no to tedy je spise pak problem ditete, ze je line, nechape a co ja vim jeste. Ke vsemu je podstatny vek. Mam dva syny, oba jsme ucili ukazovat, hlaskovat, a ja nevim co jeste, aby jsme rozeznali lepe co jim je a chteji. Dnes jsou jednomu 4 a nezna to, ale mluvi. Druhy dokaze ukazat, prinest si lahev, ze chce piti, mliko. Rozezna i jakou ma jen na piti, mliko, nebo ukaze nahoru na skrinku v kuchyni, coz znaci, ze chce chleb, ktery take dokaze uz rici. Nebo si prinese plinku, ze chce prebali a dalsi takove veci. Tak ze s nami takto komunikuje a dokazeme mu dat, co chce. Dokonce vi, za co bude pochvalen, protoze se dokaze i sam pochvalit “sikulka“ a to mu je teprve neco pres rok a pul. Tak v cem asi pak bude chyba? V rodicich?

no to tedy je spise pak problem ditete, ze je line, nechape a co ja vim jeste. Ke vsemu je podstatny vek. Mam dva syny, oba jsme ucili ukazovat, hlaskovat, a ja nevim co jeste, aby jsme rozeznali lepe co jim je a chteji. Dnes jsou jednomu 4 a nezna to, ale mluvi. Druhy dokaze ukazat, prinest si lahev, ze chce piti, mliko. Rozezna i jakou ma jen na piti, mliko, nebo ukaze nahoru na skrinku v kuchyni, coz znaci, ze chce chleb, ktery take dokaze uz rici. Nebo si prinese plinku, ze chce prebali a dalsi takove veci. Tak ze s nami takto komunikuje a dokazeme mu dat, co chce. Dokonce vi, za co bude pochvalen, protoze se dokaze i sam pochvalit “sikulka“ a to mu je teprve neco pres rok a pul. Tak v cem asi pak bude chyba? V rodicich?

Něco jako Fotr je lotr???  

jojo, malej Jack Jebal

Ovládnout hlasivky, ústa, rty a jazyk ke zřetelné a srozumitelné artikulaci je pro malým dětem chvíli trvá.

A to co je za věta?

To je rozepsaná věta dokončená po vyřízení telefonu nebo kafíčku.

Jo, u nás je mnutí očí spánek, "bebebebe" hlad, "K!" výrazná spokojenost a ruce v poloze "tůrování motorky" že něco chce - obvykle připomínka že v danou dobu obvyklá činnost už má zpoždění

Učili jsme znakování našeho kluka a líbilo se mu to. Samozřejmě jsme začali znaky jako je světlo (otevírání a rozevírání pěsti) tím, že jsme se posadili pod lampu a rozsvítili jsme - ukázali znak a zhasli, poté jsme přešli na znaky jídlo, pití a jeho nejoblíbenější "ještě". Rychle to pochopil a začal s námi "mluvit". Venku nám ukazoval psa a kočku (a jejich znaky) a měl radost, když jsme ho pochválili a povídali si s ním.

Mluvit začal normálně a teď už na znaky zapomněl, není potřeba mít obavy, že dítě nebude chtít mluvit. Mluvení je totiž snažší než znakování.

Jediný problém ve znakování byl u babiček, které symboly neznaly a to se mohl prcek ušermovat rukama a babička stejně koláč navíc nedala...

Stejná zkušenost. Akorát že jsme těch pár znaků naučili i ty babičky :))

Jo, zkoušela jsem to u dcery, ale nevím, kde se stala chyba. Totálně mi kašlala i na takové to "paci paci", "pápá" a podobně. Prostě odmítala cokoliv ukazovacího opakovat. Syn to samé. Naproti tomu znám děti, které jsou z takové komunikace doslova nadšené....

Máte jen tvrdohlavé děti, kterým opakování připadá nedůstojné. Taky jsem byl takový.

S tím, že nemá takové děcko problém s přechodem na ústní řeč, nemohu souhlasit. Dcerka kamarádky dlouho ani nehláskovala, ani neříkala pořádně žádná písmena, nebo cokoliv blízké řeči. Což velmi zavání tím, že dítě nemá potřebu si ´jednoduché´ naučené znakování nahradit ´těžším´ používáním řeči.

Zkušenost mám přesně opačnou - na vlastním dítěti. Znakovali jsme (všichni) a teď mluví bez problémů. Znakování má výhodu, že dítě začne komunikovat dříve než mluvit - dokáže se vyjádřit.