- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Z některých reakcí je mi hodně smutno.A nejvíc nejspíš odsuzují a kritizují Ti,co nezažili nic podobného.Fandím paní Mirce a napsala přesně to,co teď,po smrti manžela prožívám já,jak moc chybí,jak se zvednu ze židle a jdu se na něco zeptat nebo mu něco sdělit a on není.Je dobře, že jí pomáhá psaní,že si našla něco,co jí pomáhá, já to zatím nemám.Každý jsme jiný,každý se s bolestí vyrovnáváme jinak, bohužel nám v tomto nemůže opravdu nikdo pomoct. Já to mám možná jednodušší, že mám už syny dospělé (20 a 24). Přesto ztrátu tatínka nesou hodně těžce, protože tatínek byl silná osobnost a obrovská opora pro nás všechny. Vůbec neodsuzuji, že se v Mirčině životě objevil brzy nový muž, myslím, že je to dobře, zvlášť, když jí pomáhá nést to těžké břímě starosti o nemocnou dceru. Vím, co to je, když je nemocné dítě a člověk se má o koho opřít. Náš syn byl před 10 lety velmi vážně nemocný a my jsme to zvládali, protože jsme se měli. Nikdy jsem na žádný rozhovor nereagovala, ale toto mi nedalo!
Nejupřímnější blogerka, která potřebuje být neustále ve středu dění a která potřebuje, aby se jí sypaly penízky do kasičky. Bohužel málokdo vidí doopravdy pod pokličku. Je dobře, že aspoň její články pomáhají. Když ve skutečném životě se od ní lidé pro její aroganci a sebestřednost odvracejí. Nenechte se opít rohlíkem od někoho, kdo umí prostě jen dobře psát.
Ježíšmarjá! Arogantní? Sebestředná? Možná, neznám ji, nevím. A klidně bych to i pochopila, dost možná jí nic jiného nezbývá. Ale hlavní je, že žije, funguje, pečuje o čtyři děti, funguje. A jestli si umí říct o peníze, tak jedině dobře pro ni i pro její děti.
Kdo nezažil, at nesoudí, nikdo nechce zustat sám a se 4dětma!Byla jsem taky hodně nemocná a nevypadalo to moc dobře, dokonce jsem si přála,aby si můj manžel někoho našel, co nejdřív,aby nezůstal s dětmi(2,5let)sám.Naštěstí jsem rakovinu zatím porazila. Paní má můj obdiv, přeju jí at je šťastná.
nejak je mi spatne z toho, ze si nekdo muze nabrnknou tri mesice po pohrbu novyho chlapa....
Presne tak. Prave jsem se ptala sama sebe nac si narikam?
pište dál, Váš příběh by měl číst každej, kdo pláče nad svým osudem.
Příběh jsem si tenkrát přečetla přímo od paní D. na serveru rodina.cz, kam přispívala jako diskutující. Vzpomínám si na ten den, kdy se stalo to neštěstí. Taky jsem tenkrát posílala pár korunek a jsem moc ráda, že se paní D. podařilo ztrátu manžela nějak přežít a našla si nového partnera a že je její dceruška naživu.