Myslím, že malá Eliška je šťastná - proč by také nebyla, s takovou maminkou.

Před dvaceti lety jsem porodila syna s vrozenou vadou, nicméně po operaci jsme šli domů s tím, že máme krásného, zdravého syna. Před sedmnácti lety jsem porodila druhého, bez známek života. Lékaři ho oživili, nicméně doporučení tři dny po narození - dejte ho do ústavu, bude to ležák, mentálně velice špatný, pohyblivost nulová. Střih - a jsme v roce 2015. Starší syn  má spoustu diagnóz, DMO, mentálně na hranici lehké až střední MR. Ten mladší, který mněl prognózu děsivou, studuje na gymnáziu, je velmi nadaný matematik a biolog, hraje na kytaru, cvičí karate. Ale někteří diskutující by mi určitě poradili, odložit ho, nebo "utratit" a zkusit si pořídit další, no a když to opět nevyjde, tak to vždycky můžu zkusit znovu, ne?

Nicméně pointa je v tom, že i ten můj starší, opravdu postižený syn (i když zdaleka ne tak jako Eliška), který bude celý život potřebovat dohled, je velice úspěšný sportovec, běhá, plave, jezdí na koni, příští rok nastupuje na učiliště a doufejme, že se vyučí. Když ho porovnám s jeho vrstevníky, kteří jsou "normální" mám dojem, že můj syn, ač rozumově na úrovni 8 - 9 let rozhodně není méně kvalitní!

V žádném případě neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodne svého dítěte vzdát pokud má dojem, že péče o něj je nad jeho síly a je úplně jedno, jestli jde o dítě zdravé, nebo postižené. I to vyžaduje odvahu, umět si to přiznat, a čelit pak většinou rádoby moralistickým řečem lidí z okolí.

Paní je borec (resp. borkyně). Moc jí držím palce.

Docela by mě zajímalo jak takovou situaci řeší třeba indiáni. Nebo jak se k tomuhle stavěli ve staré Číně a Indii. Z ekonomického hlediska je udržovat při životě takové děti zátěž.

Koukám, že vaše nejvyšší priorita jsou prachy.

Jedna z nevýhod pokroku v medicíně, takové dítě by ještě nedávno nepřežilo. A stejně tak jako tak ani nežije..

Článek je za 1+, maminka je neuvěřitelně silná.

.

Zato tato diskuze je k blití.

Jsem tata a mam tri dcery. Vy mate krasnou holcicku a stoji za to o ni bojovat a snazit se co to jen pujde. Oproti Vam jsem zazil jen uplne drobnosti jako dislexii a pod. Také mi specialisti rikali, ze mam dite dat do pomocne skoly, ze to nemá cenu, ze nezvladne to co jiné deti.....a zrovna před 3 dny tahle ma dcera prebirala vysokoskolsky diplom z rukou dekana univerzity. Drzim Vam palce a verte mi, občas se i zazrak muze stat.

jste báječný táta

Někomu je líto té holčičky a matky, mně je spíše líto toho zdravého dítěte, které kvůli všem těm starostem o přežívající tělo už nedostalo šanci, aby se narodilo. To, co bylo celé tisíciletí přirozené, dnes společnost, která se sama řítí do záhuby, už nedovolí.

A to si představte, že jsou další tisíce a tisíce zdravých dětí, které nedostaly šanci, aby se narodily... Každej si u nějakého čísla řekneme "stačí" a dalším zdravým dětem už šanci nedáme...

Péči o nemocné považujete za projev společnosti řítící se do záhuby? A sparťanské házení ze skály jako přirozené?

Kristepane.... to jsou úvahy.

Já mám takového bratránka. Sice je postižený z jiného důvodu, ale je na tom ještě hůř. Nemá vůbec šanci se pohybovat ani v chodítku.

Jak po tomhle někdo může věřit, že existuje Bůh, naprosto nechápu. Potud k dokonalému stvoření. Jinak mamince samozřejmě pevné nervy, působí na mě velice milým a hlavně střízlivým dojmem.

Takže byste milé a střízlivé mamince poradila eutanázii na své dceři, když už má ty pevné nervy?