To s tím nucením do jídla je pravda. Jako malá jsem jedla jako vrabec, a tak zvláště prarodiče měli tendenci mi vyhrožovat, že to do mě nacpou jako do husy, nebo jsem musela jíst na verandě, aby se nemuseli koukat, jak se v tom nimrám. Ačkoliv to nedělali rodiče, ale prarodiče (tedy jsem se s tím setkala jen občas), mělo to důsledek a vlastně stále má, že v psychicky náročnějším období trpím nechutenstvím. Ne že bych chtěla hubnout (narozdíl od anorektiček), jen mi nic nechutná, a tak jím nějaké životní minimum. Když se rozvedli rodiče, měla jsem z toho tyto problémy asi půl roku a vážila jsem 10ti letech 21 kilo...

Nebyla jsem jako dítě takový ten spratek, co vyžaduje jen sladké a nic jiného nesní (naopak po sladkém ani netoužím), ale nesnesla jsem tučná jídla. No a znáte babičky. Segedýn každou neděli a polévka s centimetrovou vrstvou tuku. Já měla ráda třeba špenát nebo toasty s avokádem nebo oříšky. Takové ty zdravé věci (vyjma Cottage, to je hnus :o).) takže důvodem, proč jsem toho moc nesnědla byl prostě ten, že mi tolik tuku nikdy nedělalo dobře. Dnes už vím, že si prostě tělo říkalo o to, co potřebuje, nicméně většinu svého dětství jsem měla k jídlu negativní vztah.

Takže maminky, nenuťte dojídat segedýn a hlídejte v tomto ohledu i babičky. :o)

Moje babička praktikovala jedno pravidlo, co sis nandal to sníš dřív od stolu nepůjdeš. Po 14dnech o prázdninách jsem se domů vždy vracel o 6-8kg tlustší...

Když dítě chytne geny z blbé strany, tak stejně bude odmala oplácané. A když bude oplácané, stejně mu to dají sežrat spolužáci. Vy můžete dělat, co chcete.

Minulý týden jsem z váhy definitivně vyndala baterku, protože se mi jedenáctileté děcko rozbrečelo, že po misce krůtího rizota váží o pět kilo víc než předtím, než ji snědlo.

Svata pravda. Jsme tri sourozenci, stejna vychova, stejna strava a stejne byl bracha jako jedinej odjakziva oplacanej a zustalo mu to. (asi by mohl byt stihlejsi, ale za cenu celozivotniho omeznovani a za to mu to nestoji, s cimz souhlasim.)

Respektujte dítě jako člověka, ne jako dítě. A začněte u sebe. Dítě je jako savá houba a podstatně vnímavější, jako dospělí. Přebere od Vás, zejména od matky, vše, včetně svalových napětí, neuróz, nálad, protože nezná nic jiného a myslí si, že je to tak správně. Jak se k němu bude chovat matka, takový si udělá názor, že se k němu bude chovat celý svět. Uvítejte jej proto a bezmezně milujte, ale nečiňte z něj závislého a bezmocného tvora. Je mnohem mocnější, než dospělí.

Pěkný názor

Včera jsem si šla koupit knížku na téma jak na puberťáky. Prodavačka se mě s úsměvem ptá, jestli si myslím, že to pomůže. Já na to - tak lepší než to fackovat.

Bylo to řečeno s úsměvem.

Myslím, že se k dceři chovám s úctou, velké chyby neprožívám, jsem flegmatická a s překvapením zjišťuji, že dcera taky. Je trochu oplácaná, sportuje, ale je jí to fuk.

A je fakt, že to, co vidí u mě, to jak se k ní chovám, tak se bude i ona cítit.