Je otázka jaké tresty. Naprostá důslednost a dodržování slov ze strany rodičů, co řeknou. Bratr, když byl asi 4letý sebou jednou práskl o zem, řval a kopal. Otec obstaral rákosku a při dalším pokusu mu pořádně nařezal na holou. A bylo, už to neopakoval.

Trochu mi tam chyb informace o tom, kolik má ten zjevně velmi samostatný kluk možností rozhodovat se podle svého. Taky jsem u dětí často narážela, než mi došlo, že existuje spousta věcí, ve kterých jim můžu přenechat iniciativu: Nechat je, ať se sami sbalí, když někam jedeme, v obchodě hledat věci podle seznamu, rozhodnout třeba jeden určitý den v týdnu, co bude k jídlu... atd. Samozřejmě to vyžaduje kontrolu, ale předškolní dítě si potřebuje být důležité a užitečné a být za to chváleno. A pokud smysluplně "vybije" potřebu samostatnosti, nevymezuje se příliš tam, kde je to problém.

Krom toho mi pomáhá seznámit děti ráno aspoň rámcově s programem dne, pak se tolik nesekají, když se  má někam jít nebo něco uklízet.

...jé... omlouvám se za chyby

Na deti se musi takticky

Holky a kluci to mají jinak. Nejhorší je ovšem podlehnout a dovolit mu to co chce, to se obrátí vždy proti rodičům. Tady to chce opravdu důslednost a táhnout za jeden rodičovskovýchovný provaz.

Žádné obavy.Bude z něj politik.

"Prosím, nebouchej mě"

Tenhle je taky dobrej: „Tebe asi štve, že nechci jet nakoupit autem, rozumím ti, autem je to asi pro tebe pohodlnější, zábavnější, ale teď půjdeme pěšky, abychom se prošli...“

Kolik má asi pí Domkařová dětí.

Těžko říci co s tím, snad uvázat na špagát, ele nutno hlídat aby se neuškrtil.

Zkuste "vejřez", určitě to přinese výsledky. V tomto věku této domluvě rozumí děti zcela určitě nejlépe.  Na vysvětlování je u kluků asi tak do 25ti brzo 

Ten náš taky zkoušel co si může dovolit. Zmaloval sem ho jednou až dvakrát s důrazným varováním, že tohle si nemůže dovolit, teď už si nedovolí a když dostane hloupý nápad, že by třeba zkusil trápit mladší sestru,  stačí dát verbálně najevo, že se blíží průšvih a ví, že sranda skončila.

Já si také myslím, že by holt jednou přetrpěl výprask skutečně rozčileného rodiče a byl by klid. Mmch. kamarádka má psa, nějakou směsku, taktéž dost jak to říct - bytostně neposlušného. Jejího tátu už jednou pořádně naštval, dostal nekompromisní výprask a od té doby poslouchá tátu jako hodinky a nic si nedovolí. Kamarádku samozřejmě neposlouchá dál.....

Domnívám se, že váš syn potřebuje krátkou, stručnou a jasnou komunikaci. „Když mě bouchneš, bolí mě to. Prosím, nebouchej mě.“ Nic ve zlém, ale ať jde paní znalkyně raději dělat něco jiného, kde nenapáchá tolik škody. Přírodu nelze přečarovat výmysly nějakých sociocosi. Ať se nám to líbí nebo ne, jsme savci a modely chování malých dětí se v mnohém neliší od modelů chování jiných savčích mláďat. V přírodě, pokud si nějaké mládě dovolí k matce příliš mnoho, tak se mu dostane důrazného upozornění, že takto ne. A nic na tom nemění fakt, že dotyčná zvířecí matka jinak vychovává své potomstvo s láskou a péčí, kterou by se od ní mohla učit nejedna matka lidská. Přesto jsou mantinely jasně nastaveny.

Zde se jedná o nemlich to samé. Pokud si dítě navyká dělat ve vzteku z matky boxovací pytel, tak skutečně potřebuje "stručnou a jasnou komunikaci", po které si ovšem nějakou dobu nebude chtít sedat na zadek. Před mnoha lety viděno u staršího kolegy z práce, jinak otce tří pěkných draků, a před pár měsíci aplikováno u vlastního mladšího syna. Ten řev nejspíš muselo být slyšet až v sousední ulici, ale maminka je od té doby nedotknutelná a v tou dobou zesilující záchvaty vzteku se velice rychle vytratily. Fungovalo to po staletí a funguje to i dnes.