Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Poradna: Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?

Dost často si připadám jako naprosto nemožná matka. Někdy mi taky ujedou nervy a na své předškolní děti křičím, pak se jim omlouvám a je mi to celé strašně líto. Čtenářka Matylda poslala dotaz do rodinné poradny.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

T24e87r64k70a 38Č52e64r22v44e60ň43á54k16o24v17á 8868811476577

Přijde mi, že hlavní problém není ani tak v tom důsledku- tedy křičení na děti- ale v příčině. Paní je přetažená, na všechno sama, mít chlapa kamioňáka je skoro stejné, jako být na děti sama (snad krom finanční stránky věci). Protože, v drtivé většině případů, ten když přijede, tak se nevrhne na hlídání dětí a výchovu, chce se hlavně vyspat, najíst a odpočinout si. A paní musí kolem dětí ještě prát manželovi a starat se o něj (aspoň obecně, samozřejmě může být muž světlá výjimka). Nedivím se, že je přetažená, nevyspaná a občas jí ujedou nervy, ruku na srdce, v její situaci bych na tom byla stejně. Docela by mě zajímalo, čí nápad to byl, pořídit si 3 děti, když věděli, že na ně bude v podstatě sama. Pokud chlapa, tak je to pěkný sobec. Řešení bych viděla spíš v tom, že by muž, byť za cenu snížení finančního standartu v rodině, upustil od kamioňákování a našel si práci tak, aby byl více doma. Pak by se mohli o povinnosti lépe podělit, a nevystresovaná, odpočatá maminka je pro rodinou pohodu důležitější než pár tisícovek měsíčně....

+2/0
8.2.2016 9:11
Foto

M16a57r23i20e 64P66o47k73o41r33n13á 9535104100

Jenže ten pán nejezdí s kamionem pro zábavu, vydělává penízky. To by bylo lepší, aby omezila chození do práce ona, aspoň na čas. Paní prostě není stavěná, aby stihla spoustu práce. Má snad automatickou pračku, možná i myčku nádobí. Můj muž spoustu let odjížděl na celý týden, z domu vůbec nebyl zvyklý dělat domácí práce. Když si žena umí zorganizovat čas, tak udělá spoustu práce doma i na zahradě. Předpokládám, že paní ani po večerech nešije oblečení na děti. Podle mne je chyba v její neschopnosti nebo lpění na zbytečnostech, vždyť děti za chvíli povyrostou a budou pomáhat s úklidem apod. Kdyby byla důsledná, tak už má děcka navyklá a ušetří si zbytečné řvaní.

0/0
8.2.2016 11:33

T60e39r84k48a 22Č13e76r71v71e57ň16á76k28o36v30á 8658321876467

Vždyť nikde nepíšu že její muž jezdí s kamionem jen tak, pro srandu králíkům. Chápu, že peníze být musí, ale dají se vydělat i jinak, nejen ježděním po světě. Vy jste možná superžena a zvládnete všechno, to Vám gratuluji, ale ne všechny jsme tak úžasné. Pokud se paní vybodne na práci, aby byla doma, tak na tom budou finančně zhruba stejně, jako kdyby se pán vybodl na kamion a šel hákovat do fabriky + paní zůstala ve své práci. Navíc si dovedu představit, že paní chce vypadnout mezi lidi a ne jen řešit kakání, čurání a hračky. A taky si myslím, že pro tři kluky bude lepší, když je bude táta vychovávat a nebude to jenom ten "divnej chlap co doma jednou za dva týdny stráví víkend". Osobně bych se nenechala uvrtat do tří dětí, kdybych věděla, že chlap nebude po ruce, abych se na něj mohla spolehnout. Jedno, dvě ještě budiž, ale tři? Jen se snažím říct- nesuďte tak rychle.

