No strach ze vztahu...to snad ani ne...ale co strach, že mě jednou tak naštve, že jí zabiju? 

Také jsem poznal hodně sebevědomých manažerek - většinou Tesca nebo Globusu, které berou 16 tis...

Co s clovekem se strachem ze zavazku nebo vztahu? Z vlastni zkusenosti, kdy ten dotycny jakmile jsme se k sobe priblizili vic, nez dokazal snest, ochladl.

Stalo me to hodne energie a trapeni, dnes uz jsem jinde a rikam: takove lidi nepredelate. Hledejte jinde.

No vidíte a můj muž tohle překonal. Chtělo to jedno - dát mu čas a dostatek prostoru. Netrápila jsem se tím, jestli a kdy si na mně udělá čas, nepředstavovala jsem si, jaké by to bylo, kdybychom byli spolu. Energii jsem věnovala svým koníčkům a zájmům a když se objevil, nikdy jsem nevyčítala, že se dlouho neozval, netlačila ho k jakékoliv společné činnosti, nebo termínům. Prostě veškerou iniciativu jsem nechala na něm. A také cokoliv vymyslel a navrhl, jsem nadšeně přivítala (bacha, chce to komunikovat o tom, co máte a nemáte ráda - muž pak ví, čemu se má vyhnout), takže společně strávený čas byl super pro oba. Člověk který očekává, že ho ten druhý učiní šťastným, bývá zcela pravidelně zklamán. Štěstí musí najít každý sám v sobě, partner je k tomu za odměnu, ne z povinnosti.

v mém okolí nikdo panický strach ze vztahu neměl a proto jsou všichni dvakrát rozvedení, nebo žijí v naprosto otřesném vztahu....

Vztahová koučka..... to miluju

Co vám na tom vadí?

Na článku je hodně pravdy. Sám jsem rozvedený - z vůle a záletu BM, majetkově jsem přišel úplně o všechno (90 % šlo z mých zdrojů) a zbylo mi ještě slpácet dluhy - kvůli mým příjmům spláceny pouze z mých účtů a než jsme byli rozvedeni bylo vše doplaceno = nevymahatelné. Tehdy jsem do manželství dával vše, byl jsem absolutně otevřený, manželce jsem 100% důvěřoval a nikdy nezapochyboval. Ovšem po té studené sprše, né, že bych měl problém se seznámit, ale měl jsem velký problém otevřít se, důvěřovat a dávat do vztahu to co dřív, a hlavně proto jsem už 5 let sám, bez dlouhodobějšího vztahu, i když bych chtěl. Chtít ale nestačí.

Co se seznamek týče, tak s tím, co popsal Pavel, mám úplně stejnou zkušenost. Psát si nebo si volat ano, ale jinak výmluvy na vytíženost. Přitom je pak vidim v sobotu půl dne přihlášené na facebooku přes web. Je možné že je to také kvůli nějaké špatné zkušenosti jako u mě, ale lepší zkušenost se nezíská když se nic nezkusí. A do vztahu o kterém už od začátku tuším že bude jen krátkodobý se mi pouštět nechce. Nevim co s tím, divná doba k seznamování, teoretickým možností tolik jako nikdy předtím, v praxi ale k ničemu 

Ještě nikdy jsem nepotkal pár, který by byl po delším čase v pohodě. Myslím tak v pohodě, jako je v pohodě singl - žádné stresy, spousta zážitků a myšlenek, plánování, seberealizace... Tak se mi zdá, že toto vztah zabíjí. Tedy spíše děti a hypotéka to zabíjí. 

Proč se tedy pouštět do dlouhodobých vztahů?

Asi se setkáváš s divnými páry.

Na postupujici financni nezavislost zen a s tim, jak se pracovne vyrovnaji muzum, by mely reagovat i zakony, napr. v tom smyslu, kdo ma platit za to, ze sveho potomka uvidi jen o vikendu. Tato vyhlidka prece musi spoustu muzu desit.

PS: svobodny, bezdetny

Ale no tak, oba přeci víme, že si ženy vezmou jen to co se jim hodí. Rovnoprávnost v platech, nicméně děti patří matce a nedej Bože pokud se pokusíte bránit se. To si s Vámi OSPOD velmi rychle vyřídí.

Ten Pavel na konci je opravdu znouzectnost, aby tam nebyly jen "-ová na konci". Hodně se mi líbí i pojem "finanční vykostění" - naprosto přesně vystihuje situaci řady mužů po rozvodu. V práci mám několik kolegů, kteří jsou po rozvodu (a pozor, nebylo to kvůli nevěře z jejich strany!). Nikdo z nich není podruhé ženatý. Dva mají přítelkyni, ale nikdo z nich není podruhé ženatý. Když jednomu z nich navrhla přítelkyně svatbu nebo rozchod, tak ten vztah okamžitě ukončil se slovy:"Proč mě chce obrat o polovinu majetku jako ta první."

proto existuje neco jako predmanzelska smlouva...... majetek se da velice elegantne poresit....