměl to dát najevo, zásadně totiž neprojevoval své city (pozitivní ani negativní) přímočarým způsobem, styděl se za ně... A výsledek? Velmi jsme se navzhájem odcizili. Zatímco s "ječící" matkou mám hezký vztah dodnes.

+9/0
5.2.2016 13:49

J65a62n 67F57r30o24l30í73k 6596940635244

Vidím to trošinenku jinak. My chlapi moc na emoce nejsme. Dlouho je klid a teprve když mísa trpělivosti překyne hrozí pohroma. Ženy jsou přirozené vůdkyně (kdyby to tak nebylo obědvali bychom večer, spousta věcí v domácnosti by kulhala a mnozí by se nenarodili) a když se sejdou dvě velitelky bývá oheň na střeše. Proto se matka s dcerou snáší někdy špatně.

+2/0
5.2.2016 14:32

H58e93l98e56n58a 48Č63í33ž74k70o62v87á 9451231802488

Já si tak úplně nemyslím, že by problém tkvěl v tom, že "chlapi na emoce nejsou". Prožila jsem v životě dva velmi intenzivní romantické milostné vztahy (první, to jsem byla velmi mladá, skončil tragicky, smrtí mého milovaného; v tom druhém stále žiju, už čtrnáctým rokem, jde o mého manžela), a v obou případech šlo o velmi emotivní muže, nezakrývající své city. Ale možná oba dva tvoří nějakou výjimku, to nedokážu posoudit, připouštím, že mohu žít v nějaké "bublině" (třeba už proto, že manžel je umělec, takže je dost možné, že se, pokud jde o emoce, nějak "vymyká"). Ostatně se podívejme na klasické romány, plné emocí, jejichž tvůrci jsou většinou muži (jako takový exemplární příklad mě napadá "Paní Bovaryová")... Podívejme se na výtvarné umění, malíři také byli většinou muži, a jaké jsou to emoce, jaké jsou to veliké city...

Druhá věc, s níž bych ve Vašem příspěvku polemizovala, je konstatování, že ženy jsou vůdkyně (ale zase to samozřejmě mohu brát jen z vlastní subjetivní zkušenosti, neodvažuji se zobecňovat); to, že jsem vzteklá (což tedy, to musím přiznat), ještě neznamená, že jsem dominatní; naopak se považuji, v partnerském vztahu za osobu spíše submisivní, až v takovém tom "tradičním" smyslu. Víte, myslím, že něco jiného je temperament, a něco jiného otázka submisivity vs. dominance. Ale, ježíšmarjá, to už zase filosofuji, měl by mi to někdo zakázat.:-)

+5/0
5.2.2016 15:08

J45a23r72o35s95l43a66v44a 41K75a45n21i87o81k38o19v83á 7982459112327

Já myslím, že to není tak jednoznačné, že mezí obojími jsou jedinci s rozdílnými náturami. Většinou jsou manželské dvojice s rozdílným stupněm emocí, někde je kliďas chlap, jinde ženská. Myslím, že je to "lepší složení", reálnější, než oba emociálně stejní.

0/0
5.2.2016 19:04

J24a52r63o10s11l93a52v 80J29o21s16e50f 5932760260384

Mám řešení: S dětmi odjet do Norska na výlet a tam jim před sociálkou dát pár facek. A je to vyřešené jednou pro vždy! :-)

+11/0
5.2.2016 12:10

T54o75m31á59š 93T46r97á28v81n68í98k 6555594954405

Tak jsi měkká. Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý.

+3/0
5.2.2016 11:37

L68e90n77a 75P76á38t48k45o72v81á 8631803774869

no to se říká, ale zase vychovat ohnutého člověka ?

+2/−1
5.2.2016 19:51

A30l49e11n94a 78V34e44s83e39l15á 3103751635938

Neviděla bych to příliš dramaticky. Ta výchova a prostředí je složitější komplex...

