Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Diskuse k článku

Poradna: Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?

Dost často si připadám jako naprosto nemožná matka. Někdy mi taky ujedou nervy a na své předškolní děti křičím, pak se jim omlouvám a je mi to celé strašně líto. Čtenářka Matylda poslala dotaz do rodinné poradny.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

T30e69r25k73a 64Č14e52r59v74e38ň25á74k68o95v34á 8828631506277

Přijde mi, že hlavní problém není ani tak v tom důsledku- tedy křičení na děti- ale v příčině. Paní je přetažená, na všechno sama, mít chlapa kamioňáka je skoro stejné, jako být na děti sama (snad krom finanční stránky věci). Protože, v drtivé většině případů, ten když přijede, tak se nevrhne na hlídání dětí a výchovu, chce se hlavně vyspat, najíst a odpočinout si. A paní musí kolem dětí ještě prát manželovi a starat se o něj (aspoň obecně, samozřejmě může být muž světlá výjimka). Nedivím se, že je přetažená, nevyspaná a občas jí ujedou nervy, ruku na srdce, v její situaci bych na tom byla stejně. Docela by mě zajímalo, čí nápad to byl, pořídit si 3 děti, když věděli, že na ně bude v podstatě sama. Pokud chlapa, tak je to pěkný sobec. Řešení bych viděla spíš v tom, že by muž, byť za cenu snížení finančního standartu v rodině, upustil od kamioňákování a našel si práci tak, aby byl více doma. Pak by se mohli o povinnosti lépe podělit, a nevystresovaná, odpočatá maminka je pro rodinou pohodu důležitější než pár tisícovek měsíčně....

+2/0
8.2.2016 9:11
Foto

M41a12r96i29e 30P43o53k41o85r82n82á 9745464560

Jenže ten pán nejezdí s kamionem pro zábavu, vydělává penízky. To by bylo lepší, aby omezila chození do práce ona, aspoň na čas. Paní prostě není stavěná, aby stihla spoustu práce. Má snad automatickou pračku, možná i myčku nádobí. Můj muž spoustu let odjížděl na celý týden, z domu vůbec nebyl zvyklý dělat domácí práce. Když si žena umí zorganizovat čas, tak udělá spoustu práce doma i na zahradě. Předpokládám, že paní ani po večerech nešije oblečení na děti. Podle mne je chyba v její neschopnosti nebo lpění na zbytečnostech, vždyť děti za chvíli povyrostou a budou pomáhat s úklidem apod. Kdyby byla důsledná, tak už má děcka navyklá a ušetří si zbytečné řvaní.

0/0
8.2.2016 11:33

T55e46r43k23a 92Č10e60r69v74e52ň53á54k25o77v57á 8848971526707

Vždyť nikde nepíšu že její muž jezdí s kamionem jen tak, pro srandu králíkům. Chápu, že peníze být musí, ale dají se vydělat i jinak, nejen ježděním po světě. Vy jste možná superžena a zvládnete všechno, to Vám gratuluji, ale ne všechny jsme tak úžasné. Pokud se paní vybodne na práci, aby byla doma, tak na tom budou finančně zhruba stejně, jako kdyby se pán vybodl na kamion a šel hákovat do fabriky + paní zůstala ve své práci. Navíc si dovedu představit, že paní chce vypadnout mezi lidi a ne jen řešit kakání, čurání a hračky. A taky si myslím, že pro tři kluky bude lepší, když je bude táta vychovávat a nebude to jenom ten "divnej chlap co doma jednou za dva týdny stráví víkend". Osobně bych se nenechala uvrtat do tří dětí, kdybych věděla, že chlap nebude po ruce, abych se na něj mohla spolehnout. Jedno, dvě ještě budiž, ale tři? Jen se snažím říct- nesuďte tak rychle.