0/0
8.2.2016 11:48
Foto

M85a86r52i11e 77P98o14k89o77r33n88á 9415174430

Tak já superžena rozhodně nejsem, protože jsem dost často odsunula z mého hlediska nepodstatné věci, jako třeba umývání každého ještě nezaschlého mušince(berte jako přirovnání a nadsázku), ale ty děti jsem měla taky tři. Paní si stěžuje hlavně na to vodění do školky, což je tedy banalita naprostá. Myslím, že ta by si stěžovala, i kdyby manžel byl po ruce. Ona je asi opravdu případ, který na takovou rodinu "nemá". Má zaměstnání, které nevyžaduje žádné další zvyšování kvalifikace a podobně. Co by dělala v tom případě?

0/0
8.2.2016 16:45

J53o54s83e32f 47K68r43o79u44p84a 1649132876488

Nebo, ať zůstane žena s dětmi doma;-)

0/0
8.2.2016 18:51
Foto

M21a53r74i10e 24P17o24k23o17r38n16á 9495184220

Když na ně neřve pořád, tak snad se tak moc neděje. Hračky neřešit, nedostanou hned tak nové a hotovo, při vypravování do školky mít časovou rezervu, trvat na dodržování časového harmonogramu a vyhnout se nějakému kvaltovacímu stresu. Kdysi jsem to zažila. Rezervu jsem neměla jen pro případ, že se nejmladší pokaká a já budu muset převlíkat. Musela jsem stihnout městský autobus s dětmi, pak zas ze školky stihnout další přejezd do práce. Křikem bych nespravila vůbec nic, prostě to muselo odsejpat a bez diskuzí. V práci jsem musela označit štípačku v 7.00, v obchodě snad paní nenastupuje tak brzy.

+2/0
7.2.2016 23:33

J98o48s82e26f 98K43r73o80u45p43a 1849292126158

Spíš by to chtělo trochu se uklidnit, co třeba takhle milenec, to pomáhá;-)

0/0
6.2.2016 15:18

V51l66a45d73i21m64í77r 33J57i88r26k10a 7284406464558

Tady je rada drahá. Neomluvit se může způsobit stejné potíže jako se omlouvat přespříliš. Ve hře je důvěra dítěte, pokud znejistí, není to dobře. Je malé, má zjednodušené chápání, ještě potřebuje maminku prakticky neomylnou. Na omluvy a nějaké rozbory chování má ještě čas, až pobere více rozumu. Vaše dobrá vůle by se mohla snadno zvrtnout v opak. Tady pozor a vážit na lékárnických vahách.

+2/0
6.2.2016 14:04

M25i97c59h31a80e94l12a 47N14o54v74á40k18o40v25á 9932144193706

Omluvit se dítěti, pokud vůči němu uděláte něco, co jste nechtěla, by mělo být normální. to není znakem slabosti, ale naopak sebedůvěry, protože je vám jasné, že to vaši rodičovskou roli a autoritu neohrozí. Kde jinde se mají děti naučit, že v některých situacích je prostě potřeba se omluvit a vše odkoukávají od rodičů.

Chápu, že toho má paní plný brejle, 3 děti v tomhle věku a kluci, to musí být mazec. Já bych doporučila vykašlat se an spoustu prkotin a řešit jen ty opravdu nejdůležitější věci a hranice, on totiž zpětně si člověk i kolikrát uvědomí, že ve výchově zbytečně řešil nedůležité věci a moc to hrotil. Že někdy něco nechtěně rozbijí, zničí, vylejí, jsou to jen věci....Z dětí vyrostou fajn lidi, pokud jsou fajn rodiče a vymezí jim nepříliš přísné hranice. Pokud se to přehání na obě strany, tak to je blbě.

+7/0
6.2.2016 9:06

R50u91d42o38l52f 44K74l89u93s10a97l 8247434439891

Zkuste se "neomlouvat", ale říci, že "vás to mrzí". Zní to mnohem lépe a je to pro dítě mnohem pochopitelnější. Nedávejte pak obecné sliby typu "už se to nestane" a tak podobně, vždy mluvte konkrétně: "udělám xyz, abych už abc nemusela dělat."

