Možná byste si vážili jen rozštěpu kdybyste měli dítě skutečně nemocné.
Já mám od dětství astma a v dospělosti odhalený problém se srdcem. Možná proto se zde vysmívám něčemu, co dnes vyřeší jedna či dvě operace (možná bude třeba i tří) ale celý život bude žít jako by se nic nestalo.
Zkuste se s astmatem celý život dusit a souběžnou nemocí srdce cítit kovadlinu položenou na prsou a bolestivé arytmie.
Ale nějak nevidím články o astmaticích, ty jsou totiž skutečně smutné, bolí a když si s dětmi povídáte, tak jim dochází dech a zvládnou jen pár slov najednou. A když mají souběžně problém se srdcem, tak to už je opravdu něco. On totiž lék na jedno zhorší to druhé.
Takže co? Mám se rozplakat nad rozštěpem? Já za ty roky v poradnách od dětství potkal tolika dětí a kamarádů, kde když jsme si chtěli popovídat, tak jsme museli po pár slovech lovit vzduch.
Opravdu nemá právo říci, že život neohrožující kosmetický problém, který je operativně odstranitelný není hrůza?
Zkuste si astma a nemoc srdce souběžně. Pak mi dejte mínus. Jestli na něj najdete dost kyslíku. Já se dusím od skoro dětství. Tehdy byl ještě schválen Ephedrin, ale dnes je kvůli feťákům zakázán. Mě tehdy pomáhal nadechnout se. Dnes si stříkám do plic Atropin, ten se nejlépe snese se srdcem.