0/0
8.2.2016 11:48


Foto

M71a20r77i33e 50P94o39k20o72r65n75á 9915624780

Tak já superžena rozhodně nejsem, protože jsem dost často odsunula z mého hlediska nepodstatné věci, jako třeba umývání každého ještě nezaschlého mušince(berte jako přirovnání a nadsázku), ale ty děti jsem měla taky tři. Paní si stěžuje hlavně na to vodění do školky, což je tedy banalita naprostá. Myslím, že ta by si stěžovala, i kdyby manžel byl po ruce. Ona je asi opravdu případ, který na takovou rodinu "nemá". Má zaměstnání, které nevyžaduje žádné další zvyšování kvalifikace a podobně. Co by dělala v tom případě?

0/0
8.2.2016 16:45

J27o22s59e90f 68K70r49o65u71p37a 1549742746278

Nebo, ať zůstane žena s dětmi doma;-)

0/0
8.2.2016 18:51
Foto

M74a82r10i84e 39P14o74k46o77r22n92á 9285624880

Když na ně neřve pořád, tak snad se tak moc neděje. Hračky neřešit, nedostanou hned tak nové a hotovo, při vypravování do školky mít časovou rezervu, trvat na dodržování časového harmonogramu a vyhnout se nějakému kvaltovacímu stresu. Kdysi jsem to zažila. Rezervu jsem neměla jen pro případ, že se nejmladší pokaká a já budu muset převlíkat. Musela jsem stihnout městský autobus s dětmi, pak zas ze školky stihnout další přejezd do práce. Křikem bych nespravila vůbec nic, prostě to muselo odsejpat a bez diskuzí. V práci jsem musela označit štípačku v 7.00, v obchodě snad paní nenastupuje tak brzy.

+2/0
7.2.2016 23:33

J87o13s97e59f 90K75r97o65u97p93a 1389802306158

Spíš by to chtělo trochu se uklidnit, co třeba takhle milenec, to pomáhá;-)

0/0
6.2.2016 15:18

V48l50a78d74i29m21í45r 89J65i90r62k57a 7134806444468

Tady je rada drahá. Neomluvit se může způsobit stejné potíže jako se omlouvat přespříliš. Ve hře je důvěra dítěte, pokud znejistí, není to dobře. Je malé, má zjednodušené chápání, ještě potřebuje maminku prakticky neomylnou. Na omluvy a nějaké rozbory chování má ještě čas, až pobere více rozumu. Vaše dobrá vůle by se mohla snadno zvrtnout v opak. Tady pozor a vážit na lékárnických vahách.

+2/0
6.2.2016 14:04

M96i49c18h59a77e67l39a 93N83o98v29á19k84o15v55á 9572824683966

Omluvit se dítěti, pokud vůči němu uděláte něco, co jste nechtěla, by mělo být normální. to není znakem slabosti, ale naopak sebedůvěry, protože je vám jasné, že to vaši rodičovskou roli a autoritu neohrozí. Kde jinde se mají děti naučit, že v některých situacích je prostě potřeba se omluvit a vše odkoukávají od rodičů.

Chápu, že toho má paní plný brejle, 3 děti v tomhle věku a kluci, to musí být mazec. Já bych doporučila vykašlat se an spoustu prkotin a řešit jen ty opravdu nejdůležitější věci a hranice, on totiž zpětně si člověk i kolikrát uvědomí, že ve výchově zbytečně řešil nedůležité věci a moc to hrotil. Že někdy něco nechtěně rozbijí, zničí, vylejí, jsou to jen věci....Z dětí vyrostou fajn lidi, pokud jsou fajn rodiče a vymezí jim nepříliš přísné hranice. Pokud se to přehání na obě strany, tak to je blbě.

+7/0
6.2.2016 9:06

R36u43d27o98l50f 53K97l47u17s95a42l 8717264309601

Zkuste se "neomlouvat", ale říci, že "vás to mrzí". Zní to mnohem lépe a je to pro dítě mnohem pochopitelnější. Nedávejte pak obecné sliby typu "už se to nestane" a tak podobně, vždy mluvte konkrétně: "udělám xyz, abych už abc nemusela dělat."

