- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je to špatný článek. Má se dát vždy prostor i druhé straně. Znám případy kdy si žena myslí já jsem jí porodila mám větší nárok na ni. Moje sousedka porodila dítě a odmítá zapsat otce do rodného listu a jen proto že nechce aby si syna někdy bral ale o alimenty to se přihlásila už 14 dní po porodu a to přímo u něj. Přitom otec je bezproblémový a na dítě se těšil ale matka se nechce dělit. Takže chybu nemá jen otec ale ve většině případů i matka. A neříkejte že mateřská láska je u žen silnější. Takže otcovská láska končí u plotu domu kde matka s dcerou bydlí nebo u školy a to taky nejraději za plotem?
S takovýmto idiotem nebude možná žádná domluva, pokud nevnímá, že se ho bojí vlastní dítě. Je mu to šumák, jelikož upřednostňuje sám sebe. Nebo na sociálku a vymoci si zákaz styku. A chtít alimenty. A stejně postupovat i v případě, že se takto chová matka, obvykle dekompenzovaná hysterka.
1) Situace je popsána POUZE jednou ze zůčastněných stran.
2) Všichni známe bohužel případ exekuce na dítě jedné paní hééééérečky, která proběhla, protože "maminka" nechtěla dávat dceru "tatínkovi", byť měl na to zákonný nárok. A onen pán to holt dohnal do extrému.
'
A i kdyby to bylo jak je to zde popsáno, tak nějak zde postrádám jakoukoliv sebereflexi.
Ta naříkající paní přece věděla koho si bere, a teď se jí nechce za svoje jednání nést zodpovědnost? Fuj, ale aspoň se jí v kebuličce makovičce třeba konečně rozsvítí.
Tak na to pozor!!!
Je to poradňa, je logické, že je to popísané zo subjektívneho pohľadu. Neviem ako chcete od redakcie aby zabezpečila aby bol prípad popísaný z dvoch strán. Ono na to je poradňa, aby sa poradilo jednej zo strán. Na objektívne súdenie je tu súd.
Ja taký prípad nepoznám. Exekúcia na dieťa je mi totiž neznámi pojem. Zákonný nárok je pekná vec, ale pokiaľ dieťa k rodičovi ísť nechce, nútiť ho zo zákona tiež nejde. Tam je vhodné znovuotvorenie súdneho konania.
Ono nie vždy človek vie koho si berie. A aj keby vedela, že je to duševne chorý násilník, nie je dôvod aby tomu bolo vystavované nevinné dieťa. Neviem prečo by mal niekto niesť zodpovednosť za narušené chovanie iného človeka. Ľudia sa majú proste chovať normálne a nie iným znepríjeňovať život, či majú nejakú diagnózu alebo nie.
Na policii to sice nahlasit muze, ale tam ji stejne reknou ze stalking jako sice jo, ale dokud ji nejak neohrozi nebo ji neublizi tak s tim nic neudelaj..kamaradku takhle pronasledoval jeden byvaly, sla na policajty a rekli ze je to sice mrzi, ale nic delat nemuzou. Takze tolik k nasim uzasnym zakonum..
"Nejjednodušší by bylo zkusit si s exmanželem v klidu promluvit (ideálně v přítomnosti dalšího člověka) a pokusit se mu znovu vysvětlit, jak na vás jeho chování působí."
Tak tohle je opravdu rada jak stehno! Ten chlap to dělá schválně, aby tu ženu mohl nadále ničit, a říct mu, že jí to vadí by bylo ještě horší a jeho chování by se ještě zhoršilo.
Uvědomit policii? Prosím vás? Už jste viděla, že policie zasáhne před tím, než se něco stane? Kdepak.. sorry, ale teprve až té žéně nebo její dceři nějak fyzicky ublíží, tak s tím policie bude něco dělat. Vyslechne obě strany, jemu dá pokutu a tím to asi tak skončí.
"V klidu promluvit" mě taky pobavilo. Jestli je fakt psycho, můžete s takovým člověkem mluvit horem dolem a můžete si to strčit za klobouk. Asi kdyby se s ním dalo mluvit, nemuselo to dojít k rozvodu.
Ale s tou policií - nemohlo by to být posuzováno jako stalking?
ne na mě, ale kvůli něčemu. Prostě se mu to nahromadí a pak řve, nadává, v extrémní situaci do něčeho bouchne nebo něco zničí. Což mě štve. ALe prostě je takový, když ho celý den bolí záda a nedaří se mu nějaká práce, je to hned. A chápu, že ta vlna zloby a vzteku zasáhne celý byt a člověk, natož pak dítě má pocit, že to je na něj. U nás občas utíkají kočky pod gauč
Já se postupně učím si to nebrat osobně (už mi to celkem jde ) a muž se snaží mě z toho vynechat a neničit věci, vybíjet se nějak rozumně.
Takže to dítě může mít rád, jenom prostě neovládá svoje emoce a děsí ho.
PS: Ten můj byl takový i před svatbou a bude takový navěky, já to věděla a počítám s tím. V jiných ohledech je fajn, na každém je přeci něco.
ale jen je trochu emocne nevyzraly, ze jo :)
posílají si X sms denně ale pak si spolu ani nedokážou říct co vlastně chtějí, jsou netolerantní k chybám druhého (co si budeme povídaj - každý je má), časem se spolu nedovedou bavit, frustrace na obou stranách narůstá, a pak stačí malinko a spustí se pro oba hotové peklo, které končívá tak jako příběh Zity
S tímto by se všeobecně dalo asi i souhlasit...ovšem u tohoto konkrétního případu se domnívám, že Zitin manžel byl magor.
každý, kdo tu vnáší své příspěvky, nezná celou pravdu. Musel by s oběma žít. Pak by mohl hodnotit. Takhle to je jen spousta doměnek a názorů, ať už správných nebo ne.
že nejvíc mě dokáže naštvat člověk, kterého mám strašně rád. Tak moc ho mám rád, že mě nějaké (pro mě) nepříjemné chování z jeho strany dost trápí...
Nějací nýmandi z ulice mě naštvat takhle nedokážou, nestojí mi za to.