Hm. Co s takovými kouči?

1) Jistě, lidi je neustále třeba ponoukat k tomu, aby hledali smysl, vše porovnávali s nějakým (ne)smyslem. Když se zeptáte malého dítěte, proč si hraje, tak se na Vás nevěřícně podívá a pomyslí si, co je to za hloupou otázku.

2) Úsilí aneb snaha nikdy nezní. Buď něco děláte, anebo se neustále snažíte. Žádná rovnováha není, je pouze množství energie, kterým plýtváte na sebemotivaci, snažení se atd.

3) Chcete-li rozesmát boha, řekněte mu o svých plánech. Pro samé plány nám uniká neuvěřitelné množství věcí, neb jsme právě pro tyto plány a vize slepí a nevidíme (neustálé podvědomé porovnávání musí být velmi náročné).

4) Jste sami. Sami jste se narodili, sami zemřete (nesměšovat smrt a umírání). A namlouvat si něco jiného je lež. Ostatní jsou zde pro to, abychom skrze ně maximálně otevřeli oči - ty však vždy musíme otevřít sami.

5) Již včera bylo pozdě. Většina lidí si to však uvědomí až ve chvíli, kdy je něco rozhodí (zdraví, vztah, situace, smrt).

Bože, to jsou ale patetické kecy. To už ten kouč mluví mnohem rozumněji.

Pracuji dlouhodobě v DE a musím říct, že ve směru hledání té správné rovnováhy mezi prací a životem jsou tam mnohem dál (lidé i firmy). Spousta lidí tam pracuje na různě upravené zkrácené úvazky, jak to komu vyhovuje ( UT-CT nebo 9-15). U nás člověk zatím nemá moc na výběr, pokud chce zůstat ve své profesi - většinou buď 100% nebo nic

Přesně tak, a pokud máte hypotéku.....škoda mluvit.