+2/0
6.2.2016 0:12

O95l87g72a 69S36t80o20j83a90n30o91s35k14a 1598446149741

Nojo takové výbuchy znám. A to mám deti jen dve. Nejhorší je když jim to člověk řekne několikrát v klidu,pak několikrát důrazně a pak prostě vybouchnu a zařvu. Co me mrzí je ze oni vážně poslechnou až kdyz zařvu,ráda by jsem si ušetřila hlasivky. A na nějaké diskuze kolikrát není čas,když potřebujete aby se dite klasika po ránu rychle najedlo,obleklo nebo vůbec vstalo..... a občas taky přihodim omluvu. Když vím ze to bylo zbytecne.prostě matky jsou větší nervaci když jsou víc s detmi. Tatínky tolik nezlobi,ty si užívají pokud jsou s nimi malo

+3/0
5.2.2016 23:57

M44i83c17h13a79e50l66a 16L79h29o32t97s51k36á 7136871339198

Když křičím neoprávněně, z nervů, hormonů, únavy, nebo některému z dětí křivdím, omluvím se. Pokud je to oprávněné, a je to součástí vymezení hranic, rozhodně se neomlouvám. Děti jsou propuštěny do svých komnat a když se uklidní, často se mají za co omlouvat ony. A musí vědět za co se omlouvají. V tomhle panuje rovnost... Jediný rozdíl v hierarchii je ten, že mé děti na mě nesmí nikdy křičet. Jsem rodič. O něco vyšší šarže... ;-)

+4/−1
5.2.2016 23:35

V66e83n22d42u25l26a 58S36z77l58a28u92e87r71o90v67á 7372426227578

Šarže? Vy a Vaši potomci jste v armádě?

0/0
6.2.2016 21:56

J26a47r16m63i56l61a 87M85a49c92h88o46v79á 9505764308614

...zdá se mi normální, když něco přepísknu omluvit se...jak dítěti, tak dospělému...to samé používám a učím používat děti slůvka děkuji, prosím, tak taky promiň...co je na tom špatného...mamina z článku je sama na tři malé rarášky, tak není se co divit, že jí sem-tam bouchnou saze...možná by to chtělo více do rodiny alespoň pro pár příštích let zkusit víc zaangažovat tatínka-kamioňáka...:-)

+1/0
5.2.2016 23:10

J12a67r90o53s52l71a18v87a 86K41a59n16i82o97k69o74v74á 7912299772587

Šalomoun - kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Omlouvání se, myslím si, to bych asi nedělala. Když už, tak si k nim sednout, a vysvětlit jim třeba - víš proč jsem se rozzlobila? a snažit se jim to tak nějak vysvětlit.. Já jsem taky občas "ujela" a zvýšila pořádně hlas, ale nediskutovala jsem o tom. Děcka si musí odmala zvykat, že jsou určité limity toho, co jim "projde". Že jsou meze, které se musí naučit respektovat... a že když je překročí.. tak musí s nějakou reakcí počítat..

+1/−1
5.2.2016 18:50

M84i63c37h72a86e84l69a 80L22h47o93t70s15k35á 7736311149728

Ne, omluva pokud se mýlím, nebo reaguji nepřiměřeně, je na místě. ;-) Jinak máte pravdu.

0/0
5.2.2016 23:37

T75o96m75á69š 29M38a78t65ě94j 9285708143572

1) řeknu jednou nic, řeknu podruhé nic, pak hvízdnu a řeknu po třetí.

2) A pokud stále nic ... tak holt zařvu. Naprosto klidně a kontrolovaně až se zatřepou okenní tabulky.

3) A pokud ani toto nezabere (a je to něco důležitého) tak prostě následuje rána.

Ano jsem psychopat, asociál a zasloužím do pekla...

+9/0
5.2.2016 14:42

K57l51á13r26a 13T63r80n65k86o48v16á 3734929644449

Nevypadá to, že by si dotyčná v tom koloběhu mohla najít čas na nějakou zálibu.

