Do knihovny chodím od sedmi let, synům jsem četla nejméně do druhé třídy. Už uměli dávno číst sami, ale milovali to. Oba dnes čtou, ale mrzí mě, že vnučka nečte ráda. Jen to, co musí.

Pokud se v rodině čte, tak děti začnu většinou také. U nás se vždy hodně četlo a obě dcery čtou také, syn při naprosto stejné výchově a vzorech přečetl povinnou četbu a i dnes co nemusí nečte. Někdy s tím nic nenaděláte

Já poměrně dlouho nečetla, jako malé mi četla o 5 let starší sestra (nepamatuji si, že by mi četli rodiče, byť oba jsou slušní čtenáři). Já si cestu ke knihám našla až postupně, někdy v cca deseti letech, kdy se mi dostal do ruky Foglar. Od té doby bez knížky nedám ani ránu.

Ke knížkám jsem si našla cestu sama, rodičům to bylo buď jedno, anebo by si představovali kvalitněji strávený čas třeba učením nebo domácími pracemi. 

Prostě milují dobré příběhy a takové neposkytne ani televize, ani počítač.

Večerní pohádky patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám na dětství. Matka nám předčítala z českých pohádkových knih po mnoho let, dodnes znám některé skoro nazpaměť 

Rozhlasová reportérka chce udělat autentický rozhovor s bačou atak se ho ptá, jak probíhá jeho běžný den.

Bača: „No, ráno vstanu a hned si dám panáka slivovice.“ Reportérka: „Počkejte,to přece nemůžeme říct do rádia, že ráno chlastáte! Tak řekněte třeba místotoho, že čtete knihu.“ Bača tedy začne znovu: „Ráno vstanu a začnu číst knihu.Pak vyženu ovce na pastvu, kde si tu knihu dočtu. Pak jdu k Jožinovi a tamsi nějakou knihu čteme spolu. Jakmile ji přečteme, jdeme do knihovny. A když užmáme přečtenou celou knihovnu, jdeme k Jurovi, protože ten má tiskárnu, kde sity knihy sám tiskne, a tak si můžeme číst knihy celou noc.“

No ty priklady: nasi jsou oba ctenari, ja se segrou knihomolove. Bratr precetl za cely zivot maximalne skripta. Jinak jsem ho v zivote nevidela dobrovolne s knizkou v ruce. Nekomu proste cteni nic nerika.

Bratr taky čte akorát návody nebo články, kde se něco řeší. Knihu v ruce taky držel asi tak jednou a pravděpodobně ji ani nepřečtl. Teď má názor, že když kouká celý den do počítače, tak nebude ještě otvírat knihu a číst. Že když už, tak ať mu někdo předčítá nebo poslouchá audioknihy. Svým způsobem se jeho názoru není co divit.

Naší dcerce čteme od malička. Hlavně básničky říkanky. Teď má 2 roky, podívá se na obrázek a už ví co bude následovat a celou básničku řekne sama. Knihy j moc pomáhají na paměť. Pamatuje si snad 50 básniček, napočítá do 10, pozná levou a pravou stranu, ví co je malé a velké .. Knihy jsou určitě velkým přínosem a už si je sama nosí a chce po nás ať jí čteme.

detem jsme s manzelkou cetli od malicka. Oba si zalibili vypujcovani knizek ze skolni knihovny. Ten starsi se do cteni zazral uz nekdy ve 4. tride a v 6. sebou nosil aspon 5 knizek najednou, zatimco ten mladsi zacal hodne cist az od 6.-7. tridy.