+2/0
6.2.2016 0:12

O27l85g68a 80S33t56o64j96a68n65o89s47k25a 1278726319941

Nojo takové výbuchy znám. A to mám deti jen dve. Nejhorší je když jim to člověk řekne několikrát v klidu,pak několikrát důrazně a pak prostě vybouchnu a zařvu. Co me mrzí je ze oni vážně poslechnou až kdyz zařvu,ráda by jsem si ušetřila hlasivky. A na nějaké diskuze kolikrát není čas,když potřebujete aby se dite klasika po ránu rychle najedlo,obleklo nebo vůbec vstalo..... a občas taky přihodim omluvu. Když vím ze to bylo zbytecne.prostě matky jsou větší nervaci když jsou víc s detmi. Tatínky tolik nezlobi,ty si užívají pokud jsou s nimi malo

+3/0
5.2.2016 23:57

M18i68c95h62a82e69l17a 85L15h15o17t47s15k39á 2409956278227

Když křičím neoprávněně, z nervů, hormonů, únavy, nebo některému z dětí křivdím, omluvím se. Pokud je to oprávněné, a je to součástí vymezení hranic, rozhodně se neomlouvám. Děti jsou propuštěny do svých komnat a když se uklidní, často se mají za co omlouvat ony. A musí vědět za co se omlouvají. V tomhle panuje rovnost... Jediný rozdíl v hierarchii je ten, že mé děti na mě nesmí nikdy křičet. Jsem rodič. O něco vyšší šarže... ;-)

+4/−1
5.2.2016 23:35

V38e35n32d84u24l85a 94S72z71l62a95u58e72r30o77v13á 7152736477378

Šarže? Vy a Vaši potomci jste v armádě?

0/0
6.2.2016 21:56

J44a26r61m93i27l50a 56M59a63c36h58o50v97á 9145434958714

...zdá se mi normální, když něco přepísknu omluvit se...jak dítěti, tak dospělému...to samé používám a učím používat děti slůvka děkuji, prosím, tak taky promiň...co je na tom špatného...mamina z článku je sama na tři malé rarášky, tak není se co divit, že jí sem-tam bouchnou saze...možná by to chtělo více do rodiny alespoň pro pár příštích let zkusit víc zaangažovat tatínka-kamioňáka...:-)

+1/0
5.2.2016 23:10

J33a53r20o67s20l96a53v89a 56K41a86n69i12o33k65o58v89á 7772229722377

Šalomoun - kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Omlouvání se, myslím si, to bych asi nedělala. Když už, tak si k nim sednout, a vysvětlit jim třeba - víš proč jsem se rozzlobila? a snažit se jim to tak nějak vysvětlit.. Já jsem taky občas "ujela" a zvýšila pořádně hlas, ale nediskutovala jsem o tom. Děcka si musí odmala zvykat, že jsou určité limity toho, co jim "projde". Že jsou meze, které se musí naučit respektovat... a že když je překročí.. tak musí s nějakou reakcí počítat..

+1/−1
5.2.2016 18:50

M66i72c38h44a19e45l13a 55L60h67o86t80s40k81á 2309366698347

Ne, omluva pokud se mýlím, nebo reaguji nepřiměřeně, je na místě. ;-) Jinak máte pravdu.

0/0
5.2.2016 23:37

T28o17m14á70š 18M69a89t60ě12j 9915918173352

1) řeknu jednou nic, řeknu podruhé nic, pak hvízdnu a řeknu po třetí.

2) A pokud stále nic ... tak holt zařvu. Naprosto klidně a kontrolovaně až se zatřepou okenní tabulky.

3) A pokud ani toto nezabere (a je to něco důležitého) tak prostě následuje rána.

Ano jsem psychopat, asociál a zasloužím do pekla...

+9/0
5.2.2016 14:42

K30l32á43r65a 80T80r32n10k61o50v44á 3944729984879

Nevypadá to, že by si dotyčná v tom koloběhu mohla najít čas na nějakou zálibu.