+13/0
5.2.2016 13:38

I76v72a 95K53a70i28s53e79r81o25v43a 6988921314898

Myslím ,že paní je úplně normální, na 3 malé kluky je sama, ještě chodí práce ... přece není robot:-)

+8/0
5.2.2016 14:00

J50a19n 18F88r46o28l12í19k 6706670335174

Také to nepovažuji za nějaký extrém. Mé mladší vnuky jsme pojmenovali demolični četa. Někdy mě přiváděli k šílenství (a pak si vzpomenu co mě říkala moje matka o mém chování k babičce ve věku 4-5 let a tom jablku co nepadá daleko od stromu) a já vybuchnu seřvu je a někdy i spíše symbolicky seřežu. Mladší je tvrďák, ale starší (dnes 9) je citlivý a když ho po uklidnění obejmu a promluvím pár smířlivých slov tak cítím jak se ke mně tiskne a je sám rád, že je to za námi. Letos se ale třeťák (jak to jen utíká) úplně změnil a dospěl ze stádia nezbednosti k odpovědnosti zejména ve vztahu ke školním povinostem. Prostě člověk si to nesmí moc brát. ;-)

+4/0
5.2.2016 14:24

K87l58á68r94a 36T72r43n87k31o32v27á 3434389144719

Ještě se neradujte, ještě přijde puberta, to bude teprve dílo, ale vy už jste zkušeností zjevně prošel, takže to přežijete i s vnuky.:-)

+4/0
5.2.2016 15:03

K30l10á69r63a 86T43r96n96k96o65v14á 3274269744629

No vždyť to píšu, psycholožka radí, aby chodila třeba na keramiku, to bych ráda věděla kdy.:-)

+2/0
5.2.2016 14:59

H34e85l47e21n64a 30Č22í29ž17k35o58v43á 9671281912738

Tak ona ta psycholžčina rada není v principu špatná, ale fakt je problém, co s dětmi, když třeba nemáte vůbec žádné hlídání (a manžel navíc má takovou práci, že sice stokrát může chtít, ale ani on hlídat nemůže). Druhá věc je, že člověk je kolikrát z "běžných" věcí tak utahaný, že nejlepší relax je "pitomý" spánek, a veškeré jiné věci, byť jsou jinak celkem fajn, ho odrovnají ještě víc.

+4/0
5.2.2016 15:28

K60l42á56r80a 19T11r13n45k72o90v61á 3714399314549

Máte pravdu, ale... jak říkáte, když nemá kdo hlídat a manžel nemá čas nebo není, tak takové rady akorát naštvou.

+3/0
5.2.2016 15:50

S27i23m67o96n41a 95B27ě48l50á18k79o61v38á 2380101399773

Problém je, že ono to někdy jinak než křikem nejde... i když to pak třeba člověka mrzí.

+9/0
5.2.2016 13:34

B14o90h53u84m68i92l53a 33M81a11j47e73r68o49v89á 4847801404

A když křičí na vás vaše dítě kterému je přes třicet tak by se mělo také omluvit co??????

+1/0
5.2.2016 13:31

H30e98l31e60n77a 42Č93í16ž72k38o48v74á 9171721612838

Není to hezké, ale fakt je, že lidi na sebe ječí dost často. Ono je občas lepší ječet než v sobě dusit zlobu. Taky je rozdíl, jak a proč na sebe ječíme... zda prostě proto, že nám obyčejně křupají nervy, nebo třeba proto, že si myslíme, že jsme něco víc než jiní. Ale to už je "filosofování", nechme ho v této debatě spadnout pod stůl.

Ano, je mi už dávno přes třicet, a občas (coby spíše temperamentní jedinec) ječím na svou matku. Ovšem, ona je také poněkud temperamentní, a tak zase ječí na mě. A většinový výsledek? Nakonec si padneme kolem krku, jedna druhé se omlouváme, vysvětlujeme, že už to prostě jinak nešlo, že to v dané chvíli "muselo ven". Pak si dáme víno, popovídáme si o babičce, prababičce, o celé rodině, navzájem se dojmeme, brečíme, dáme si pusu a nakonec si třeba pustíme nějaký pěkný film. Ale... věci se většinou vyjasní.