Máte rodinu, kde se hodně huláká a taky hodně objímá... Někde je to tím, že se sešly hysterické nevyzrálé osobnosti a jde tam o nervy a někdy je to prostě jen "italský" temperament a všichni včetně dětí jsou v pohodě. A když s nimi chvíli jste, většinou poznáte, o který typ jde, i když to podle těch hlavních projevů to vypadá jako to samé...

+9/0
5.2.2016 11:37

H52e44l65e69n86a 54Č92í87ž98k96o55v47á 9891941532718

Ježíšmarjá, proč se neomluvit? Když udělám něco, za čím si nestojím, co mě pak mrzí (a to se asi stává skoro každému, nikdo není dokonalý), tak normálně řeknu "promiň, to jsem přehnala", ať už jde o dítě či dospělého, pusa mi kvůli tomu přece neupadne.

+14/0
5.2.2016 11:31
Foto

T72o96m96á33š 13D43v63o71ř30á89k 7405916367821

Ano omluvte se jim. Dneska se děti nebijou, nekřičí se na ně a pouze se s nimi diskutuje. A potom nám vyroste perfektní generace "malých Holanďanů", kteří se sice nebudou umět chovat, ale zase budou mít na vše vlastní názor... Grrr

+4/−5
5.2.2016 10:53

H32e42l72e78n58a 27Č88í75ž81k79o40v82á 9591161512168

A proč by se děti bít měly? Nevím, ale v "mém" vesmíru je normální nebít nikoho.

+6/−2
5.2.2016 11:33

J61i47ř86í 16D12v65o22ř91á72č61e14k 7724426132311

"Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?"

Místo křiku použijte metodu "pár facek", je to rychlé a velmi účinné, pokud to nedokážete, tak si těch pár facek dejte sama.

+4/−11
5.2.2016 10:28

D59a25v29i48d 37P57e24t22r72ž41e89l47a 2906804963810

Nejdříve sobě, aby věděla jaké to je, a pak dětem. A doporučuji spíše, aby požádala někoho jiného, ať jí dá v nestřežené chvíli pár facek, ať ví, jaké to je (dítě taky nefackuje samo sebe).

+6/0
5.2.2016 10:47

S26i84m24o86n74a 79B44ě19l70á38k98o46v54á 2950381609613

Dítě se taky nefackuje v nestřežené chvíli, ale pouze výjimečně v situaci, kdy samo dobře ví, za co to bylo...

+9/0
5.2.2016 13:28

J13a34n 44F92r77o74l70í10k 6956340155824

Svého syna jsem v životě uhodil jen jednou a dodnes toho lituji a jeho vnuky vždy jen symbolicky. "To nebolí"směje se mě ten starší. "Já vím" odpovídám mu." "Jen Ti ukazuji co by jsi zasloužil". Inteligentní děti se bít nemají nikdy.

+1/−1
5.2.2016 14:37

L17e58n74a 38P92á96t93k60o31v25á 8821933414289

Jsme lidi nejsme stroje a opravdu nevím proč bych nemohla svému dítěti říci "promin ze jsem křičela, omlouvam se"

+16/0
5.2.2016 10:24

D62a59r41i37n64a 12M96a12l31k20o26v88a 4888817905833

Třeba taky "nechtěla jsem křičet, ale v dané chvíli jsem nevěděla, jak jinak vám dát najevo, že to, co děláte, není správné, protože když vás upozorňuji mírněji, nereagujete". Záleží, v jaké situaci paní vybuchne, ale myslím, že rozbitá hračka mohla být jen poslední v řadě jiných událostí, kdy pomyslný džbán přetekl.