+13/0
5.2.2016 13:38

I71v51a 45K32a30i53s93e65r33o95v63a 6688541574428

Myslím ,že paní je úplně normální, na 3 malé kluky je sama, ještě chodí práce ... přece není robot:-)

+8/0
5.2.2016 14:00

J20a62n 52F42r65o58l95í26k 6486540465334

Také to nepovažuji za nějaký extrém. Mé mladší vnuky jsme pojmenovali demolični četa. Někdy mě přiváděli k šílenství (a pak si vzpomenu co mě říkala moje matka o mém chování k babičce ve věku 4-5 let a tom jablku co nepadá daleko od stromu) a já vybuchnu seřvu je a někdy i spíše symbolicky seřežu. Mladší je tvrďák, ale starší (dnes 9) je citlivý a když ho po uklidnění obejmu a promluvím pár smířlivých slov tak cítím jak se ke mně tiskne a je sám rád, že je to za námi. Letos se ale třeťák (jak to jen utíká) úplně změnil a dospěl ze stádia nezbednosti k odpovědnosti zejména ve vztahu ke školním povinostem. Prostě člověk si to nesmí moc brát. ;-)

+4/0
5.2.2016 14:24

K65l65á69r74a 45T69r12n88k60o56v69á 3864819364669

Ještě se neradujte, ještě přijde puberta, to bude teprve dílo, ale vy už jste zkušeností zjevně prošel, takže to přežijete i s vnuky.:-)

+4/0
5.2.2016 15:03

K20l68á26r22a 76T52r29n40k80o52v40á 3434389744349

No vždyť to píšu, psycholožka radí, aby chodila třeba na keramiku, to bych ráda věděla kdy.:-)

+2/0
5.2.2016 14:59

H95e76l82e29n38a 98Č62í31ž28k98o52v67á 9801631922658

Tak ona ta psycholžčina rada není v principu špatná, ale fakt je problém, co s dětmi, když třeba nemáte vůbec žádné hlídání (a manžel navíc má takovou práci, že sice stokrát může chtít, ale ani on hlídat nemůže). Druhá věc je, že člověk je kolikrát z "běžných" věcí tak utahaný, že nejlepší relax je "pitomý" spánek, a veškeré jiné věci, byť jsou jinak celkem fajn, ho odrovnají ještě víc.

+4/0
5.2.2016 15:28

K59l38á90r84a 56T32r42n69k80o45v35á 3884329144359

Máte pravdu, ale... jak říkáte, když nemá kdo hlídat a manžel nemá čas nebo není, tak takové rady akorát naštvou.

+3/0
5.2.2016 15:50

S72i24m35o59n92a 13B62ě97l67á56k47o96v22á 2330831489763

Problém je, že ono to někdy jinak než křikem nejde... i když to pak třeba člověka mrzí.

+9/0
5.2.2016 13:34

B86o85h80u15m47i88l77a 73M43a23j48e91r72o73v97á 4247731794

A když křičí na vás vaše dítě kterému je přes třicet tak by se mělo také omluvit co??????

+1/0
5.2.2016 13:31

H53e54l14e10n62a 95Č40í33ž37k18o34v30á 9451951962588

Není to hezké, ale fakt je, že lidi na sebe ječí dost často. Ono je občas lepší ječet než v sobě dusit zlobu. Taky je rozdíl, jak a proč na sebe ječíme... zda prostě proto, že nám obyčejně křupají nervy, nebo třeba proto, že si myslíme, že jsme něco víc než jiní. Ale to už je "filosofování", nechme ho v této debatě spadnout pod stůl.

Ano, je mi už dávno přes třicet, a občas (coby spíše temperamentní jedinec) ječím na svou matku. Ovšem, ona je také poněkud temperamentní, a tak zase ječí na mě. A většinový výsledek? Nakonec si padneme kolem krku, jedna druhé se omlouváme, vysvětlujeme, že už to prostě jinak nešlo, že to v dané chvíli "muselo ven". Pak si dáme víno, popovídáme si o babičce, prababičce, o celé rodině, navzájem se dojmeme, brečíme, dáme si pusu a nakonec si třeba pustíme nějaký pěkný film. Ale... věci se většinou vyjasní.