Zato... otec na mě neječel nikdy. Ani já na něho. Náš vztah byl mlčenlivý (byť slušný a korektní), emoce byly jakoby "zakázané", když se mu něco nelíbilo, jenom na mě vyčítavě koukal (a věřte, bylo to strašné, pro mě mnohem větší trest než nějaké ječení)... ale cca od mých 15 let jsme si spolu neměli co říct (snad proto, že jsme si nic pořádného neřekli nikdy). Aby bylo jasno: táta byl hodný, měl mě rád, já jeho taky, ale neuměl to dát najevo, zásadně totiž neprojevoval své city (pozitivní ani negativní) přímočarým způsobem, styděl se za ně... A výsledek? Velmi jsme se navzhájem odcizili. Zatímco s "ječící" matkou mám hezký vztah dodnes.

+9/0
5.2.2016 13:49

J77a69n 58F29r24o72l58í93k 6786740805674

Vidím to trošinenku jinak. My chlapi moc na emoce nejsme. Dlouho je klid a teprve když mísa trpělivosti překyne hrozí pohroma. Ženy jsou přirozené vůdkyně (kdyby to tak nebylo obědvali bychom večer, spousta věcí v domácnosti by kulhala a mnozí by se nenarodili) a když se sejdou dvě velitelky bývá oheň na střeše. Proto se matka s dcerou snáší někdy špatně.

+2/0
5.2.2016 14:32

H89e75l56e96n79a 39Č56í53ž22k20o90v62á 9301241842178

Já si tak úplně nemyslím, že by problém tkvěl v tom, že "chlapi na emoce nejsou". Prožila jsem v životě dva velmi intenzivní romantické milostné vztahy (první, to jsem byla velmi mladá, skončil tragicky, smrtí mého milovaného; v tom druhém stále žiju, už čtrnáctým rokem, jde o mého manžela), a v obou případech šlo o velmi emotivní muže, nezakrývající své city. Ale možná oba dva tvoří nějakou výjimku, to nedokážu posoudit, připouštím, že mohu žít v nějaké "bublině" (třeba už proto, že manžel je umělec, takže je dost možné, že se, pokud jde o emoce, nějak "vymyká"). Ostatně se podívejme na klasické romány, plné emocí, jejichž tvůrci jsou většinou muži (jako takový exemplární příklad mě napadá "Paní Bovaryová")... Podívejme se na výtvarné umění, malíři také byli většinou muži, a jaké jsou to emoce, jaké jsou to veliké city...

Druhá věc, s níž bych ve Vašem příspěvku polemizovala, je konstatování, že ženy jsou vůdkyně (ale zase to samozřejmě mohu brát jen z vlastní subjetivní zkušenosti, neodvažuji se zobecňovat); to, že jsem vzteklá (což tedy, to musím přiznat), ještě neznamená, že jsem dominatní; naopak se považuji, v partnerském vztahu za osobu spíše submisivní, až v takovém tom "tradičním" smyslu. Víte, myslím, že něco jiného je temperament, a něco jiného otázka submisivity vs. dominance. Ale, ježíšmarjá, to už zase filosofuji, měl by mi to někdo zakázat.:-)

+5/0
5.2.2016 15:08

J93a74r21o84s82l50a17v20a 81K10a84n58i12o83k63o28v34á 7142489722277

Já myslím, že to není tak jednoznačné, že mezí obojími jsou jedinci s rozdílnými náturami. Většinou jsou manželské dvojice s rozdílným stupněm emocí, někde je kliďas chlap, jinde ženská. Myslím, že je to "lepší složení", reálnější, než oba emociálně stejní.

0/0
5.2.2016 19:04

J20a91r31o37s23l35a67v 78J94o98s98e87f 5502980140624

Mám řešení: S dětmi odjet do Norska na výlet a tam jim před sociálkou dát pár facek. A je to vyřešené jednou pro vždy! :-)

+11/0
5.2.2016 12:10

T57o69m25á48š 41T85r11á85v69n60í83k 6585644374285

Tak jsi měkká. Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý.

