Zeptejte se Zemana. Ale jen dopoledne.

Mozek sám možná až tak nestárne (pominou-li se přímá onemocnění mozku), ale spíš stárnoucí, nezřídka různě nemocné tělo, už mu časem není schopno dodávat tolik "paliva".

Jedna z výhod stáří je, že  máme přečtenou část života, o které si všichni mladí myslí,  (včetně nás, když jsme byli mladí)  že je to nejdůležitější část, která dělá lidský život,  lidským životem, totiž o sex. Ve stáří  zjistíte, že je to vějička (samozřemě maximálně důležitá) "Přírody" k tomu, aby se udržel lidský rod.

A tak s nadhledem sledujete partnerské úspěchy a neúspěchy svých bližních  a přřitom nemusíte cítit to co oni, ani se na tom nemusíte podílet, leda soucitem ,  štěstí, když to vyjde a trapnost nad trapnost, když to ztroskotá.

Mně osobně nejvíc  překvapilo, přibližujíc se ke stáří, když jsem v jednom momentu zijistil, že nemyslím na sex, ale na zahrádku na chalupě. Bylo to při jízdě autem a dodnes si přesně pamatuji to místo.

Trochu nechápu souvislost mezi partnerskými úspěchy a neúspěchy ve vztahu k sexu. To spolu vůbec nemusí souviset. Nebo pro vás je partnerství pouze o sexu? Jakože jste zjistil, že nejenže nepotřebujete sex ale ani partnerku? Trochu zmatečné vyjádření.

Já často myslím na jídlo, zahradu, filmy, knihy, sport a další věci a nepřijde mi na tom nic zvláštního. Pokud máte zato, že mladí lidé myslí nonstop na sex, tak se pletete. Možná pokud někdo myslí na zahrádku, když vidí krásnou slečnu, to je zajímavé, jinak pokud při jízdě v autě nemyslíte na sex, je to úplně normální. Já v autě myslím třeba i na auta. Vůbec nevím, proč by se mělo primárně myslet na sex při jízdě autem.

Mňa ten mozok něstárně najmá vďaka televíznému seriálu "Ordinácija v ružovej záhradě", lebo to je tak intelektuálno náročné, ako keby som každý útorok a štvrtok nachodíl najmeněj pochód Praha-Prčice.

Ešče že to vo stredu a piatok dopoludně reprízujú, že sa móžem vďaka temu udrdžvať vo forme aj v týchto dňoch t.j.prevádžnú časť týždňa.

Pár let zpět jsem byl se školou na přednášce o holokaustu a přednášející byl žid, který si tím vším prošel. Dvě hodiny tam skvěle a nesmírně poutavě vyprávěl svůj příběh. Ještě do toho předváděl různé scénky, občas něco promítl na projektor... Vůbec jsem nechtěl věřit tomu, že už mu je 92 let.

Mému tchánu je 75 let - programátor. Dneska si pořád hraje s nějakými telefony, tablety a počítači. Neustále řídí automobil , ikdyž pomaleji, ale je pořád fit a samozřejmě tam taky hraje to, že nepije a nekouří.

K tomu aby člověk nezblbnul postačuje někdy jen málo... třeba nesledovat televizi

Well, každý ze starších lidí, kdo má pořádného koníčka, stárne pomaleji a déle se těší z činorodého života. Všichni lidé by si měli na poproduktivní věk připravit silného šimla v podobě zájmu o cokoliv hodnotného a to je ochrání od demence a úpadku.

Akorát ten koníček nesmí být čučení na televizi.

A nedá mi, abych zde necitoval studii, která se na IQ dívá z velmi nepopulárního hlediska - genetiky/rasy/národnosti (tj. nezáleží jen na tom jak se snažíte a kolik vám je let...).

http://www.ttu.ee/public/m/mart-murdvee/EconPsy/2/Lynn_Vanhanen_2012_INTELLIGENCE_-_A_Unifying_Construct_for_the_Social_Sciences.pdf

Porovnejte si například Česko, Německo, USA, Čínu a Tibet...

Ze jmenovaných zemí ,jenom ČR plundroval zemi morálně a ekonomicky socialismus 40let !

Však je to pravda, a nejen o mozku, ale i o těle to platí. Pokud pominu starší lidi po úrazech apod, tak sou lidé, kteří se udržují v kondici a v 80 letech chodí na závody např. v rychlochůzi, chodí na univerzitu třetího věku apod. A když už si nemůžou dovolit kurzy, alespoň chodí do knihovny a vzdělávají se sami. A pak jsou lidé, kteří sedí u TV a jsou zdegenerovaní jak psychicky, tak fyzicky. Nevyjdou schody a celé jejich vnímání světa je skrz média. Se seniory se setkávám celkem často, bohužel lidí toho druhého zmíněného typu je více 

Snad i u te TV trochu zalezi na tom, jakym programum davate prednost.