Zato... otec na mě neječel nikdy. Ani já na něho. Náš vztah byl mlčenlivý (byť slušný a korektní), emoce byly jakoby "zakázané", když se mu něco nelíbilo, jenom na mě vyčítavě koukal (a věřte, bylo to strašné, pro mě mnohem větší trest než nějaké ječení)... ale cca od mých 15 let jsme si spolu neměli co říct (snad proto, že jsme si nic pořádného neřekli nikdy). Aby bylo jasno: táta byl hodný, měl mě rád, já jeho taky, ale neuměl to dát najevo, zásadně totiž neprojevoval své city (pozitivní ani negativní) přímočarým způsobem, styděl se za ně... A výsledek? Velmi jsme se navzhájem odcizili. Zatímco s "ječící" matkou mám hezký vztah dodnes.

+9/0
5.2.2016 13:49

J12a46n 32F30r35o34l57í84k 6586890235154

Vidím to trošinenku jinak. My chlapi moc na emoce nejsme. Dlouho je klid a teprve když mísa trpělivosti překyne hrozí pohroma. Ženy jsou přirozené vůdkyně (kdyby to tak nebylo obědvali bychom večer, spousta věcí v domácnosti by kulhala a mnozí by se nenarodili) a když se sejdou dvě velitelky bývá oheň na střeše. Proto se matka s dcerou snáší někdy špatně.

+2/0
5.2.2016 14:32

H93e82l49e82n48a 53Č39í92ž71k85o32v83á 9731231602688

Já si tak úplně nemyslím, že by problém tkvěl v tom, že "chlapi na emoce nejsou". Prožila jsem v životě dva velmi intenzivní romantické milostné vztahy (první, to jsem byla velmi mladá, skončil tragicky, smrtí mého milovaného; v tom druhém stále žiju, už čtrnáctým rokem, jde o mého manžela), a v obou případech šlo o velmi emotivní muže, nezakrývající své city. Ale možná oba dva tvoří nějakou výjimku, to nedokážu posoudit, připouštím, že mohu žít v nějaké "bublině" (třeba už proto, že manžel je umělec, takže je dost možné, že se, pokud jde o emoce, nějak "vymyká"). Ostatně se podívejme na klasické romány, plné emocí, jejichž tvůrci jsou většinou muži (jako takový exemplární příklad mě napadá "Paní Bovaryová")... Podívejme se na výtvarné umění, malíři také byli většinou muži, a jaké jsou to emoce, jaké jsou to veliké city...

Druhá věc, s níž bych ve Vašem příspěvku polemizovala, je konstatování, že ženy jsou vůdkyně (ale zase to samozřejmě mohu brát jen z vlastní subjetivní zkušenosti, neodvažuji se zobecňovat); to, že jsem vzteklá (což tedy, to musím přiznat), ještě neznamená, že jsem dominatní; naopak se považuji, v partnerském vztahu za osobu spíše submisivní, až v takovém tom "tradičním" smyslu. Víte, myslím, že něco jiného je temperament, a něco jiného otázka submisivity vs. dominance. Ale, ježíšmarjá, to už zase filosofuji, měl by mi to někdo zakázat.:-)

+5/0
5.2.2016 15:08

J48a22r76o51s94l24a71v61a 91K52a54n29i96o28k50o71v82á 7342399542687

Já myslím, že to není tak jednoznačné, že mezí obojími jsou jedinci s rozdílnými náturami. Většinou jsou manželské dvojice s rozdílným stupněm emocí, někde je kliďas chlap, jinde ženská. Myslím, že je to "lepší složení", reálnější, než oba emociálně stejní.

0/0
5.2.2016 19:04

J51a81r91o66s14l85a25v 23J47o55s21e72f 5872460460224

Mám řešení: S dětmi odjet do Norska na výlet a tam jim před sociálkou dát pár facek. A je to vyřešené jednou pro vždy! :-)

+11/0
5.2.2016 12:10

T84o89m37á55š 47T53r96á42v55n18í80k 6145584214245

Tak jsi měkká. Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý.