+3/0
5.2.2016 11:37

L98e13n80a 94P22á76t39k70o96v21á 8171673814339

no to se říká, ale zase vychovat ohnutého člověka ?

+2/−1
5.2.2016 19:51

A75l59e25n32a 73V48e25s33e30l15á 3373771675378

Neviděla bych to příliš dramaticky. Ta výchova a prostředí je složitější komplex...

Máte rodinu, kde se hodně huláká a taky hodně objímá... Někde je to tím, že se sešly hysterické nevyzrálé osobnosti a jde tam o nervy a někdy je to prostě jen "italský" temperament a všichni včetně dětí jsou v pohodě. A když s nimi chvíli jste, většinou poznáte, o který typ jde, i když to podle těch hlavních projevů to vypadá jako to samé...

+9/0
5.2.2016 11:37

H89e53l96e16n98a 96Č75í18ž19k87o68v21á 9281971272368

Ježíšmarjá, proč se neomluvit? Když udělám něco, za čím si nestojím, co mě pak mrzí (a to se asi stává skoro každému, nikdo není dokonalý), tak normálně řeknu "promiň, to jsem přehnala", ať už jde o dítě či dospělého, pusa mi kvůli tomu přece neupadne.

+14/0
5.2.2016 11:31
Foto

T34o28m28á62š 93D11v67o35ř90á88k 7125756827741

Ano omluvte se jim. Dneska se děti nebijou, nekřičí se na ně a pouze se s nimi diskutuje. A potom nám vyroste perfektní generace "malých Holanďanů", kteří se sice nebudou umět chovat, ale zase budou mít na vše vlastní názor... Grrr

+4/−5
5.2.2016 10:53

H98e60l31e22n13a 96Č31í72ž20k76o84v10á 9921831292638

A proč by se děti bít měly? Nevím, ale v "mém" vesmíru je normální nebít nikoho.

+6/−2
5.2.2016 11:33
Foto

J20i29ř93í 18D38v93o24ř86á98č35e35k 5544463434403

"Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?"

Místo křiku použijte metodu "pár facek", je to rychlé a velmi účinné, pokud to nedokážete, tak si těch pár facek dejte sama.

+4/−11
5.2.2016 10:28

D71a33v25i43d 66P78e84t13r73ž16e30l34a 2116124853290

Nejdříve sobě, aby věděla jaké to je, a pak dětem. A doporučuji spíše, aby požádala někoho jiného, ať jí dá v nestřežené chvíli pár facek, ať ví, jaké to je (dítě taky nefackuje samo sebe).

+6/0
5.2.2016 10:47

S53i84m71o94n65a 61B11ě79l54á36k93o83v21á 2950651889773

Dítě se taky nefackuje v nestřežené chvíli, ale pouze výjimečně v situaci, kdy samo dobře ví, za co to bylo...

+9/0
5.2.2016 13:28

J84a10n 91F76r49o40l55í29k 6166410635644

Svého syna jsem v životě uhodil jen jednou a dodnes toho lituji a jeho vnuky vždy jen symbolicky. "To nebolí"směje se mě ten starší. "Já vím" odpovídám mu." "Jen Ti ukazuji co by jsi zasloužil". Inteligentní děti se bít nemají nikdy.

+1/−1
5.2.2016 14:37

L75e49n64a 61P67á10t36k72o79v73á 8971393934979

Jsme lidi nejsme stroje a opravdu nevím proč bych nemohla svému dítěti říci "promin ze jsem křičela, omlouvam se"

+16/0
5.2.2016 10:24

D10a57r60i32n19a 86M51a57l24k78o51v53a 4608877195103

Třeba taky "nechtěla jsem křičet, ale v dané chvíli jsem nevěděla, jak jinak vám dát najevo, že to, co děláte, není správné, protože když vás upozorňuji mírněji, nereagujete". Záleží, v jaké situaci paní vybuchne, ale myslím, že rozbitá hračka mohla být jen poslední v řadě jiných událostí, kdy pomyslný džbán přetekl.

