Když jsem byl malý, díval jsem se na to jinak, ale dnes vím, že jsem nedostal nadarmo. Pravda, leckdy se to asi dalo řešit jinak, ale díky tomu jsem člověk jaký jsem a jedna dobře mířená ve správnou chvíli je lepší než hodiny domlouvání. Agresivní nejsem, pokud mi nebuchne ventil, a ušlápnutej taky ne. Prostě všeho s mírou a v pravou chvíli. Člověk musí vědět za co to bylo a co se stane, když se to bude opakovat.

A co se článku týče, cesta do pekel... takových co jim facan chybí jsem potkal spoustu a příkladní lidé to zrovna nejsou

Děti potřebují hranice, a ty hranice je někdy nutné nastavit i tím, že dostanou na zadek. Když k tomu přidáme důslednost a projevy lásky v momentě když to potřebuje, dítě ví, kdy přestřelí, ale i to, že ho rodič má přesto rád. Když někdo své dítě jen trstá, je to špatně stejně, jako když ho netrestá vůbec.

silnější se na slabšího vytahovat  nemá.

:-D No to urcite.Sama petileta dcerka mi posledně rika:vis mami, me ten na zadek posledne tak pomohl, hned mi potom bylo lip.:-))) Nas vyprask je nejvyssim trestem za nejhrubejsi prohresek v minulosti vysloveny, specifikovany. Nedochazi k nemu v afektu ale po vysvetlujici (pro me uklidnujici formuli) bez kriku "Je mi lito, ale musim te potrestat.netesi me to, tuhle cestu sis ale vybral dobrobolne ty." Po obdobi place o samote bez posmesku okoli musi prijit smireni a znovu zopakovani pravidel a prohresku a vysloveni toho ze se i pres chybu a trest porad milujeme. Zadne tyrani mlcenim, odmitnutim lasky.To je nejnicivejsi na detskou dusi.

zajímalo by mě jaké konkrétní prohřešky jsou u vás trestané výpraskem. já si myslím že se vždy dá najít řešení aby k tomu nemuselo dojít

jinak takové kárání a domlouvání na konci s výpraskem. nevím podle mě je to psychicky ještě náročnější než jedna rychlá a pak vysvětlování.

Nesmysl a pamatuji si to z dětství dobře. Udělal jsem větší "průser", dostal přes zadek a už jsem podobné věci poté nedělal. Funguje to přesně naopak, než předkládá "studie". Občas jsou takové děti, které nikdy nedostaly přes zadek k vidění v supermarketech, kde se válí po zemi, hysterický brečí či křičí a nad nimi maminka, co je neplácne, ale snaží se jim "domluvit". "Ty můj bobečku, tohle ti opravdu nemohu koupit, buď rozumný".

Jo ......sranda je, že má "tradiční" výchova je asi podvědomě vnímána i cizími mláďaty....neb stačí jeden můj "výchovný pohled" a obvykle cizí mládě orající s matkou zkrotne. Přitom na cizí (není-li už situace hodně přes hranu) rozhodně slovně nereaguji.

problem je okoli. drive decka akceptovaly ze je to forma vychovy, a dneska odevsad slysi ze to je tyrani a domaci nasili, tak k tomu stejne pristujpuji, a takova vychova se tedy praktikuje skryte a nemluvi se o ni. ostatne americke a anglicke deti nam prednosti liberarne skryte vychovy predvadeji dostatecne, kdo nezazil nevi, ale do ceska uz se to takyvdostava.

ale opakem liberální výchovy nemusí být výchova kde lítají facky? protože neznám jedinou situaci kterou bych nedokázal vyřešit rychle a rázně i bez použití facky.

Studie: příliš liberální výchova nefunguje... http://zpravy.idnes.cz/ze-svedu-vyrusta-narod-spratku-d3e-/zahranicni.aspx?c=A131102_143031_zahranicni_dam

Výsledek studie se dá interpretovat na dva způsoby. A) takto (lživě) děti po výprasku víc zlobí.. B) pravdivě, ty děti napřed zlobily, proto dostaly na zadek.

jak se pozná zlobivé a jak hodné resp. nezlobivé dítě? zná někdo tuhle definici?

Tak si myslím, že dříve jsme jako děcka dostali naplácáno za nepravosti a přes tlamu za drzosti, ale nepamatuji si, že by si některé děcko dovolilo poslat dospěláka do zadnice nebo si říct o cigáro. Tak si myslím, že dobře usazené plácnutí v pravou chvíli může jenom prospět a bohužel i některým dnes už plnoletým šmejdům s nevymáchanou pusou.

... hmm, tak dostal jsem nalupáno jen párkrát, ale mám subjektivní pocit, že to na mě celkem fungovalo, ale nejsem vědec, tak nevím...

von uz kdysi davno mensik nadhodil myslenku, ze jedna "facka" je mnohem lepsi, nez o tom za mesic premyslet na rodicovskem sdruzeni

podle mehi je vyprask tez zbytecny.. mysleno vyprask, jakozto sada uderu.. ale jeden dva pres zadek v extremni situaci, kdy si vysvetlujeme hranice, kam az je mozne zajit a kam ne, mi prijdou adekvatni, byt jsem timto zpusobem vychovan nebyl