+3/0
5.2.2016 11:37

L59e42n80a 61P85á92t55k18o42v79á 8621453164379

no to se říká, ale zase vychovat ohnutého člověka ?

+2/−1
5.2.2016 19:51

A66l86e50n15a 37V85e29s51e64l49á 3463971655638

Neviděla bych to příliš dramaticky. Ta výchova a prostředí je složitější komplex...

Máte rodinu, kde se hodně huláká a taky hodně objímá... Někde je to tím, že se sešly hysterické nevyzrálé osobnosti a jde tam o nervy a někdy je to prostě jen "italský" temperament a všichni včetně dětí jsou v pohodě. A když s nimi chvíli jste, většinou poznáte, o který typ jde, i když to podle těch hlavních projevů to vypadá jako to samé...

+9/0
5.2.2016 11:37

H85e71l40e10n89a 34Č33í73ž29k44o54v91á 9381811942758

Ježíšmarjá, proč se neomluvit? Když udělám něco, za čím si nestojím, co mě pak mrzí (a to se asi stává skoro každému, nikdo není dokonalý), tak normálně řeknu "promiň, to jsem přehnala", ať už jde o dítě či dospělého, pusa mi kvůli tomu přece neupadne.

+14/0
5.2.2016 11:31
Foto

T84o17m89á14š 88D31v40o98ř31á35k 7935176767411

Ano omluvte se jim. Dneska se děti nebijou, nekřičí se na ně a pouze se s nimi diskutuje. A potom nám vyroste perfektní generace "malých Holanďanů", kteří se sice nebudou umět chovat, ale zase budou mít na vše vlastní názor... Grrr

+4/−5
5.2.2016 10:53

H25e87l36e91n31a 69Č49í61ž55k81o13v91á 9671151602458

A proč by se děti bít měly? Nevím, ale v "mém" vesmíru je normální nebít nikoho.

+6/−2
5.2.2016 11:33
Foto

J56i47ř56í 88D63v38o17ř61á74č64e40k 5404783644403

"Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?"

Místo křiku použijte metodu "pár facek", je to rychlé a velmi účinné, pokud to nedokážete, tak si těch pár facek dejte sama.

+4/−11
5.2.2016 10:28

D26a95v87i29d 65P64e46t59r34ž35e32l61a 2186104953620

Nejdříve sobě, aby věděla jaké to je, a pak dětem. A doporučuji spíše, aby požádala někoho jiného, ať jí dá v nestřežené chvíli pár facek, ať ví, jaké to je (dítě taky nefackuje samo sebe).

+6/0
5.2.2016 10:47

S35i47m84o77n56a 59B86ě76l85á80k74o27v65á 2390181819903

Dítě se taky nefackuje v nestřežené chvíli, ale pouze výjimečně v situaci, kdy samo dobře ví, za co to bylo...

+9/0
5.2.2016 13:28

J51a86n 95F79r85o94l79í20k 6866320635404

Svého syna jsem v životě uhodil jen jednou a dodnes toho lituji a jeho vnuky vždy jen symbolicky. "To nebolí"směje se mě ten starší. "Já vím" odpovídám mu." "Jen Ti ukazuji co by jsi zasloužil". Inteligentní děti se bít nemají nikdy.

+1/−1
5.2.2016 14:37

L75e98n60a 77P12á15t91k92o85v83á 8651183204429

Jsme lidi nejsme stroje a opravdu nevím proč bych nemohla svému dítěti říci "promin ze jsem křičela, omlouvam se"

+16/0
5.2.2016 10:24

D84a89r29i93n93a 26M50a70l66k23o10v81a 4488527155663

Třeba taky "nechtěla jsem křičet, ale v dané chvíli jsem nevěděla, jak jinak vám dát najevo, že to, co děláte, není správné, protože když vás upozorňuji mírněji, nereagujete". Záleží, v jaké situaci paní vybuchne, ale myslím, že rozbitá hračka mohla být jen poslední v řadě jiných událostí, kdy pomyslný džbán přetekl.

