- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
To, ze te nekdo vychoval, neznamena, ze jsi vychovana :)
radši přijme jednu facku, než půl hodiny psychologických žvástů. Ale čím by se ti absolventi humanitních oborů živili....
šestnáct let, vlasy asi 5 mm, stočtyřicet naušnic, sluchátka v uších, kalhoty "na půl žerdi", jo a ty vlasy do třech odstínů - dva do fialova, jeden černý...když jsem před ním jen "pípla", jestli mu to nevadí a jak se s tím vyrovnává, řekl památeční větu...dokud nedroguje, nechlastá, dobře se mi učí, aťsi dělá co chce...když má dělat kra.viny, ať je dělá do dvaceti a ne pak, nevybouřená, ptákoviny ve třiceti...a - vlastně jsem mu dala za pravdu a snad to "rozdýchám" a až budu ve stejné situaci, budu brát synka s nadhledem...nedrogovat, nepít, učit se a dodržovat základní pravidla...pak lze už vše, i chodit s fialovou hlavou...
puberťáka. V rebelii vidím sebe, i jeho otce . A to si říkám, že je to slabý odvárek! Jenže, my jsme všechno uměli ututlat, kdežto náš puboš, dlabe na to, že se na to asi přijde. Ne to není odvaha, to je hloupé. Všichni jsme jednou v pubertě byli, a radši mám nevědoucí rodiče, kde kdo a za co mě někdo odchytil (lumpárny, od alko, cíga...), než dusno u domluvy. Radši facku,než kecy. Doma, nepraktikuju. Nejlépe se naučí na svých chybách, ano nejvíc to bolí, ale tato zkušenost je k nezaplacení. Já mám 40 a on 18. Holt, se musím vydržet koukat, jak ho život učí. Jo, bolí to, ale musím vydržet. Náruč stále otevřená, leč zatím bez odezvy.
nelze vychovávat to období se jen snažte ve zdraví přežít. A věřte přejde ho to ( někdy až v pětadvaceti)
Velmi dobrá literatura, jak bychom měli mluvit s dítětem je knížka Respektovat a být respektován-Pavel Kopřiva,Jana Nováčková
Prisel mi to kupodivu v ramci moznosti idnes docela rozumny clanek, ale tato zminka to naprosto zabila.
Naprostý souhlas.
Možná to zní divně ale puberta je důležitá. Já sám jsem se snažil aby nikdo nemohl říct mé matce: "My jsme viděli vašeho syna ožralého a s jakou partou se to tahá a jak to mluví - no to je ostuda !" Byl jsem puberťák co místo lítání s kamarády seděl doma a vzdělával se. Ano, svým způsobem asociál. A teď, plus minus ve třiceti a nějakých drobných si říkám že jsem vlastně o dost přišel... Mladí jsou mladí jen jednou, tak je nechte ať se vyblbnou... Však ono je to přejde... A nebudou mít pocit že o něco vlastně přišli... Asi tak :)
Docílit respektu u puberťáka? Nezlobte se na mě, ale dokud žije dítě se mnou v domácnosti, tak bude poslouchat ono mě, ne já jeho. Ať je mu 7, 17 nebo 37.
Lituju vaše budoucí puberťáky. Ale jinak se směju, až se za břicho popadám.. nebudu tu vypisovat, co jsem si v pubertě myslela o rodičích po těchto větách