Pane, Vaše žena vám třem poskytovala kompletní servis. Buďte k sobě upřímný, všem vám to vyhovovalo. Ona nemůže ze dne na den změnit všechno, čím až doposud žila. Na Vašem místě bych ji nechala vydýchat a tu změnu v sobě nějak zažít. Spousta lidí - ne jenom mámy, ale i tátové - se nedokáže smířit s něčím, co je najednou jinak. Pokud žena nechodí do práce, je potřeba ji poněkud zaměstnat. Snažte se jí být oporou, jakou byla ona Vám. Asi byste nepodnikal s takovým klidem, kdyby měla i ona pracovní ambice a Vy povinnost denně nakupovat a psát s dětmi úkoly. Teď potřebuje podporu ona. Tím, že asi je doma a do práce nechodí, bych začala být Vámi tam. Je nějaká oblast, která ji baví, kde by uplatnila svoje schopnosti na brigádě či zkráceném pracovním úvazku? Možná to finančně nemáte zapotřebí. Kdyby Vaše paní měla existenční nebo zdravotní problémy, vytěsnila by možná snáze to, že nyní žije nicneděláním. Vymyslela bych si služební cestu, poprosila ji o pomoc a na místě samém bych ji něčím zaměstnala. Večer bych ji za odměnu pozvala do vířivky, na večeři, atd. Prostě bych ji na Vašem místě chytře a šikovně zaměstnala. A zadruhé: máte jistě nějaké příbuzné. Domluvila bych se s nimi, že by ji na den dva potřebovali. Protože musejí pryč, hlídat děti, barák, obstarat zvířectvo....Mluvit do ní, aby se nad odchodem dětí netrápila a žila, je stejné, jako házet hrách na zeď...A udělat z ní případ pro psychiatra za to, že léta doma dělala první poslední - to si snad Vaše paní nezaslouží. Potřebuje šikovně ukázat směr. A zdravě nakopnout. Cituji: Tak si Anežko představ, ten můj kolega...holka jim vystudovala, těšili se, že ji budou mít doma, a ona si našla kluka z Ameriky a stěhuje se tam. Chudáci, viď, jedno dítě...a má takovou práci, že může mít dovolenou jednou za rok. To ji moc neuviděj, viď. To je docela hrozný, ne? Zaplaťpánbu, že máme ty děti blíž. Kdykoli sem přijedou, až budeme potřebovat...Víte, a umíte si představit, co by Vaše paní dělala, kdybyste o jedno z dětí přišli?
