To je osudný rozhodnutí na začátku vztahu. Teď to musí přijmout a povýšit se nad tím nebo odejít. Problém u těchto žárlivců bývá, že nedají pokoj ani po rozvodu ani novému vztahu své bývalé... berou ji jako majetek až do smrti.

Ve svých 38 opravdu nechápu, že má tendenci někdo žárlit. Nikdy jsem se s tím nesetkal, sám nežárlím, partnerky co jsem měl také nežárlily, možná jsem vyjímka ale stresovat se co kdyby...

Když bude chtít někdy někdo zahnout, tak to stejně udělá a člověk nic nezmůže, takže zbytečné nervy co dyby za to nestojí

Vase penize jsou mu dobre, ale vy ne.Nenechte se kontrolovat. Dejte mu jasne najevo, ze takove zachazeni nebudete vice tolerovat, a pokud se nezmeni, podate rozvod. Kamaradky jsou moc dulezite. Udrzujte si je. Nenechte si kazit vas zivot s nejakym debilem. Az vase dcery dorostou, ceka je stejny zivot, jako vas. Pokud ho nezmnenite stejne bude zachazet i s dcerami. A to bude strasne.

Všechny rady typu "oplácet mu stejnou mincí, když žárlí, ať má na co, ..." jsou k ničemu. Chorobná žárlivost je paranoia jako každá jiná, tedy nemoc. 

Nemá smysl se snažit vcítit do myšlení člověka, který nemyslí "normálně". Nemá smysl doufat, že po letech prozře, pochopí, že žárlil zbytečně a nechá toho...

A bohužel nevěřím, že se z toho může na 100% vyléčit, i kdyby absolvoval kdovíjakou terapii. Někde v něm to pořád bude - dokáže to třeba neventilovat navenek, ale o to víc se bude užírat sám.

Bohužel... je to smutné.

To máte asi pravdu. Dovedete si představit, že se vezmou ON a ONA se stejnou chorobnou žárlivostí 

Obávám se že tenhle problém má pouze tři reálné způsoby řešení...

1. smířit se s osudem a nechat se šikanovat;

2. nesmířit se a unavovat se nekonečnými hádkami;

3. pochopit a odejít.

Pokud to přijmete, pak to neberete jako šikanu, ale radost.

Jo, s žárlivcem je zábava. Nejvíc tím trpí on sám a je potřeba mu trochu pomoct, když už je manžel a otec. Ale rada paní psycholožky je dobrá a jediná možná. Když člověk pod tlakem žárlivce mění své chování, pak se chová nepřirozeně, nelogicky a nekonzistentně, což ho ještě víc znejistí. A oplácet mu stejným taky nepomůže, jen to zhorší vztah. Na koho už jiného by člověk měl být hodný, než na svého životního partnera. Vyjádřit však své nelibé pocity z jeho chování je v pořádku. Když nebude vědět, co vztah skutečně ohrožuje, nedostane šanci s tím něco dělat. Nejtěžší je pro žárlivce si přiznat, že problém je v něm a nikoliv v partnerovi. Ten zas musí pochopit, že svoji slabost nemůže vydávat za cnost. Dá se na tom pracovat ,ovšem pouze za předpokladu, že jsou si oba skutečně věrní. Monogamní vztah je každopádně náročná záležitost na celý život

Také mám zkušenost s něčím podobným..po mateřské mě nechtěl manžel pustit do práce..že prý nás uživí..ale stále jsme byli v mínusu..a když jsem nastoupila do práce, s každým koho jsem ten den potkala, jsem něco měla..(podle něj). Hádky se stupňovali..a rozvod na sebe nenechal dlouho čekat..také jsem se vdávala brzy..vdaná jsem vydržela 8let v soužití..ale od života jsem chtěla něco víc..celý jeden rok jsem přemýšlela co dělat..hlavně kvůli dceři..měla teprv 3 roky..bylo to velmi těžké..ale když nám jednou řekla malá "nehádejte se"..bylo rozhodnuto, že takové dětství jí připravit nechci..měla by si hrát, dělat dětské skopičiny a ne poslouchat jak se její rodiče neustále hádají..Ani jednou jsem nezalitovala, že jsem se rozvedla. Bývalý je stále stejný, jen "hlídá" jinou :-).

Nevím jaký to u vás mělo průběh, ale jelikož vaší dceři byly tři roky, tak jste to moc dlouho nevydržela. Možná jste to ani nechtěla řešit, 8 let soužití - od života jste chtěla něco víc - a zkoušela jste to v těch 8 letech změnit? V kontextu celé rodiny? Přeji vám spokojený život, neberte to prosím jako útok na vás - to jsem neměl na mysli.

A co takhle odložit ženu do kravína?

pochopil někdo radu "odborníka"?

Akorát si říkám co tím chtěla říct. Řeší něco úplně jiného, jak jako Amazonka co to plácá za nesmysly.Manžel je magor, který by se měl vzpamatovat než o ní přijde a ne ona nad sebou zamyslet co dělá.

Už v dětství jsem se naučila zásadu "když už mě musí furt buzerovat, tak ať má důvod!" (nebo - ze strany rodičů k dětem - "když už bulíš, tak ať máš důvod!")... takže když už žárlí, tak ať má důvod!

No a samozřejmě taky žádost o rozvod. Mimochodem nechápu proč mu Hedvika ty telefony bere. Kdyby mě někdo kontroloval a vadilo mi to, tak si prostě mobil vypnu.

Jenže, když si mobil vypne bude to ještě horší a nechat ho doma je taky blbost