Druhým zdrojem infekce jsou oocysty vylučované v kočičím trusu. Výsledky prací zjišťujících asociaci mezi kontaktem s kočkou a toxoplasmosou se různí. Zatímco studie z Ruska (Ševkunova a spol. 1976), Kostariky (Frenkel & Ruiz 1980) a La Guadaloupe (Barbier a spol. 1983) tento vztah zjistily, ve studiích z Japonska (Konishi & Takahashi 1987), USA (DiGiacomo a spol. 1990), Německa (Braveny a spol. 1973) a Itálie (Buffolano a spol. 1996) vztah mezi kontaktem s kočkou a toxoplasmosou zjištěn nebyl. Mezi původními obyvateli na Nové Guiney byly v oblastech, v nichž jsou domácí kočky chovány zcela vyjímečně nebo vůbec, detekovány protilátky proti Toxoplasma gondii v méně jak 2% případů narozdíl od 14% do 34% pozitivně reagujících případů v oblastech kde byl chov koček běžnější (Wallace a spol. 1974). Pokud je kočka chována izolovaně v bytě a krmena konzervovaným masem je riziko její nákazy, a tím pádem i možnost nákazy člověka, velmi malé (Frenkel & Dubey 1972). Protože oocysty vyloučené v kočičím trusu jsou infekční až po vysporulování tzn. po 2-4 dnech, je doporučováno denně čistit nádobu, do níž kočky defekují (Robinson 1973). Kočka vylučuje oocysty po několika dnech od nakažení po dobu asi sedmi dnů (Hagiwara a spol. 1981). Přestože byly zjištěny případy reaktivace vylučování oocyst, většina koček vylučuje pouze jednou za život (Robinson 1973).