- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Taky bydlim v Bostonu. At si o Americe lide mysli cokoliv, tady to tak proste chodi. Absolventi hned po skole casto delaji jeste rok dva nekde za velmi smesny plat a ziji dal ze studentskych pujcek. Proto se ale kazdy snazi vybrst si studijni , ktery je smysluplny a jednou ho uzivi ...
myslim, ze vzdelani imigranti se znalosti jazyka, kteří by hned po prijezdu nevyzadovali zaopatreni a peníze, ale naopak chteli pracovat, by u nas také nemeli problém.
Neskutečný pan borec. Mimochodem, zde (http://www.discoverbrigham.org/steppingstrong/) můžete hlasováním podpořit projekt pana Pomahače - jakýsi kontejner na (např. výbuchem) utržené končetiny, které díky tomu vydrží živé o několik hodin déle a šance na úspěšné přišití k tělu se tak zvyšuje. Mysím, že by to mohlo být i v článku.
O těchle lidech by se mělo psát. Ne o tom, kolik gelu měl jaký sportovec na hlavě nebo si kdo kde oblékl.
Souhlasím s Vámi. Já nějak nemohu pochopit, proč je zde věnováno tolik prostoru takovým nickám, jako je třeba narcista "český Ken"...
Mně je hrozně sympatickej takovou pokoru v sobě jakou má... prostě bomba.
Tady platí pověstné " nomen omen" na 100%, neboť tento člověk vrátil chuť do života a přispěl kvalitě života tolika lidem a po takových nezávidihodných životních kolizích, že si zaslouží hlubokou poklonu...
Neskutečný člověk a když si ještě přečtu, jak se na začátku nadřel, tak si ho vážím ještě víc. Škoda jenom, že ten článek je tak krátký.
Tady si to přečtěte - závistivci, netáhla a nemakačenka - musí se prostě dřít a jít za svým snem. Každý může změnit svůj život. Kdo si jen zoufá a lituje se a závidí těm úspěšnějším, očividně někde dělá chybu - jednu a to zásadní. Přestože jsem si nejdříve říkal, plastický chirurg, tak pánovi za jeho dřinu a vytrvalostí jít za svým snem dokud se ze snu nestane realita.
Život změnit v našich podmínkách lze, ale každý nezvládne stát 120 hodin na nohou týdně. To si člověk koleduje o roztroušenou sklerózu nebo podobný zdravotní dárek. Navíc člověk musí mít v hlavě. Znám i lidi, co jsou manuálně zruční, ale jazyk je problém. Než by našli práci v cizině, asi by prostě umřeli hlady.
A musí mít i příležitost. Moji rodiče ji neměli (emigrace není ctnost a těžko z nadšení uživíte v zahraničí rodinu) a v jejich věku to už prostě nejde. A taky ne každý dokáže odsunout rodinný život o dvacet let (a u ženského pohlaví je to i nerozumné) nebo se ho úplně vzdát.