Bulimie

Trpela jsem bulimii od mych 16 let do 26 let. Zpocatku to byla bezva vec - hodne jist a nepribirat. Bohuzel mi to prerostlo pres hlavu a nemohla jsem prestat. Je to urcita forma zavislosti na jidle, na prejidani. Pomoc psychologa je jiste prinosna, nicmene nejvetsi kus prace musi udelat clovek sam silnou vuli a sebedisciplinou. Pokud to nestaci, je dobre preorientovat svuj zajem na neco jineho - silneho.

Mne osobne nejvice pomohlo materstvi, byla jsem velmi zaneprazdnena a zvraceni me zacalo strasne zdrzovat, obtezovat me a celkove stvat... prestalo me to "bavit". Prestala jsem na jidlo myslet a bulimie po deseti letech skoncila.

Preji pisatelce, aby zvladla s bulimii skoncit, aby to stale zkousela, byla hrda na kazdy den bez zvraceni a nepolevovala, i kdyz to nahodou nejaky den nezvladne.

bulimie

Tohle už chce psychiatra, asi delší léčbu.

Mám za sebou stejné zkušenosti

jenom se mi to stalo před 20 lety, kdy nikdo o bulimii nic nevěděl. Bulimie mě provázela ca. od mých 14 let do 21 let a dost jsem tím trpěla. Nevěděla jsem, že to může mít i někdo jiný, kromě mne. "Vyléčila" jsem se nějak sama od sebe, když jsem odešla z domova, vdala se, začala najednou žít daleko od rodiny a všeho ostatního a začala být konečně spokojená. Pak odešla postupně i bulimie. Dokonce jsem i v průběhu několika dalších měsíců a let zhubla na svou ideální váhu, tak jak jsem si to vždycky přála, taky to šlo pak samo. Bulimie totiž na hubnutí moc nepomůže. Takže je to podle mého názoru je hlavně o psychice, o spokojenosti sama se sebou. Může k tomu napomoci druhý člověk, kterého máme rádi a který nám pomůže smířit se sama sebou a být spokojený. Takzvaná "odborná pomoc", jak se dnes propaguje, není bezpodmínečně nutná. Každý si nosí své zdraví hlavně v hlavě.

Re: Mám za sebou stejné zkušenosti

oprava: začalo to u mne, ne před 20 lety, ale před 27 lety :)

A držím palce holčině, ať je brzy v pořádku :)

A zase ....

... reinkarnace clanku? Tyhle dusevni vady umi resit nejblizsi psychiatr.

Držím palce!!

Sabino,

jaká přesně radost a jaké potěšení Ti bude odebráno, když budeš hledat pomoc? Tobě přece jídlo radost nepřináší, natož potěšení! Nebo Tě těší ležet u mísy, mít neustálé výčitky svědomí, nemyslet na nic jiného... o zdravotních potížích nemluvě?

Rozhodně, rozhodně vyhledej pomoc co nejdřív, i kdybys měla začít u nějaké linky důvěry. Na netu je spousta informací o poruchách příjmu potravy a místech, kam se můžeš obrátit. Nečekej na nic, protože tohle Ti může zničit život. Umíš si představit, že bys jednou měla dceru? Jaký pro ni chceš být příklad? Chceš mít jednou práci, rodinu, přátele, radost ze života?

Sama jsem si prošla anorexií, takže vím moc dobře, o čem mluvíš a jak snadno člověk do něčeho takového spadne.. Ale sama z vlastní zkušenosti vím, jak moc získáš, když si přiznáš, že máš problém a ZAČNEŠ HO ŘEŠIT. Sebelítost sama o sobě nic nevyřeší. DRŽÍM PALCE, TY TO ZVLÁDNEŠ!!

Mno to neí vůbec špatný

Jen se cpát a nepřibírat

Re: Mno to neí vůbec špatný

nevíš o čem mluvíš, kdo to nezažije, nepochopí

Dodatek k článku

Ten článek je o mě, takže vám chci říct jen pár věcí. Ano, už navštěvuji psychologa, dřív jsem nemohla- rodiče to neví, a psychologa může navštěvovat jen plnoletý člověk...Proto můj oficiální boj začal až teďka, ale to neznamená, že sem se sebou nebojovala už dlouho předtím... Jinak děkuji pár z vás za rady :)

Re: Dodatek k článku

přeji hodně sil, jen moje rada, nevím jak dobrý je váš psycholog,psycholg jen naslouchá a nic moc nepomůže. Lepší je psychiatr,nemusíte se bát, nejste "blázen" ale mají s tím více zkušeností a pomáhají i léky, nebo doporučuji anabel, kde se dá i písemně řešit potřebné.Je to dlouhý boj, přeji ať vyjdete jako vítěz.

PhDr.František Krch

Mohu doporučit pana doktora Krcha... http://psychiatrie.lf1.cuni.cz/krch-frantisek Zároveň však musíš chtít...pokud se budeš jen litovat a bát se, že přibereš, tak se toho nikdy nezbavíš... Každý prostě máme nějakou základní konstituci těla, se kterou pokud budeme jíst normálně, nic nezmůžeme a tak se musíme přijmout. Pokud jsi byla již v dětství vyspělejší, jak píšeš, nebude z tebe asi nikdy při zdravém stravování droboučká věchejtka... Já sama trpěla bulimií od 15ti let...

Re: PhDr.František Krch

Nyní je mi 27 a něco s tím dělat jsem dokázala až po 10 letech... stálo

mě to moje krásný zuby (které díky Bohu již v dnešní době umí zubař

spravit, že to nikdo nepozná, ale stojí to dost peněz) a rozhodila jsem

si tím totálně metabolismus a štítnou žlázu a do smrti tak budu muset

užívat hormony, kvůli její snížené funkci.

princip jin a jang

Příjmeš-li zpátky do života fakt, že všichni jsme všechno - princip jin a jang - v tvém případě, že můžeš být i tlustá, podaří se ti vyléčit i bez psychologů/psychiatrů.

PS:

A vyhoďte všechny zrcadla - já jsem poznal že jsem přibral jenom tak že mi začali skákat "kozy" při běhu na bus, to mi docela vadilo (zvlášť když jsem chlap), no tak jsem se prostě přestal nacpávat masem, které mi fakt šmakuje, přestal jsem úplně jíst vepřové a hovězí a přestal jsem kupovat jakékoli pečivo a doma si akorát pečeme žitný chleba. A snažím se víc jezdit do práce sockou, tak se alespoň kousek každý den projdu, a občas si večer zaběhám nebo zaplavu... Žádná dokonalá změna životního stylu nenastala, chtělo by to víc sportu, ale to je prostě co jsem teď ochoten udělat... (a už mi nikde nic neskáče ;-)