Tak to jsme uplne mimo,muj sestilety syn miluje vesmir...v pokoji ma cerno-cerveny nabytek a vecne zatazene zavesy, aby mohl sledovat promitaci projektor planet a svitici hvezdicky nalepene na strope. A co je snad nejzasadnejsi - NEMAME nastenku!!!

Nemela jsem  detstvi v pokoji nastenku! Co myslite, budu z tohoto duvodu az do konce zivota deprivantem?

Já zas měla snad jen tu nástěnku... A řekla bych, že mě to poznamenalo tak, že jsem byla dlouhou dobu děsně skromná a nenáročná. Ale teď k stáru už mě to pustilo... ;)

Divím se, že jsme s bratry dokázali vyrůst! Bydleli jsme s rodiči v panelákovém 2.5+1, v pokoji palanda a válenda, 1 psací stůl provšechny 3, šatník, skříňka a knihovna z řady Universal...Jsme narození mezi lety 1966-1970, všichni jsme vystudovali VŠ a bydleli jsme u rodičů do svých svateb... Dodnes máme výborné vztahy jak mezi sebou, tak s rodiči. Chci říct, že to není o vybavení pokojíčku, ale o vztazích v rodině. Hodně jsme jezdili na výlety, taky k prarodičům na Slovácko...Máme na dětství krásné vzpomínky, přestože jsme bydleli v malém panelákovém bytě...

Hlavně k článku prdnout multi kulti obrázek....

Ty tvrdý plovoučky....S dětma si musíte od batolecího věku klidně i do desíti let hrát a věřte, že většinou na zemi. Děckům to ani nevadí, až na to že od toho mohou prochladnout, vy ale budete zničeni, zvlášť při hře na koně apod. Kolena klouby atd-

Čili je možné mít tam plovoučku, ale doporučuji dát na ní ještě něco dalšího, koberečky, kompletně ji přetáhnout kobercem, nebo i ty puzzle číslice, co jsou na jednom z těch obrázků. Děcka se taky učí v pokoji skákat přes švihadlo a bydlí-li někdo pod váma, zase uvítá, že nedupe do plovoučky.

Stejne je dcera s nami porad v obyvaku. Uspech je kdyz u sebe aspon spi. Az se zacne zavirat u sebe v pokoji bude to puberta.

A může si dítě vyzdobit pokojík hrůzou s Elmstreetu apod. hororovými obrázky? ... ... a co nátěr stěn na černo? ... Nepropadne peklu?

Kdo si dnes může dovolit mít veliký, prostorný dětský pokoj?

Já. Ale, popravdě, už bych si ho moc neužil.

Lidé by se měli při výchově dětí, vrátit k vlastnímu, pokud možno zdravému rozumu, intuici a rodičovským pudům. A vycházet z toho, že každý člověk je individualita, potřeby jsou různé a tím se řídit. Není na to mustr.

Vyrostla jsem s bráchou ve velké kuchyni, jedna polička  v kredenci mi stačila na učebnice až po VŠ, všechny rysy do deskriptivy jsem vypracovala na kuchyňském stole, vlastní postel v ložnici rodičů a později gauč v obýváku. Ještěže na naše nepřišla sociálka. A to ani naši nevěděli, že by se měli zeptat nějakého psychologa, jestli netrpím. Jen jestli nebude problém v tom, že dětem dneska chybí něco úplně jiného, než si "odborníci" myslí.

nejste sama, tady se ty detske pokoje moc nepestovaly....