Jinak koukám na videa. Není hloupé, nepříjemné či nebezpečné plavat bez brýlí? (Zda nehrozí zdravotní dopady?)

  Já mám navíc zkušenost, že děti dostanou brýle a teprve dík nim se začnou potápět a dobře dýchat. Brýle - dobrá motivace pro potápění. 

  Jinak jsem z plavání letos poprvé dostal zánět zvukovodu. Pomohl čas a antibiotika. Vysušování uší je nutné. Ale bez nástrojů, jen dostat vodu z ucha. Pokud záněty přichází opakovaně, tak mi na ušním poradili, že firmy na naslouchátka dělají pro plavce špunty do uší na míru za cca 900,- (2 ks).

Plavání bez brýlí je absolutně bez rizika, u dětí je to dokonce žádoucí.... Kdyby někdy spadly do vody, mohou zazmatkovat právě proto, že nemají brýle, na které jsou bohužel zvyklé...

Nemáte někdo zkušenosti s plaváním pro dospělé a neumíte doporučit (Praha)?

  Otce jsme učili plavat v 50 základy. Docela to zvládl. Přitom celý život dovolená u moře a obešel se bez plavání. Ale je to problém začít s plaváním "na stará kolena". Člověk je nešikovný a dlouho se učí to, co dítě zvládne raz dva.

  Přitom já skončil s plaváním s lektorem někdy ve 13. Byla by cesta vzít si instruktora a nechat si opravit chyby či doučit se styl? Asi by to chtělo úrovně jak v tanečních: základy, mírně pokročilí, pokročilí. Ale je vůbec někde tolik dospělých zájemců? (Já vím pouze o hromadném plavání seniorů, kde nejde o výuku.)

  A pak, třeba prsa bych potřeboval na sportovní úrovni. Umí běžný instruktor vůbec poradit s lepší technikou? A zkušený trenér se zase nebude věnovat veřejnosti ve věku důchodců... Tak opět čuju základní problém. Sport je zajímavý až na úrovni, která není pro českou veřejnost běžně dostupná. Nebo snad je?

  Víte o nějakém sportovním "vrcholovém" plavání pro dospělé a neperspektivní plavce? 

Podle mě tohle je možné řešit jedině individuálníma hodinama, pokud na to máte šrajtofli, jistě vám hodiny někdo dá. Obvykle při plaveckých stadionech existují plavecké sportovní kluby, kde mají trenéry, osobně bych Vám mohl doporučit tak leda moje plavecké učitele z výšky, ale nevím, jestli dávají soukromé hodiny 

Tak nevím, já se začala jako malá potápět, až když jsem bezpečně zvládala prsa s hlavou nahoře. Věděůa jsem, že když nebudu chtít, tak hlavu pod vodu nemusím, takže od té chvíle jsem mohla. I otevřít oči a nedržet si nos. A musela jsem na to být sama a v klidu. Nenáviděla jsem jak povinné vydechování do vody na školních plaváních, tak příbuzenské "držím ti ruce a půjdeš pod vodu, tak se nadechni". Vždyť je to s upozorněním, takže v pořádku, žejo. No nebylo, měla jsem z toho hrůzu.

Na VŠ jsme měli plavání povinně, stihla jsem jen prsa, takže mi narovnali střih, nicméně to vydechování do vody mi bylo spíš ještě mnohem nepříjemnější než jako malé. Prostě nejsem ten typ a nemám vodu v nose ráda. Možná bych mohla být dobrá akvabela, ty maj zakolíčkovanej nos :)

Kdybyste se právě jako malá naučila vydechovat a vyfukovat bublinu do vody, neměla jste nyní potíž s vodou v nose

já jsem měla dlouho z vody silný trauma, když hned v prvním plavání mě ředitel školy strčil násilím do vody, trauma mi ještě zvětšilo nucení na hloubku, natož potom později útoky kluků na koupališti.....dlouho jsem s tím bojovala, a jakžtakž plavat jsem se naučila až v dospělosti. A dodneška nesnáším vodu v uších.

Se mnou si plavecká instruktora hlavu nelámala. Když se jí zdálo, že dobře plavu, tak mě odpichovala tyčí od okraje bazénu a řvala: "vždyť plaveš dobře, tak co se lepíš na břeh!"  Dnes se tomu směju, ale tehdá to byl docela teror.

Když jsme začínali s tehdy asi ročním synem chodit v Brně na kurzy, vždycky jásal, jenom co uviděl vodu. Když jsme to vzdali, tak už se bál, jenom co tu vodu viděl. Vzdali jsme to kvůli přístupu "prostě ho pod tu vodu musíte nacpat, ať chce, nebo nechce". To bylo v letech 2007-2008. S mladším synem už jsme tam chodit ani nezačali.

Proste genialni... Jako dalsi parta mudrcu a vseumelu na vsemoznych diskuzich.

Rádoby odborný článek. 5 let nám učitel plavání vtloukal do hlavy, že prsa, kraul apod jsou plavecký ZPŮSOB. Styl je to jestli plavu dobře nebo blbě.

Autorko douč se to

Nakonec co chtít po študované žurnalistce. To měl snad psát nějaký odborník ne? 

já teda plaval 15 let závodně a všechny diplomy mám za styl volný a motýlek

Myslím, že není v silách většiny rodičů naučit dítě opravdu dobře plavat a nejlepší je prostě ho zapsat do kurzů, pokud je bazén alespoň v trochu přijatelné vzdálenosti. Je dobré, aby dítě chodilo pravidelně plavat spíš několik let než jen několik týdnů nebo měsíců. Stojí to za to, jelikož plavání je zdravý sport, navíc dítě nebude mít nikdy v létě u vody pocity méněcennosti kvůli tomu, že plave mizerně, nebo že se vody bojí...

Pokud clovek ma zaklady tak mu je preda a pokud to pak dite bavi tak ho zpise do klubu at ma nejaky styl a muze se dale rozvijet. Ale vodit dite do krouzku kdyz jsou rodice plavci me prijde zbytecne. Na vsechno netreba krouzku. Je to ovsem pohodlnejsi o tom zadna.

jako dite jsem se naucila plavat s presne temi chybami, o kterych se ve clanku mluvi. A odnaucila jsem se zlozvyky a naucila se poradne plavat az v 37 a ted je to muj nejoblibenejsi sport :-)

Jojo, komunistický plavecký instruktorky byly pověstný. Na prvním stupni jsem ještě plavat neuměl, ale to nikoho nezajímalo a jako všechny ve třídě nás hodili do hloubky - ať se ukáže, kdo fakt umí a kdo neumí. Pamatuju si živě dodnes.