autorčin životní komplex......................Mnohdy i ti, co vypadali jako nad věcí, se pod tlakem okolností projeví jako žárlivci, mučící svépartneryponižujícími otázkami: "No, jen mi řekni, jaký je? Je lepší než já? Má ho většího? Kde to spolu děláte? Měla jsi ho i v našíposteli?" ....................No, já tedy nevím, ale to jsou mučící a ponižující otázky? Ponížený se většinou cítí podváděný a tyto otázky o tom také svědčí, rozhodně to není podvádějící "chudáček", který z toho vychází poníženě

Pokud by neexistovaly pohlavní nemoci a nemanželské děti, ať si každý hřeší dle svého svědomí. V opačném případě je to velmi riziková záležitost.

Co oči nevidí, srdce nebolí.  Nechápu, proč si takhle pitomě ubližovat. Ti co se ohání "sílou osobnosti" viz. pan Závodný, nebo morálkou, jsou jen zas ti co chtějí být z obliga za každé okolnosti a hlavně neskuteční sobci. "Co je mi do toho, že to tomu druhému ublíží, hlavně já jsem borec, že jsem se přiznal." Blé, takovým lidem se v životě obloukem vyhýbám.

Mám v práci kolegyni (které se bohužel vyhnout nemůžu), která za účelem své! pravdy, dokáže ublížit tak, že je na pár facek Ženě po odstranění prsu řekne, že by si měla koupit lepší podprsenku, kolegovi po bouračce, kdy přišel o zuby a postupně mu rekonstruují nové, že vypadá jako bezzubý stařec.

Asi budu velmi brzo taky upřímná a řeknu jí, jaká je p*ča

Kdyby za mnou přišel partner s přiznáním ohledně nevěry, o které bych neměla ani tušení, vyrazím s ním dveře a kufry letí za ním. Nevím, proč bych se já měla trápit kvůli něčemu, co si způsobil on sám, jen proto aby se on cítil líp Sám lezl do postele s jinou, sám ať si to srovná se svým svědomím. Já o takové přiznání fakt nestojím.

přesně to samé si myslim já  ti co se přiznají, jsou bezohlední sobci..

Jsem se svojí ženou protože mě to baví, ne protože jí chci vlastnit. 

Pokud se ke mně chová hezky a pozorně, pak je to hezký vztah. A je jedno, jestli má(me) takových vztahů více.

Mě by vůbec zajímalo, proč se sexu s někým jiným partnerem říká podvod. Když někdo někoho podvede, tak ten druhý podle mě musí o něco přijít. Tím, že se jeden z partnerů vyspí s někým jiným ten druhý o nic nepřijde. Takže je to nesprávně používaný výraz.

přijde  o sexuální exkluzivitu.

Já hlasuju pro řízenou nevěru - pokud bych u toho partnerku viděl, tak by neměla co tajit

zrovna nedávno jsme měli s kamarádkou tohle téma. Já si myslím, že pokud už dojde k nevěře a je to jen "úlet",  ten druhý by se to dozvědět neměl.. podle mně je to sobecké, já ulítnu, mám výčitky svědomí a hodím to na toho druhého?... uleví se mi, ale jemu tím ublížím. zazněly tady názory jako "nechci žít ve lži" a pod.. nevědomí je kolikrát milosrdnější než vědomí 

Je otazka, kdyby si partneri vsechno vyrikali v pravde a nemeli by zadne tajemstvi, zda by doslo k nevere.

Nikdy nikdo nikomu nerekne celou pravdu.

A tohle je pravda.

Tak se s ni nejak vyporadejte

Pokud mě partnerka podvede, tak to chci vědět hned a bez zatajování, protože žít ve lži považuji za naprosté dno vztahu. Nerozumím lidem, co to vidí jinak. Nechat se obelhávat a žít v nevědomosti je v něčem pozitivní? Aby mi náhodou partnerka neublížila pravdou? Co je to za vztah? To by mi rohodně přišlo jako zbabělost a strach čelit realitě z její strany. Stejně jako v případě, že bych já jako podvedený partner chtěl raději žít v nevědomosti, to by také byla v mých očích zbabělost.... Strach a zbabělost jsou na jednu stranu pochopitelné, ale pokud si partneři věci neříkají, tak je ani nemohou řešit a vyřešit (odpuštěním, rozchodem...). Tyhle "odborníky" na "vztahy" v článku opravdu nechápu. Možná by stálo za to si definovat, co je to vlastně "vztah" dvou lidí.

A myslíte kdyby ta pravda opravdu přišla, že by jste to ustál?