+10/0
5.2.2016 10:42

L68e37n33a 45P20á81t23k48o63v33á 8261883144679

A vidíte mě ALE nepřipadá jako omluva ale výmluva. Bud se člověk chce opravdu omluvit a omluví se ...nebo přijde to ale. Když se Vám někdo omlouvá a pak dodá ALe připadá Vám to ještě jako upřímná omluva nebo začátek diskuse o problému proč to bylo a obhajoba chování za které měla omluva přijít? Mě to druhé

+5/−1
5.2.2016 10:55

D30a86r69i52n19a 88M90a92l37k46o89v15a 4418467775293

Mně přijde logické k omluvě vysvětlit důvod, proč k tomu křičení došlo. Pokud tedy není příčina to, že mě někdo vytočí v práci, protože to se dětí netýká a omluva bez ale je na místě. Podle článku je ten výbuch reakce na něco, co se paní nelíbí na chování dětí, tak proč to s nimi neprobrat.

+7/0
5.2.2016 11:59

H65y48n87e29k 24M38o83c74e32k 5122750794

Děti nezlobí, to je jen náš pohled, jedná se o rodičovskou neschopnost... jediná rada, začít to (křičení) řešit co nejdříve, odborně a u sebe. Tak např. když paní zmiňuje, že na děti křičí z důvodu, že si rozbily hračku. Proč na ně křičí, proč se na ně hněvá? Hračka patří dětem, jestliže si ji rozbily, je to jejich věc, budou mít nefunkční hračku. Co paní na tom vadí? Že byla hračka drahá? Má jim říci, že si rozbily drahou hračku, na novou nemáme peníze, takže ji budou mít rozbitou, nebo ji mít nebudou vůbec (hračka se vyhodí). Křik, zloba a následné omluvy nic neřeší. Vím, že se to jednoduše napíše, ale není to snadné, důležité je umět udělat si na děti čas a používat selský rozum... a jak řešit odborně? na nejnižší úrovni např. získat a praktikovat informace z dobrých výchovných knížek, na té vyšší pak např. návštěvou u odborníka (psycholog, psychoterapeut)... nechci dělat reklamu, ale mohu vřele doporučit přečíst si knihu od L. Prekopové, Jak žít a nezbláznit se.

+1/−4
5.2.2016 9:35

L39u69c10i60e 65S98m92o22l22í94k42o26v75á 9741104863543

tak mě by ale taky naštvalo, že si děti neváží věcí co jsem jim dala

+4/0
5.2.2016 9:47

H14y49n76e70k 43M67o76c11e84k 5522900124

Dobře, otázka je, proč si děti těch věcí neváží? Asi si jich vážit nemusí... Třeba jim hodní rodiče koupí hračku novou, nebo děti mají hraček hodně atd... nebo jiná otázka, proč hračku rozbijí? Třeba děti chtějí upoutat pozornost... je potřeba zjistit příčinu.

Osobně bych se zajímal o to, když si dítě hračku rozbije, jestli to dítě mrzí, nebo ne... pokud ne, je něco špatně. Pokud ano, mělo by dítě přispět svým dílem na opravu, nebo pořízení nové hračky, nebo je taky možné, že novou hračku mít nebude (v dohledné době).

A ještě se vrátím zpět k tomu článku: paní popisuje, že tak tak stíhá odvést děti ráno do školky. Pokud toto nevyřeší (nejen ona sama) co nejdříve, nastane velký problém, až začnou děti docházet do školy. Kdo bude ráno odvádět, stíhat nebude vůbec, nastoupí pobízení (marné), rozkazy, křik, zloba...

Pozitivní z přístupu paní vidím, že si uvědomuje, že něco není v pořádku, a chce to řešit. Jen neví jak. Držím jim všem palce.

+1/−3
5.2.2016 10:09

D94a30v16i22d 20P62e66t46r38ž48e42l53a 2646174693150

A proč by měly? Je to jen Vaše blbost, že něco očekáváte - vadí to Vám, ne jim. A nikdo Vám nedává právo toto Vaše naštvání projektovat na druhé (obzvláště na děti).

+2/−2
5.2.2016 10:48







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.