To co reknu se muze zdát pro mnohe nepredstavitelné. Pokud bych se sama dozvěděla že jsem plodem znasilnění poděkovala bych zejména své mamce, že mě nechala žít. V mých očích by byla statečná třikrát: že se mě nezbavila, že  mě jako svobodná  matka vychovala a že našla sílu říci mi pravdu. Mou osobnost rozhodně neurčuje kvalita pohlavího styku, pri kterém jsem byla počata. Dceři bych pravdu řekla. Ale 15 je opravdu příliš brzy. Je to čas kdy hledá sama sebe- má sama starosti s tím, kdo je. Upřímně bych jí řekla, že jejího otce neznám. Že jsem v mládí udělala nezodpovědné rozhodnutí a že ten muž zmizel z našeho  života- nechtěl s námi být. Víc, věřím, muže pochopit až jako dospělá žena, snad dokonce matka - smíření se svou podstatou, hodnotou, prichazi idividuálně.

Nikde tam nevidím nic o znásilnění. Jen že se někde picla a pak se probrala mezi garážema. Nepopisuje znásilnění jako takové. Jen to, že měla asi styk, měla okno a byla pomlácená (což mohla být i z toho, že sebou párkrát v opilosti švihla o zem). To že ji někdo znásilnil si vydedukovala? Nebo si to pamatuje? To z toho vůbec není jasné.

Pokud si znásilnění nepamatuje  a tudíž si ho vydedukovala, ať řekne dceři pravdu. Vožrala jsem se jako doga a probudila se na ulici. No a apk jsem zjistila, že jsem asi měla sex, ale nevím s kým to bylo. Pokud si znásilnění pamatuje, tudíž se skutečně odehrálo, nechť to dceři neříká, protože to přinese víc škody než užitku. Kdo by chtěl žít s vědomím, že je důsledkem znásilnění...... To už je lepší vymyslet si nějakou lež, nejlépe s tragickým koncem. Otec je mrtvý=nebude ho hledat.

A hlavně dceři zdůraznit, že to bylo z lásky

kroupo, seš vůl

Tak si nějak matně vzpomínám, že takováto podobná story už tady kdysi byla.

tohle je daleko lepší odpověď než celej článek psychologa.

to měla být reakce na Janu Plškovou

Nemám otce. Pravdu jsem se dozvěděl teprve nedávno, ve svých 30 letech. Otec spáchal sebevraždu. By to šok, ale jsem rád, že jsem se to dozvěděl. Takže určitě říct, ale ještě bych pár let počkal.

Víš Haničko, to bylo tenkrát, jak byl v Praze na koncertě Michael Jackson. Chtěla jsem si užít, tak jsem ho zatáhla do postele. On pak pořád otravoval, volal, psal smsky, chtěl si mě vzít a přestěhovat se k nám na salaš, ale já řekla NE!

Co dcera, podle článku nezná otce ani ona sama. Pohádku o znásilnění si vybásnila jen proto, aby se vnitřně očistila a nemusela si připustit, že se nalila a nechala se oject od někoho koho si ani ráno nepamatova...

Může být ráda že dcera neštěká

Co je tohle za odborníka na sekání trávy.... to mi hlava nebere. Tak úžasnou radu bych čekal spíš od sebe a ne od odborníka. Přenášet své trápení nebo špatné svědomí na druhé, to je fakt kouzelná rada. Máňa ať vyrazí se svým trápením k opravdovému odborníkovi, mladé ať nechá život bez trápení a "odborník" ať jde prodávat pračky, půjde mu to určitě lépe.

Já myslím, že říct pravdu je dobré, ale v tomto případě to obsahuje veliká rizika (rozhodně nevěřím, že pokud není holka "z cukru", v klidu to přijme; může jí to naopak způsobit značné problémy se sebehodnocením apod.). Proto jsem pro, aby paní sice dceři řekla, jak to bylo, ale určitě ve spolupráci s odborníky, terapeuty, k nimž mohou případně i obě pak docházet delší dobu, aby se jim při zpracovávání této reality dostalo nějaké řízené podpory.