To je zase titulek. K tloustnutí vede pouze to, když energie z přijaté potravy převýší energetickou potřebu těla. Nic jiného na to nemá vliv, leda že by chůzí byla přijímána ještě prána.

Vliv nemá jídlo za chůze, ale kolik toho sníme celkem a jak se hýbeme.

Snídám v posteli a stejně mám přes den hlad

Jíst za chůze? To jde?

Hmmm zajimave - zmrzlinu v kornoutu jim prakticky vzdy za chuze .... takze proto si ji v lete dopravam casto - mozek netusi, ze jsem uz zmrzlinu mel a tak chce druhy den znova a a pak zase ....

:-)

Ale vazne ... moc nechapu, proc stejny vliv nema televize.

A jak je to se ctenim pri jidle? Je to stejne jako ta chuze nebo ne?

Ale vysvetlovalo by to, proc jsem se tuhle posr.l - mozek netusil, ze jsem hodinu predtim pekne vykadil v praci, protoze jsem si pri tom cetl noviny. A tak to spustil znova, kdyz jsem byl na ulici :(

a co jste pak dělal? ;)

Ze ja jsem se lepe neucil, mohl jsem delat takoveto zasadni studie misto normalni prace. To musi mit vedci smutny pohled, kdyz se po ukonceni kariery podivaji na plody sve celozivotni prace a vidi takovehle nesmysly. Kdyz jim ale na to nekdo da penize, tak se neni co divit.

Hm, já mám pocit, že jídlo za chůze vede především k tomu, že si na něm vůbec nepochutnám. Případně k tomu, že zakopnu, upadnu, zraním se (což se mi kdysi vinou vlastní neopatrnosti stalo: v jedné ruce knihu, v druhé müsli tyčinku, na nohou nepraktické boty, pozornost veškerá žádná...). No, chybami se člověk učí, tak od té doby za chůze nejím ani nečtu. Ale že by člověk, který jí za chůze, nutně pozřel víc potravy... no nevím. Já to dělala proto, že jsem odjakživa měla sklony "zapomenout se najíst" (neb na světě je "tolik zajímavějších věcí než jídlo") a pak omdlévat z nedostatku energie; tak jsem po taškách tahala čokoládové či oříškové tyčinky jako "první pomoc". Nicméně i tak jsem toho nikdy moc nesnědla a nadváhou jakživa netrpěla.