+10/0
5.2.2016 10:42

L75e76n75a 25P11á55t22k49o45v44á 8311333984789

A vidíte mě ALE nepřipadá jako omluva ale výmluva. Bud se člověk chce opravdu omluvit a omluví se ...nebo přijde to ale. Když se Vám někdo omlouvá a pak dodá ALe připadá Vám to ještě jako upřímná omluva nebo začátek diskuse o problému proč to bylo a obhajoba chování za které měla omluva přijít? Mě to druhé

+5/−1
5.2.2016 10:55

D94a22r57i46n17a 14M36a66l19k67o76v55a 4588417735723

Mně přijde logické k omluvě vysvětlit důvod, proč k tomu křičení došlo. Pokud tedy není příčina to, že mě někdo vytočí v práci, protože to se dětí netýká a omluva bez ale je na místě. Podle článku je ten výbuch reakce na něco, co se paní nelíbí na chování dětí, tak proč to s nimi neprobrat.

+7/0
5.2.2016 11:59

H25y23n56e16k 64M73o25c46e96k 5532450204

Děti nezlobí, to je jen náš pohled, jedná se o rodičovskou neschopnost... jediná rada, začít to (křičení) řešit co nejdříve, odborně a u sebe. Tak např. když paní zmiňuje, že na děti křičí z důvodu, že si rozbily hračku. Proč na ně křičí, proč se na ně hněvá? Hračka patří dětem, jestliže si ji rozbily, je to jejich věc, budou mít nefunkční hračku. Co paní na tom vadí? Že byla hračka drahá? Má jim říci, že si rozbily drahou hračku, na novou nemáme peníze, takže ji budou mít rozbitou, nebo ji mít nebudou vůbec (hračka se vyhodí). Křik, zloba a následné omluvy nic neřeší. Vím, že se to jednoduše napíše, ale není to snadné, důležité je umět udělat si na děti čas a používat selský rozum... a jak řešit odborně? na nejnižší úrovni např. získat a praktikovat informace z dobrých výchovných knížek, na té vyšší pak např. návštěvou u odborníka (psycholog, psychoterapeut)... nechci dělat reklamu, ale mohu vřele doporučit přečíst si knihu od L. Prekopové, Jak žít a nezbláznit se.

+1/−4
5.2.2016 9:35

L85u73c64i28e 57S45m82o38l95í24k80o14v72á 9191674183483

tak mě by ale taky naštvalo, že si děti neváží věcí co jsem jim dala

+4/0
5.2.2016 9:47

H54y96n79e74k 72M28o18c75e92k 5242310954

Dobře, otázka je, proč si děti těch věcí neváží? Asi si jich vážit nemusí... Třeba jim hodní rodiče koupí hračku novou, nebo děti mají hraček hodně atd... nebo jiná otázka, proč hračku rozbijí? Třeba děti chtějí upoutat pozornost... je potřeba zjistit příčinu.

Osobně bych se zajímal o to, když si dítě hračku rozbije, jestli to dítě mrzí, nebo ne... pokud ne, je něco špatně. Pokud ano, mělo by dítě přispět svým dílem na opravu, nebo pořízení nové hračky, nebo je taky možné, že novou hračku mít nebude (v dohledné době).

A ještě se vrátím zpět k tomu článku: paní popisuje, že tak tak stíhá odvést děti ráno do školky. Pokud toto nevyřeší (nejen ona sama) co nejdříve, nastane velký problém, až začnou děti docházet do školy. Kdo bude ráno odvádět, stíhat nebude vůbec, nastoupí pobízení (marné), rozkazy, křik, zloba...

Pozitivní z přístupu paní vidím, že si uvědomuje, že něco není v pořádku, a chce to řešit. Jen neví jak. Držím jim všem palce.

+1/−3
5.2.2016 10:09

D20a49v63i68d 26P79e44t12r57ž97e23l57a 2446764113410

A proč by měly? Je to jen Vaše blbost, že něco očekáváte - vadí to Vám, ne jim. A nikdo Vám nedává právo toto Vaše naštvání projektovat na druhé (obzvláště na děti).

+2/−2
5.2.2016 10:48





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.