Situace nadmiru prizniva: milostiva by se mela (postupem casu) nechat rozvest, vzit si otce sveho ditete a od byvaleho manzela (ac nebiologickeho otce) si nechat platit alimenty, nebot de iure je dite JEHO  ...ten bude koukat, na kolik ho ta jeho nechut k detem jeste prijde

Je zvláštní nechtít vlastní dítě a pak s otevřenou náručí jásat nad cizím. Napadá mě neplodnost v případě manžela. Je jednodušší říci , že dítě nechci než, že ho nemohu mít. Též myslím, že vzít dítě biologickému otci, který ho chce a kterého paní také miluje je blbost, vždyť by mu tím hrozně ublížila, tedy pokud nemá jiný důvod proč od něj odejít. A dobře vrátí se k manželovi, ten si to rozmyslí a dítě nakonec nebude mít žádného tatínka. Jinak souhlasím s panem Čechurou, paní to vzala sakra hopem.

Odejít od manzela po 10 dnech tiche domacnosti (navic po takovem vaznem tematu) a za par tydnu otehotnet s cizim chlapem, to chce pane fistrona:D

Žít S biologickým otcem. Najednou si ten bývalý vzpomněl, že jí miluje. Moc bych tomu nevěřil.

kde je psano, ze manzel si nikdy v budoucnu nevzpomene, ze dite vlastne nechtel? Co kdyz treba v dobe nejakych stresu a starosti, jak to s detmi vzdycky byva, zase nezmeni pisnicku a nevycte ji, ze vychova ditete stoji moc penez a namahy, otcem je stejne nekdo jiny a on nechce byt clenem teto rodiny?

Pani si udelala dite s jinym a byl by to podvod, kdyby mu dite vzala a sla k manzelovi. At se rozvede a da biologickemu otci moznost podilet se na vychove sveho ditete. Vdana za nej nebo nevdana.

Taktak, probrat to s oběma, a hezky narovinu, možná vyplavou na povrch i další fakta, která přispějí k jejímu rozhodnutí...

Tady mě zarazil názor paní psycholožky. Jestli jsem to dobře pochopil, má říct příteli, se kterým čeká dítě, že se chce vrátit k manželovi a teprve pokud tohle nevyjde, tak bude s ním (s přítelem)???

také mě to zaráží, muž s ní dítě má a chce ho a má zkusit odejít k tomu, co dítě nechtěl ( a nemá ). Psycholožka by měla jít ke psycholožce.

Jasně, otázku budoucích dětí měli manželé vyřešit ještě dřív, než se jejich vztah stal vážným. Jenže problém je v tom, že na druhé straně vám všichni včetně vztahových psychologů hustí, že o plánech do budoucna se mluví až tehdy, když se vztah stane vážným, jinak se protějšek vyděsí a uteče...  takže se kritická témata vynechávají a ta správná doba se prostě prošvihne.. Pak už se zase oba bojí s něčím kritickým přijít, aby nenarušili pohodu ve fungujícím vztahu... A jsme v kruhu.

To fakt nějací psychologové tvrdí?

Na druhou stranu, nikdo nikoho nenutí konzultovat své vztahy s nějakými vztahovými psychology. Pokud se někdo radí s odborníky a příručkami a pak si na rande hraje na někoho jiného, s jiným chováním a jinými starostmi, nemůže se divit, že časem vyplavou na povrch nesrovnalosti, třeba i poměrně vážné.

Ten příběh je tak černobílý, že to určitě není pravda.

Příběhy zde jsou vymyšlené, ale většina se zakládá na pravdě. Pokud máte JOJ a díváte se na soudní síň, tak včera tam byl stejný příběh.

Proč nezkusí polyandrii?  Měli by žít v jedné skupině dohromady. Biologický otec má právo vychovávat svoje dítě aspoň v prvních letech dětství, jednou by ho děcko beznadějně stejně hledalo v Poště pro Tebe. Žena má právo na vlastní lásku a nemusí pálit všecky mosty s bývalým manželem.

Proč ji nezkusit?  Asi proto, že by s ní nejspíš manžel, ani přítel nesouhlasili

Když vám někdo odvede ženu, nechte mu ji. Stejně nakonec zůstane sama se svou pitomou povahou.