Autorka zjevne cerpala z knihy "7 principu spokojeneho manzelstvi." Avsak zapomnela na sedmy princip.

A proč by měl člověk žít v nějakém vztahu? Vždycky to znamená nějaké omezování a je to člověku nepřirozené. Na světě žije spousta kultur které žádné vztahy nevytváří a žijí spokojeným životem. Vytváření dlouhodobých vztahů vzniklo až z důvodu hromadění majetku a snahou o jeho předání svým potomkům. Do té doby žili lidi svobodným životem a byli možná daleko šťastnější než dnes.

Myslíte jakousi komunitu,kde každý žije s každým,děti jsou všech - tedy prvobytně pospolnou společnost?To šlo ve společné jeskyni,ale v době bytů a rodinných domů by to moc nefungovalo.

Myslím ze já jsem v bodu 3.

Mám na to řešení, ale musí chtít oba. Prostě druhý den se probudíme a včerejší hádku si ani náznakem nepřipomínáme. Stalo se to u nás nepsaným pravidlem a proto svoji ženu obdivuji, že to dokáže. Mně to problém nedělá, jsem rád, že je konflikt za námi, zvláště když si musím připustit, že jsem ho zapřičinil.

A ideální manželství?

Pepo,pojď z té zahrady už domů,doděláš to zítra.

Je mi zima,drahá?

Ne,dostal jsi hlad.

Pár, který se nehádá je podezřelý. K manželství hádky přirozeně patří. Ale i hádky mají svá pravidla. Hádka by měla být vždy konstruktivní a ne destruktivní. A zásadní pravidlo je, že se ty dva nesmějí urážet.

Aha, pán je veliký teoretik, ale bez praxe.

Já byl nedávno na něčem co se jmenuje škola partnerství a tam nám říkali, že byla studie, že se hádají všechny páry. Více či méně. A že konflikt je prostě přirozená věc. Ale rozdíl mezi těmi kteří mají vyšší rozvodovost než těmi co ne, je v tom, jak ten konflikt umí řešit. Naučte se hádat s respektem k druhému i slyšet toho druhého. Naučte se mluvit o všem. Nehádejte se po desáté večer. Je v pořádku řešení konfliktu odložit, ale potom ten co požádal o odložení (protože je unavený, nemyslí mu to nebo na to teď nemá nervy) ať s tím pak druhý den zase přijde a dořeší se to. Prostě, neschovávat hlavu do písku a problémům čelit. Protože ou jé, problémy v manželství přijdou.

Věci jako poprosit o odpuštění a odpustit, prosit a poděkovat by taky měla být norma-ale-ne-samozřejmost.

A tak dále, a tak dále...

...držím všem v jejich manželství palce!

3 signály:

- nespíte spolu

- nejíte spolu

- nemluvíte spolu

A vždycky za to může chlap!

Když každý uzná chybu, tak je to dobře. Se ženou se hádáme. Někdy je to drsný, ale většinou zvítězí rozum a pár minut po hádce se zase tulíme. Naše chyby nám ale nedovolí se k tomu ihned postavit čelem. To přijde až po chvíli. Měl jsem spoustu žen, ale jen moje současná si dokáže připustit vlastní chyby a vyslechnout mě, když mluvím (po hádce) o vlastních chybách. Vztah byl, je a bude o vzájemném respektu.

Hezky napsáno, respekt toho druhého .

Jak už jsem dole psal, taky si nedávám pozor a občas něco nevhodného řeknu, čeho pak lituju. Mám to štěstí, že i partner se umí omluvit a přiznat chybu. Pak mám o to větší radost s ním být.

Někdy, když se s manželkou pohadame, si říkám, proč zrovna musím bejt heterosexual. Pak se to ale vždycky poměrně rychle usadí a jsem rád. Je to aspoň dobrodružství.

Myslíte si, že s chlapem byste se nehádal?

Na diamantové svatbě se ptají babičky, jestli se za těch šedesát let chtěla někdy rozvést. Ta jim odpoví: "Nikdy! My jsme vyrůstali v době, kdy bylo zvykem věci spravovat a ne je vyhazovat."

Ale to byly jiná doba. Ženy vařily, staraly se o děti a aby byl manžel spokojený.

Strašné.

Mně osobně spíše vyhovuje typ "manažerka", potom si vše můžu dělat sám