Já bych skoro řekla, že "jedničkáře" motivují známky, ty pomalejší slovní hodnocení. Jinými slovy - jedničky motivují, slovní hodnocení nesráží tak, jako pětka.

Každá pochvala potěší a motivuje, ale když mě přinesou vnuci vysvědčení a dědo mám samé jedničky pak vidím to čaro těch číslic v očích našich potomků.

Geny. 90% jsou geny, takže šanci něco ovlivnit máte minimální.

Vylepšuje se obtížně. Pokazit se dá snadno.

On je děsněj problém dát známku a k tomu slovní ohodnocení.... 

Lidi si rádi zjednodušují práci... Mám tak nějak podezření, že se to stejně zvrhne v pár naučených frází jak na straně učitele, tak na straně žáka a těm hodnocením se bude slangově říkat "jednička" nebo "pětka".

Co jsem měl možnost vidět vysvědčení prvňáků na konci roku, tak to tak vypadalo...všude byl ten stejný text, měnilo se jen oslovení (Pepíku, Mařenko, Jirko,...)

Motiváciou je vždy úspech. Ak niekto vidí úspech v pochvale, v známke alebo vo výsledku svojej snahy a práce, je to už len na ňom. A úspechom by malo byť vždy dosiahnutie maxima vlastných schopností, nie zapadnúť do číselnej škály. 

Otázka je, čo chce rodič, aby jeho dieťa dosiahlo. Ja napr. chcem, aby moje dieťa zo vzdelávania malo niečo, čo bude môcť v živote reálne využiť. A čísielka na papieriku, na tie si za pár rokov ani len nespomenie.

A pak se střetne student- absolvent - ve dvaceti s realitou, kde bude záležet na tom, kdy přijde, kdy odejde, kolik udělá, kolik dostane zaplaceno. Všechno exaktní data ... číslíčka jsou i na výplatní pásce.

nevím zda to rodiče vědí, ale je možné zažádat o obě hodnocení. U svého syna to mám a je to nejlepší řešení. On dá na ty známky, a ja si přečtu  podronější analýzu jeho aktivit ve škole. U nás ve škole to taky rodičům nabízíme.

Já co jsem se setkala v rámci své práce s mnoha různými řediteli zš, všichni mi potvrdili, že slovní hodnocení pouze na vyžádání, ano, ale zároveň pouze u dětí, které mají nějak problém typu dyslektik apod.

Tak jsem se zase pobavil. Píšete:

"Slovní hodnocení od učitelů nabízí prostor pro obsáhlejší hodnocení práce školáka, není to jen striktní rozdělení: jedna, nebo pět."

Pokud to vezmu od konce, tak neexistuje přece pouze striktní "bílá=1" a "černá=5", ale máme k dispozici "šedé" mezistupně 234.

To vaše "Slovní hodnocení" mi připomíná šalamounské komentování výsledku turnaje:

"Naše mužstvo skončilo na krásném druhém místě, soupeř byl až předposlední"

(malý problém je v tom, že byli pouze dva účastníci)

to zalezi na tom,  jak to slovni hodnoceni  pojmene. Prave proto, ze tam neni striktni zamereni na vysledek, ale na daleko vic okolnosti, napr. mnozstvi prace, snahu, atp.

Osobne jsem mela jednicky a na  uceni jsem ani nesahla - minimalne celou zakladku. Chapu, ze nekdo, kdo doma drti a ma trojky, je tim demotivovany.

Podle me je problem uz v tom, ze vubec nejake hodnoceni je dulezitejsi nez vysledek,pokud je motivace znamka, je to klasicka zamena prostredku za cil.

Ty jo, to jste mi to nemohli říct dřív, když jsem ještě do školy chodil? Že mě měli známky nebo hodnocení motivovat?

No teď, po dlouhém přemýšlení, byla škola něco jako zákopové boje první světové. Zkoušení a testy, to bylo něco jako střelba a vybuchující granáty, před kterými jsem se neustále kryl a snažil se unikat.

Takže určitě nehrozilo, že bych si někdy přečetl nějaké svoje hodnocení, tak nějak jsem svůj názor měl a nenašla se taková osobnost, jejíž názor by se mnou nějak hnul.

Slovni hodnocení, jednoznačně. Zažila jsem oboje a to nestresování dětí má obrovsky pozitivní dopad na jejich vnímání školy. Naráz to není závod, soutěž o jedničky... Hra na ty lepší a horší, která demotivuje zvláště ty méně úspěšné. Vyzdvihnutí předností každého jedince zvlášť staví děti do jedné roviny. Mají čas být dětmi a školu vnímat jako prostředí, kde se dozvídají nové věci... Nicméně toto bude v čr možné až po určité transformaci školství, zmněnit vnímaní učitelů, rodičů i dětí. Neumím si představit, jak učitelka se třiceti dětmi ve třídě slovně hodnotí každého jednotlivého žačka :-( Za stavu v jakém školství je, bude toto trvat dlouho. Nicméně člověk musí ten rozdíl zažít, aby mohl soudit. Jsou země, kde je slovní hodnocení běžné a funguje roky. Není to nic jen pro alternativce ... Jak je to často vnímáno v čr. Tož tak.

jen poopravím děti není potřeba nijak měnit - děti žádné známky nemají a neznají - tak je deformuje až nástup do školy, takže jediné co stačí je ten nesmysl zrušit - známky nic jiného než stresovat nedokáží...

Hodnocení známkou - jsem absolutně proti. Nic nevypovídá o snaze žáka a jeho přístupu k práci. Jenže psát správné slovní hodnocení je mnohokrát obtížnější a pracnější, proto ho odmítají i sami učitelé (řežu do vlastních řad). A musí se ve třídě i jinak s žáky pracovat, vést je k objektivnímu sebehodnocení, víc pracovat s rodiči.

 V naší společnosti je vžité, že každý má jedničky. A kdo je nemá už vybočuje a je mimo. To je náš národ taková elita? Myslím si, že známka "dobře" by měla být brána za standart. Ti lepší by mohli mít chvalitebně, nejlepší "výborně". (Jak to je např. v Holandsku. Ale tam mají A - F.)

Vážně myslíte, že je v naší společnosti vžité, že každý má jedničky? Možná ztrácím přehled o dnešní situaci a je to tedy dnes (nebo ve velmi nedávné minulosti) jiné, než co pamatuju z vlastního dětství; ale jako někdejší "notorická" jedničkářka jsem měla vždycky pocit, že jsem spíš "nenormální". Jinak řečeno: byla jsem exot, byli jsme takoví ve třídě dva, možná tři. Spíš mi připadalo (tehdy), že jako běžná, uspokojivá norma jsou brány spíš ty dvojky a trojky (resp. nemám dojem, že by z nich moji spolužáci byli nějak zdrcení nebo že by je rodiče za tyto známky nějak "stírali"). Ale jak říkám, možná je to nyní jiné...