By mě zajímalo, jak se obyčejné ženy jako moje sestra, kolegyně, naše pošťačka nebo já dozvíme, zda jsme nositelkami vadného genu ( jako Angelina).

Asi nedovíte. Ale pokud více žen v rodině zemře na stejnou nemoc, víte přinejmenším, že je tu vysoká pravděpdobnost. Jestli si pak (jako Angelina) budete moci dovolit zaplatit genetický test, který by to potvrdil, či vyloučil, či jestli se vám povede dosáhnout proplacení pojišťovnou, bude zřejmě jen na vás (jako na Angelině)...

Nevím, proč se v diskuzi dole některé ženy vyslovují tak pejorativně o AJ a jejím rozhodnutí. Byla jsem v lázních s jednou lékařkou, která ten vadný gen má, měla po operaci rakoviny prsu a nechala si preventivně odstranit vaječníky i dělohu. Měla už dvě děti a chtěla co nejvíce snížit riziko nějaké recidivy. Možná litovala, že nestihla zavčas odstranění prsních žláz. Jakmile se rakovina jednou vyskytne, tak bohužel nemáte jistotu, že se někde nějaká polopletená buňka neschovala.

Potetovaná je až běda, v mládí zřejmě bujaré večírky...predispozice je jedna věc, životní styl druhá. 

Můžete nám přiblížit, jaký má tetování vliv na rakovinu vaječníků a prsů ?

Zdá se, že ji její tělo ohrožuje na životě. Tedy její mozek. Měla by si nechat tělo odoperovat a hlavu chránit krémem s ochranným faktorem 1000, kvůli melanomu.

Jak hodně ta chudinka nesebevědomá stojí o popularitu, že se zdravá nechá kuchat ještě za živa. Blbka.

A kdy si nechá odstranit mozek? 

Kdyby měl její táta cukrovku, tak si nechá preventivně uříznout nohy, aby ji nezčernaly.

Představte si. 100% lidí jednou zemře. Neměli bysme si preventivně udělat všichni eutanásii??

si ji udelejte, ja vam budu drzet palce

Jediná možnost pro lidstvo je odstranit medicínu spolu s jejími genocidálmi sklony.

Nabídku testování mutace genu BRCA1 a BRCA2 jsem jakožto riziková osoba s rodinnou zátěží ze strany matky a babičky dostala.  Mám dilema, zda to chci vlastně vědět a jaký to pro mě bude mít přínos. Gynekologické prohlídky, mamograf, ultrazvuky pravidelně absolvuji a lékař si je mé rodinné anamnézy vědom. Otázka je, zda informace o nosičství této mutace než k nějaké "jistotě", ženu nepřivede spíše k úzkosti, panice a přílišnému zabývání se nemocí a k zásahům, které stav nevyžaduje...

Každý člověk je originál, každý si musí najít vlastní způsob, jak se s životem popasovat, univerzální návod neexistuje.

Mne taky testovali, protože rakovinu prsu měla moje hodně mladá ségra. A už jsem měla předem hodně nastudováno a rozhodnuto, že pokud by mi je našli (nenašli), tak jdu do toho nejradikálnějšího zásahu jako AJ... čistě pragmaticky - jednak to, že na nějakým tom kusu masa nelpím, a druhak i proto, že u preventivního odstranění vám dokážou prsa zrekonstuovat tak, že to téměř není vidět. Při operativním zásahu, kdy už se řeší problém, je to mnohem komplikovanější. 

A hormonální substituce je taky úplně jinde, než bývala před třiceti lety, takže pod odborným dohledem je to fungování dokonce spolehlivější a komfortnější než se spoléhat na hormony vlastní (mnohdy notně svéhlavé) ... 

Ale záleží na každém, jak to pojme. Je fajn, že dnes už existuje možnost si vybrat... a zařídit se podle svýho.