+10/0
5.2.2016 10:42

L37e60n95a 98P16á48t60k44o17v44á 8781463704159

A vidíte mě ALE nepřipadá jako omluva ale výmluva. Bud se člověk chce opravdu omluvit a omluví se ...nebo přijde to ale. Když se Vám někdo omlouvá a pak dodá ALe připadá Vám to ještě jako upřímná omluva nebo začátek diskuse o problému proč to bylo a obhajoba chování za které měla omluva přijít? Mě to druhé

+5/−1
5.2.2016 10:55

D81a43r45i46n16a 96M97a31l82k72o78v28a 4688917475183

Mně přijde logické k omluvě vysvětlit důvod, proč k tomu křičení došlo. Pokud tedy není příčina to, že mě někdo vytočí v práci, protože to se dětí netýká a omluva bez ale je na místě. Podle článku je ten výbuch reakce na něco, co se paní nelíbí na chování dětí, tak proč to s nimi neprobrat.

+7/0
5.2.2016 11:59

H69y42n64e32k 19M43o43c96e21k 5272790944

Děti nezlobí, to je jen náš pohled, jedná se o rodičovskou neschopnost... jediná rada, začít to (křičení) řešit co nejdříve, odborně a u sebe. Tak např. když paní zmiňuje, že na děti křičí z důvodu, že si rozbily hračku. Proč na ně křičí, proč se na ně hněvá? Hračka patří dětem, jestliže si ji rozbily, je to jejich věc, budou mít nefunkční hračku. Co paní na tom vadí? Že byla hračka drahá? Má jim říci, že si rozbily drahou hračku, na novou nemáme peníze, takže ji budou mít rozbitou, nebo ji mít nebudou vůbec (hračka se vyhodí). Křik, zloba a následné omluvy nic neřeší. Vím, že se to jednoduše napíše, ale není to snadné, důležité je umět udělat si na děti čas a používat selský rozum... a jak řešit odborně? na nejnižší úrovni např. získat a praktikovat informace z dobrých výchovných knížek, na té vyšší pak např. návštěvou u odborníka (psycholog, psychoterapeut)... nechci dělat reklamu, ale mohu vřele doporučit přečíst si knihu od L. Prekopové, Jak žít a nezbláznit se.

+1/−4
5.2.2016 9:35

L66u58c30i63e 65S84m14o28l89í67k97o28v14á 9191904133603

tak mě by ale taky naštvalo, že si děti neváží věcí co jsem jim dala

+4/0
5.2.2016 9:47

H96y78n27e78k 83M35o45c12e73k 5932630624

Dobře, otázka je, proč si děti těch věcí neváží? Asi si jich vážit nemusí... Třeba jim hodní rodiče koupí hračku novou, nebo děti mají hraček hodně atd... nebo jiná otázka, proč hračku rozbijí? Třeba děti chtějí upoutat pozornost... je potřeba zjistit příčinu.

Osobně bych se zajímal o to, když si dítě hračku rozbije, jestli to dítě mrzí, nebo ne... pokud ne, je něco špatně. Pokud ano, mělo by dítě přispět svým dílem na opravu, nebo pořízení nové hračky, nebo je taky možné, že novou hračku mít nebude (v dohledné době).

A ještě se vrátím zpět k tomu článku: paní popisuje, že tak tak stíhá odvést děti ráno do školky. Pokud toto nevyřeší (nejen ona sama) co nejdříve, nastane velký problém, až začnou děti docházet do školy. Kdo bude ráno odvádět, stíhat nebude vůbec, nastoupí pobízení (marné), rozkazy, křik, zloba...

Pozitivní z přístupu paní vidím, že si uvědomuje, že něco není v pořádku, a chce to řešit. Jen neví jak. Držím jim všem palce.

+1/−3
5.2.2016 10:09

D50a79v56i76d 44P65e97t67r60ž37e11l92a 2296144603510

A proč by měly? Je to jen Vaše blbost, že něco očekáváte - vadí to Vám, ne jim. A nikdo Vám nedává právo toto Vaše naštvání projektovat na druhé (obzvláště na děti).

+2/−2
5.2.2016 10:48







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.