Tak nevím, moje maminka byla alkoholička a prožívali jsme všechno to negativní, co alkoholismus přináší. Dokonce i se špatným koncem - po dlouholeté přemíře alkoholu organismus nevydržel a ona zemřela. S bratrem jsme nyní normální dospělí lidé s normálním vztahem k alkoholu, občas si skleničku piva nebo vína dáme, chodíme do restaurací a třeba nyní mám lahev vína doma už 2 měsíce neotevřenou. A nedokážu říct, jestli pomohlo to, co jsme prožili doma, nebo prostě to,  že k tomu (zatím) nemáme sklony. 

Tento článek jsou pro mě hrozné žvásty, všichni mí kamarádi si prošli v nějakém věku tím, že se jednou za čas opili. Ale život pokračoval, začalo být důležité něco jiného, jiná zábava, než hospody, bary a diskotéky. Přišla kariéra, povinnosti, rodina, sport a stárnutí.   Nikomu ta opilost nestojí za to, aby mu pak druhý den bylo tak špatně. A všichni počítáme s tím, že se nás děti začnou ptát, proč to pivo vlastně nemůžou.... 

K tomu, aby se člověk uměl vyrovnat s alkoholem, musí mít především normální informace a ne dělat, že alkohol neexistuje.

Jsme na tom podobně. Já mám něco podobného s otcem - zatím však bez toho "nevyhnutelného" konce. S alkoholem problém nemám; sem tam s kamarády zajdu na pivo nebo dvě, ale zase když od někoho dostanu k narozeninám lahev tak skončí na několik dlouhých let ve skříni protože prostě nemám potřebu se zničeho nic zvednout a dát si panáka...

To jsme na tom podobně.,má dcera má něco podobného se mnou