Mám ženu ze západu (konkrétně kousek od Olomouce, já jsem od Ostravy), takže jdu asi proti proudu, ale na druhou stranu je mi 31 let, což je statistický průměr. Oba věříme tomu, že spolu vydržíme když už ne na furt, tak alespoň co nejdéle (jsme svoji dva týdny), protože jinak je v téhle době uzavření sňatku spíše risk. Podpora od státu? Žádná nebo minimální. Chcete dítě? Zaplaťte si téměř všechno sami. Nedivím se, že mnoho párů raději volí variantu života na hromádce, je to prostě výhodnější.
Každopádně dlouhodobě je, dle mého názoru, život s jedním partnerem lepší pro oba. Když pominu rozvody nebo rozchody z důvodu, např. nevěry, kdy je emoční šok většinou tak silný, že přebije veškeré sympatie k druhé osobě, tak každé ukončení dlouhodobého vztahu je velice stresovou situací, která hraničí s úmrtím blízké osoby a takové situace nedělají asi dobře nikomu.. 
Bohužel (nebo bohudík?), každý člověk je jedinečný a to, jak bude vypadat jeho život si určuje jen on sám. Pokud po 10 letech zjistí, že už to prostě nejde, tak se nedá nic dělat. Vždy ale jde vše vyřešit tak, aby oba zůstali třeba do konce života přátelé. 
P.S.: Osobně si myslím, že lepšího člověka, než je má žena, bych už nikdy nenašel a rozhodně nechci ztratit to, co jsme si vybudovali, hledáním jinde. Je to u každého v hlavě co chce, co dokáže nabídnout, ale hlavně co dokáže přijmout.
Mnoho zdaru do společného života všem šťastným párům.
